Osmý den

Nie, vážne nás nič myšlienkovo progresívne nečaká. Usadený, bohatý a nešťastný chlapík musí prejsť cestu k osvieteniu, k čomu mu dopomôže chlapík, ktorý podľa väčšinovej spoločnosti osvietený byť nemôže, ale vďaka svojej jednoduchšej povahe paradoxne je už odmalička. To, čo robí 8. deň sviežim dielkom, je snaha priblížiť divákovi svet očami Georgea, a toto stvárnenie je občas vyložene fajnšmekerské, dokonca ešte pár rokov pred omnoho slávnejšou Améliou. Navyše sa Dormael ani nesnaží zbytočne tlačiť na pílu, neždíma emócie vymačkávačom na ovocie, ukazuje aj utrpenie Georgea a jeho problematické chovanie a ani ten záver neponúka náhle obrátenie stránok k zázračnému riešeniu životnej situácie u oboch pánov. Skôr ide o to vnútorné precitnutie než vonkajšie faktory. (25.10.2020)

Nejako zvláštne to prešlo mimo mňa. Násilné tlačenie na city, nereálne situácie a veľmi premyslené a priehľadné ťahy scenára vo mne vzbudzovali skôr znechutenie ako obdiv, či súcit. Prenikavá čistota duše, pravdivosť, jednoduchosť, úprimnosť - čo je typické pre takto postihnutých, je podľa mňa v tomto prípade umelo deformované filmovými tvorcami. (03.08.2011)

Mnohokrát ohraná varianta na téma, jak mentálně postižení mohou obohatit život "normálním". K úplné zdařilosti chybí udržení vyprávění v jedné úrovni poetiky. Jsou chvíle, kdy se hraje zcela realisticky, a na to přijdou okamžiky, kdy se všechno vznese do roviny naprostého nereálna. Díky tomu jsem se nedokázal do příběhu zcela dostat, a pořád jsem ho prozoroval chladným pohledem zvenčí. (06.02.2011)

LFŠ 2008 OSMÝ DEN, druhotina Jaco van Dormaela, je přesně ten typ filmů, které nemám rád: okázale humanistické poselství v rámci schémat a klišé, za podpory hereckých výkonů strhávajících na sebe pozornost; jinými slovy - kýč, jemuž senzitivnější jedinci podlehnou, hrající si na umění. Nelze ovšem upřít promyšlenost stylu, kdy každý z ústřední dvojice má svůj způsob záběrování a barevného ladění, a "upřímnost" v případě obsazení Pascala Duquennea, herce opravdu trpícím Dawnovým syndromem. Problém je, že zatímco předchozí TOTO HRDINA měl ve svém středu nespolehlivou hlavní postavu, která si přizpůsobovala film pohledu svému a vyloženě si z diváků utahovala (přiznání ve 3/4 "tento příběh vám vypráví šílenec"), OSMÝ DEN je film, který si hlavního hrdinu přizpůsobuje obrazu svému a vytyčené myšlence o chladnosti a neuspokojivosti materiálního způsobu života, do kterého vpadne postižený, ale každý okamžik si užívající "geniální blázen". 6/10 (27.07.2009)

Zajímavé, poutavé a ne příliš veselé, možná až depresivní drama o setkání a následném přátelství dvou mužů z nichž jeden přemýšlí o sebevraždě z důvodu manželských problémů a druhý je postižený Dawnovou chorobou. Film je založený převážně na výkonech obou hlavních představitelů, kterým není co vytknout (opravdu postižený Pascal Duquenne s přehledem přehrává i zkušeného Auteuila) ale film se kvůli nepřítomnosti pevného příběhu, zbytečně vleče a pomalá režie rychlosti také moc nepřidá. Rozhodně to není francouzský "Rain Man" ale zajímavý film určitě. (30.10.2011)