Borsalino

Největší hvězdy francouzské kinematografie v jednom filmu. Ó jak mocné zaklínadlo pro publikum. To působí i dnes. Člověk by čekal, že kombinace rošťáka Belmonda a seladona Delona musí fungovat na výbornou. Problém je, že charakterových rozdílů obou herců využívá scénář jen minimálně. Máme tu tak dva kohouty na jednom smetišti. Navíc maximální snaha o stejné podmínky pro oba znamená, že hrají téměř to stejné. Zápletka průměrná. Srovnání s mafiánskými ságami není na místě, jde o jiný typ filmu. Spíš na způsob Podrazu, ale se slabším scénářem. Snímek působí až příliš sterilním dojmem. Ale i tak nadprůměrná podívaná. Atmosféra Marseilles 30. let vůbec není špatná. 70% (11.04.2012)

Vydařená herecká spolupráce dvou francouzských mistrů.. Jedna z těch nejpovedenějších gangsterek z evropského kontinentu minulého století. Dva rošťáci potulující se ulicemi Marseille se jednoho dne setkávají díky společné přítelkyni a začne se utvářet jedno z nejpevnějších přátelských pout v dějinách franc.organizovaného zločinu... :-) (19.07.2007)

Ne pokaždé musí směs kvalitních indegrediencí zaručit stejně dobrý výsledek. Film Borsalino je přesně takovým příkladem: má sice v sobě sympatického mladého Belmonda, zdobí ho pěkná atmosféra 30. let, doprovází stylová hudba a natočil ho úspěšný režisér, nicméně dle mého názoru jde přesto o podprůměrný film, protože chybí mu to zásadní – dobrý příběh. Jacques Deray nepřináší formálně ani obsahově nic natolik osobitého, aby jeho snímek mohl fungovat bez výraznějšího příběhu jako některé filmy Godardovy nebo Buñuelovy. Vedle abscence příběhu je možná ještě horší absence humoru (má-li jít o komedii) a natáhlá dvouhodinová stopáž. Po celý čas je to dokola samé zahazování s děvkami, drobné podvody, sázky na koníčky, kulečník, občas přestřelka či jiné vyřizování si účtů mezi gangstry. Pokud jste viděli americký Podraz (1973), v němž bylo všechno na daleko lepší úrovni, nemůže vás nenapadnout srovnání či minimálně vzpomínka. Borsalino ale moc neobstojí ani bez znalosti Podrazu. Do jisté míry je to nepochybně stylové, ale pro mě bohužel taky nekonečně nudné a ani tragické vyústění ve mě nevyvolalo žádné emoce. 40% (16.11.2020)

Podsvětní retro s hvězdnou dvojicí přímo vybízí ke srovnání s pozdějším Podrazem. V takové soutěži pak vynikají nedostatky Borsalina, které má sice sexy název, ale herecká souhra oživení nepřináší, výtvarné akcenty kamery příběh spíše brzdí, příliš chtěný styl se mění v nechtěnou karikaturu. Capella-Siffredi-Lola, kloboučnický film, který patří k tomu slabšímu z Bébelovy filmografie. Policejně zemanovský hudební motiv je výhra pouze Zd.Lišky. (12.10.2014)

Dva velikáni francouzské kinematografie, respektive světového filmu, společně v rovnocenných rolích na stříbrném plátně. Je vidět, jak si na plátně dobře sedli a skvěle fungují jako rivalové i společníci. Dva bezvýznamní podvodníčci se snaží vybojovat svůj boj o místo na slunci, které je zasvěceno zločinu a je zahaleno hustým tabákovým dýmem. Jejich první setkání tváří v tvář neskončí jinak než pěstním soubojem o krásnou Lolu a samozřejmě bez vítěze. Soupeření se tak mění v přátelství. Jean-Paul Belmondo jako François Capella hraje roli, která mu sedí přímo na tělo, vždy veselého chlapíka, který se neváhá otočit za každou hezkou tvářičkou. To Alain Delon hrající Rocha Siffrediho je jako rub stejné mince, jeho postava je věčně zadumaná a vážná. Prohnilá Marseille třicátých let minulého století se tak stává kulisou pro příběh mocenského vzestupu. Oba hrdinové společně roztáčejí kolo osudu a musejí se rychle naučit chodit v prostředí hazardu, intrik, šedé zákulisní politiky a nájemných vražd. Výtečné kriminální drama, které zjemňují humorné podtóny a celým filmem se line výrazná linka vtíravého klavíru z vykřičeného domu od Clauda Bollinga. (17.06.2013)