poster

Osmý den

  • Francie

    Le Huitième jour

  • anglický

    The Eighth Day

  • Slovensko

    Ôsmy deň

Drama / Komedie

Francie / Belgie / Velká Británie, 1996, 118 min

  • tomtomtoma
    **

    Z filmu Osmý den mám pocit, že ho jeho filmový tvůrce Jaco van Dormael dělal v tónu politicko-společenské korektnosti humanismu. Humanismu druhu hlasitého, snaživého a pokryteckého, aby se zalíbil společenským autoritám a halasnému přitakávání. Potřeba uvědomovaní si a následné prezentování lidské podstaty jedince a skutečného hodnotového životního žebříčku tu bude vždy po celou dobu trvání kapitalistického náboženství. K tomu přidaná hodnota s úctou k mateřství a lásce se proměňuje v těžkopádné pokusy o vzletný poetismus. Autor mě nepřesvědčil o své upřímnosti, či nadání, spíše o vrozeně bezelstné podbízivosti. Dané téma jsem viděl zpracované originálnějším, sugestivnějším i naléhavějším způsobem. Film má působnost pozérského manifestu pokryteckého humanisty spotřebně-kulturního prostředí a neumím ho přijmout s nadšením a chvalozpěvem. Hlavní postavou je úspěšný bankovní manažer Harry (zajímavý Daniel Auteuil) v samotě po ztrátě rodinného štěstí. Spoluhráčem na dvouvrstvé cestě je postižený Georges (Pascal Duquenne) v samotě absence citů a lásky. Jeden se nedokáže vyrovnat s odchodem manželky a dětí, ten druhý s neschopností přiblížit se sladkým plodům citů a chtíče, který je náhradou za nepřítomnou mateřskou lásku. A přichází představa o odyseje poznání podle zdeformovaného politicky korektního humanisty. Z dalších rolí: Harryho radikálně odtažitá manželka Julie (zajímavá Miou-Miou), pedantský Harryho šéf a ředitel banky (Henri Garcin), v halucinacích zjevující se Georgesova matka (Isabelle Sadoyan), Georgesova ženská spřízněná duše Nathalie (Michele Maes), Georgesova setra s vlastním životem Fabienne (zajímavá Fabienne Loriaux), Harryho malé dcerky Alice (Alice van Dormael) a Juliette (Juliette Van Dormael), či pěvec optimismu Luis Mariano (Laszlo Harmati). Lidskost je důležitá. Lidskost nemá nic společného s politicky korektním humanismem!(1.1.2017)

  • Karush
    ****

    On the eighth day God created Georges. Smutné, pekné, dobre zrežírované s výbornými hereckými výkonmi miestami síce spadajúce do prílišnej sentimentality. Avšak táto téma je už mnohokrát spracovaná a videná, ale keby tam nebol ten záverečný polminútový úsek SPOILER zoskoku, tak by to mohol byť aj jedinečný kúsok.(9.7.2011)

  • Chrustyn
    ***

    Zajímavé, poutavé a ne příliš veselé, možná až depresivní drama o setkání a následném přátelství dvou mužů z nichž jeden přemýšlí o sebevraždě z důvodu manželských problémů a druhý je postižený Dawnovou chorobou. Film je založený převážně na výkonech obou hlavních představitelů, kterým není co vytknout (opravdu postižený Pascal Duquenne s přehledem přehrává i zkušeného Auteuila) ale film se kvůli nepřítomnosti pevného příběhu, zbytečně vleče a pomalá režie rychlosti také moc nepřidá. Rozhodně to není francouzský "Rain Man" ale zajímavý film určitě.(30.10.2011)

  • (mOnkey)
    ****

    Víte, jak já mám strašně rád ty staré černobílé romantické komedie, tak se snadno dojmu. Často sice bývají naivní, patetické a někdy až dětinsky hloupé. Ale ono to k nim už tak nějak patří. A proč je vlastně zmiňuju? Protože Osmý den s nimi má mnoho společného - jeho příběh je čitelný, závěr předvídatelný, navíc citové vydírání nastaveno na DEFCON 1, ale člověk se při sledování přesto nemůže ubránit pocitu radosti. U van Dormaelových filmů plně chápu rozptyl hodnocení po celé škále hodnotící stupnice, protože na jeho snad až příliš okatě vykalkulovanou hru (a nejen tu zde, ale i u Mr. Nobodyho a dá se očekávat, že i Tota hrdiny, kterého jsem zatím neměl možnost vidět) nemusí přistoupit každý, ale kdo bez urážky přijme fakt, že režisér se jinými tvůrci víc než jen inspiruje, může si jeho filmy naopak o to víc užívat. Já jsem, jak to tak vypadá, jedním z nich. 85%(18.3.2011)

  • Aky
    ****

    Mnohokrát ohraná varianta na téma, jak mentálně postižení mohou obohatit život "normálním". K úplné zdařilosti chybí udržení vyprávění v jedné úrovni poetiky. Jsou chvíle, kdy se hraje zcela realisticky, a na to přijdou okamžiky, kdy se všechno vznese do roviny naprostého nereálna. Díky tomu jsem se nedokázal do příběhu zcela dostat, a pořád jsem ho prozoroval chladným pohledem zvenčí.(6.2.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace