The Zero Theorem

Cohen jako ovocná žvýkačka, přežvýkaný životem, a já stejně tak, jen přežvýkaný jeho postmoderním hledáním smyslu života ve světě depresivně rozjařeního Lego příběhu a rozjařeně depresivního Creep, čekáním na životní volání při sebemrskačské práci, bráněním se jejich nevyhnutelnosti nebo neexistenci egoistickým odmítnutím, filozofováním kladivem, rozbíjením životních (ne)jistot, a nakonec po zmizení poslední esence chuti a smyslu nalezením všeho kýženého v nicotě virtuálního světa. Líbilo. Bavilo. Obohatilo. Přibližně. (16.07.2014)

V jednotlivostiach výborne poukazujúce na charakter spoločnosti, v akej sa ocitáme a do akej smerujeme. Ak sa pozriem okolo seba na ulici, v električke, v práci, tak mám pocit, že drvivá väčšina z nás túžobne očakáva telefonát, ktorý mu všetko objasní. Zároveň sami sledovaní, sledujeme sledovaných. Zmysel je, samozrejme, v nájdení prostého šťastia v náručí milovanej osoby. Lenže vplyvom pokrivenej práce, internetového sexu, snahy dobrať sa vyššieho zmyslu, informačnej a dezinformačnej explózie, kedy všetci tušia veľa, no nevedia (takmer) nič sa napriek tomu môže stať, že sa vo vysnenoom raji nakoniec aj tak ocitneme. Sami. (07.12.2020)

The Zero Theorem měl na to, aby se po filmu Fear and Loathing in Las Vegas stal dalším režisérovým filmovým milníkem. Bohužel, snímek působí tak nějak "rozervaně". Film se odehrává ve světě tolik typickém pro Terryho Giliama, ale než dostanete možnost po velmi efektivním úvodu celý ten "krásně divný" svět prozkoumat a kochat se futuristickými výdobytky, začne se odvíjet příběh samotný. A právě v tuto chvíli ztrácí The Zero Theorem dech. Příběh pracovníka firmy zvané Management s tváří Christopha Waltze je zbytečně moc utahaný a komplikovaný, Film se snaží pojmout tak široké spektrum témat týkající se problémů dnešního světa, že není čas na to je pořádně rozvést. Zůstanou tedy jen trestuhodně nakousnuty. A přitom by stačilo jen omezit množství těchto témat a více se zaměřit na příběh a postavy samotné. Tohle bohužel The Zero Theorem sráží na kolena a činí z tohoto filmu průměrnou záležitost. (02.08.2014)

Bizarní světy Terry stále točit umí, horší je to s filmem. Když odmyslím všechny ty futuristické a technologické pičičmundy, jimiž jsou Gilliamovy filmy známé a vlastně už nepřekvapí (Spíše by mne dostal naprosto běžně podaným realistickým filmem.), je zde téma poněkud průhledné, profláknuté a pojaté vlastně velmi povrchně. Futuristická vize světa totiž skvěle odvádí pozornost od toho, jak se Gilliam vypořádává se vším, co ho tak nějak vnitřně se.re, ať jsou to zákazy čehokoliv na autobusových zastávkách nebo náboženství. Samotná výpověď je však podána stylem Blesku nebo rozhovoru důchodců u piva v Kauflandu. Všechny ty ornamenty jsou sice zajímavé, podobně jako u Tima Burtona, ale veskrze jen odvádějí pozornost od povrchního a laciného zboží, jež nemá svým obsahem již co sdělit. (20.07.2014)

Ak si človek odmyslí, že Gilliam dokáže veľmi občas natočiť aj parádny film, tak je to celkom slušné malé sci - fi. Pripomína to totiž skôr nejaký debut veľmi zaujimavého režiséra. S výrazným autorským rukopisom ale nie úplne zvládnuté. . V podstate niečo ako Sucker Punch. Je to bordel, ale zaujímavý bordel, ktorý mi sadol. 7/10 (13.04.2016)