Tělo mého nepřítele

Reziser Henri Verneuil natocil vskutku slusny, ale len trochu nadpriemerny film. V hlavnej roli sa predstavuje Jean Paul Belmondo /100 000 dolaru na slunci, Le Magnifique/, aby sa pomstil za predchadzajuce prikoria. Belmondo v klasickej roli tvrdeho chlapika je fajn, rovnako ako fajn je aj skusena ruka rezisera Verneuila. Co mi vsak dost vadilo, bola vyse 120 minutaz. To je na mna privela. Preto len 77 % (29.07.2014)

Mohl to být fantastický film. Velice zajímavě a netradičně natočen, skvělá hudba, dobrá atmosféra a výborný hlavní představitel. Bohužel film neměl tu správnou, temnou a frustrující atmosféru, jakou by měl mít. Respektive místy měl, ale narušovaly to neustále průpovídky Belmonda, které byly místy i dost vtipné a nepasovaly do filmu. Z počátku se to dokonce tvářilo jako lehká komedie. Vynechat todle, byl by to vynikající snímek. Takhle, bohužel, jen trošku lepší průměr. Škoda! Howgh! (16.03.2010)

Belmondo sa dá pozerať v akomkoľvek filme. Má totiž to, čo väčšine ľuďí chýba - charizmu. Rozvláčnosť tempa pri rozpletaní prepletenca skorumpovanej vyššej spoločnosti, ktorá Leclerca poslala na 7 rokov do basy však uberá filmu na hodnote. Belmondo to síce graciózne zvládol, no bolo to ako keď nútite ferrari ísť dve hodiny osemdesiatkou.. (17.03.2010)

Belmondo zvodca, Belmondo romantik, Belmondo grázel, Belmondo spravodlivý, všetko naraz v jednom filme. Príbeh je zaujímavo vyrozprávaný v troch časových obdobiach, všetky súvislosti máme spočiatku pekne pokope, ale keď sa to od polovice začne komplikovať, strácal som sa. Hlavne v tom, prečo všetka tá pomsta, ktorým postavám držať palce a či sa to vôbec skončí. –––– Žádné zítra nebude. Vyspali jsme se spolu, je šest hodin, záhradník bude vstávat, musím jít. To je všechno. (02.07.2015)

Jsem příliš málo světácký Belmondo na to, aby mi někdo svěřil vedení nejlepšího podniku ve městě. Nejsem však příliš naivní Belmondo, abych pochopil, že doutníček prodávaný za 50.000 franků asi nebude jen tak obyčejný doutníček. Takže mne se zkrátka Belmondovy problémy netýkají, ale kdyby se mne týkaly, tak bych rozhodně byl ten naštvaný Belmondo, který se rafinovaně mstí těm, kteří mu zařídili pobyt v pruhovaném a ještě přitom nakoukne pod všechny sukně v dohledu svých lehce utrápených očí. Mně se to prostě líbilo, ale potřeboval bych, aby se ta nudná těžkopádnost vyprávění nahradila svižnou lehkostí. Jenže tohle chtít od francouzského dramatu ze sedmdesátých let je asi stejně nemyslitelné, jako chtít od Borata, aby nesouložil s ovcemi. (30.06.2015)