Borsalino

"Když se vlci perou, ovčáka to nezajímá." Tak s takovým policejním postupem naprosto souhlasím. Stačí sesbírat rozstřílená těla a zaslat mafii děkovný dopis za snižování stavů. Já jsem tedy doufal, že při souboji hodných mafiánů Siffrediho a Carelly se zlými Polim a Marellem mi nebude činit potíže fandit těm hodným, jenže mi to moc nešlo. Prostě všude samý zmetek, podvod či vražda a já jsem se tam necítil dobře. Kde byla policie, když se na ulici střílelo? Na stanici, protože vlci se prali a to ovčáky nezajímá. Fajn, takže do Marseille nepojedu ani na fotbal. Neplačte, Frantíci, můžete si za to sami. (17.09.2018)

Film, který žije ze své pověsti. Deraye mám rád, ale Borsalina si do výkladní skříně dát nemůže, jakkoliv má ten snímek vysoké hodnocení dané jednak nostalgií, jednak přítomností velkých hvězd filmového plátna. Není to jenom Derayovou nezkušeností, ale nejspíš i velkými ambicemi. Ten film zkrátka nefunguje, je nekonzistentní. Je hodně vidět, že se Deray pokoušel natočit kriminální komedii, jenže ten humor minimálně na mě nepůsobí. Borsalino je podivně posazený mezi žánry a je možné ho považovat za ukázkový případ, kdy nefunguje chemie mezi hlavními představiteli. Jako by Jean-Paul Belmondo a Alain Delon natáčeli každý jiný film. Ten kontrast mezi jejich hereckými styly, který mohl být potenciálně zajímavý, tady Borsalina spíš potápí. Jedna hvězdička je za herecké obsazení, jedna za kulisy Marseille 30. let, to ostatní je špatně. Pokračování Borsalino a spol. sice taky není žádný hvězdný kousek, ale žánrově je mnohem čistší. Celkový dojem: 45 %. (18.10.2015)

Pokud by mě zbývala poslední hodina života a měl bych poslední přání, požádal bych nejvyššího, jestli by to místo poslední jedné hodiny nemohly bejt poslední dvě hodiny mého života, abych ještě naposled moh vidět Borsalina. Jistě, ten film není dokonalost sama, osobně si myslím že by neškodilo více tvrdosti a vážnosti na úkor zábavy a taky lépe využít rozdílných charkterů obou postav, ale copak to jde vůbec kritizovat, stačí, když si vybavím scénu, když Bebel přijde za Alainem do casina aby se usmířili a pak ty dva pohledy a ty dva úsměvy a to prostě zbourá všechny ty drobný nedostatky kterým je Borsalino obdařen, protože pánové J.P. Belmondo + A.Delon sou chlapi, kvůli kterým jsem zamiloval do filmu. (27.05.2013)

Na Borsalina (jako film) je radost se dívat - dobová atmosféra a stylovost jsou tu skutečně úchvatné. Nemůžu si ale pomoct, obsahově je film poněkud nerozhodný, jestli chce jít cestou vážnou nebo odlehčenější. Ano, Belmondo a Delon jsou tu skrznaskrz sympatičtí, byť hrají objektivně vzato normální kriminálníky s trochou cti a vzájemného přátelství, ale to na pořádnou gangsterku nestačí. Tedy alespoň mně ne. Jacques Deray natočil lepší kousky. Ne že by tohle bylo špatné, to ani omylem - ale už jsem viděl nejeden lepší film z téhle doby, a jedno podívání mi stačilo. Sedí to pohromadě líp než pokračování (Borsalino a spol.), ale ani "úvodní epizodě" nemůžu dát víc než 70%. Navíc se mi nedaří z hlavy vypudit jiný legendární tandem, a i když je přirovnání Borsalina k Podrazu vzhledem k naturelu obou filmů docela nesmyslné, faktem je, že Bebel s Delonem v kategorii "chemie" prohrávají souboj s "Butchem a Sundancem" o několik délek. (14.10.2014)

Borsalino je velmi dobrá gangsterka, ale na rozdíl od kolegů se nedomnívám, že by se mohla rovnat kultovním filmům, jako je Kmotr nebo Tenkrát v Americe. Film Borsalino totiž netáhne nějak zvlášť propracovaná dějová linka dvou mladých gangsterů deroucích se vzhůru v podsvětí předválečné Marseille, ani ryzí filmařina, ale hlavně obrovské charisma Belmonda a Delona, které z nich přímo čiší v každém záběru. Ať už v proužkovaném saku nebo ve smokingu, se širokým kloboukem a doutníkem nebo se samopalem, jsou to jen tihle dva páni herci, se kterými stojí a padá celý film. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=PTzussMHdxg (10.10.2013)