Ve filmu Policajt nebo rošťák je Jean-Paul Belmondo přesně takový, jakého ho mají diváci nejraději. Tvrdý, neústupný, trochu samotářský, ale především vždy obklopen krásnými ženami a vždy nad věcí. Do Nice přijíždí inkognito divizní komisař oddělení vnitřního vyšetřování Stan Borowitz, specialista na čistky uvnitř policie. Vše totiž nasvědčuje tomu, že nedávno zavražděný komisař Bertrand byl v úzkém spojení s místní mafií. A není zdaleka sám. Policejní inspektoři Rey a Massard jsou do vraždy přímo zapleteni, je tedy nutné je usvědčit a policii očistit. Borowitz má vlastní netradiční prostředky a postupy a rozhodne se vyvolat válku gangů, která by jako první vydala oba zkorumpované inspektory. Nečekaný příjezd neposlušné dcery Charlotty vše zkomplikuje.(oficiální text distributora)
Komisár oddelenia vnútorného vyšetrovania Borowitz, špecialista na čistky v rámci polície, prichádza inkognito do Nice, aby vyšetril podozrenia, že nedávno zavraždený komisár Bertrand bol v úzkom spojení s miestnou mafiou. A zdá sa, že nebol ani zďaleka sám...Je potrebné usvedčiť vinníkov jeho smrti a očistiť políciu. Borowitz má svoje vlastné nekonvenčné metódy vyšetrovania a tak sa rozhodne rozpútať vojnu gangov...(STV)
Zde (u belmondovek) musím říct, že je dabing na místě. Jirka Krampol jím prostě žije. A tento dabing je vlastně jako originál a to proto, že především francouzské komedie se u nás pouštějí takřka od nepaměti a lidé jsou prostě zvyklí. Jinak zde typický Belmondo - okouzlující, šarmantní a vtipný. Typická role jemu šitá na míru. Velice jsem se bavil, a protože jsem byl v alkoholové náladě, určitě si film pustím ještě za střízliva.(31.3.2015)
Tenhle film samozřejmě nelze brát "vážně". Je to od začátku do konce velmi slušně natočená komedie, rozhodně jedna z nejlepších s Belmonem. Klamný dojem "oscilace mezi žánry" je asi dán tím, že zaprvé nejde o permanentní řachtandu se splašenou honičkou na konci (jak bychom od francouzské komedie čekali) a navíc je to řemeslně velmi slušně natočený opus. Kamera, herecké výkony i skvělá jazzová hudba by vskutku mohly patřit i k filmu "vážně míněnému", ovšem představovat si, že je "vážně míněný" i děj, to přece vážně nemůžete "myslet vážně", milí tříhvězdičkoví rýpalové... Celkový dojem: 75%(10.9.2006)
Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky.(8.4.2008)
Velký Jean Paul tak jak ho máme rádi. Drzý policajt, kterému není nic svaté a bojuje proti zločinu jeho vlastními zbraněmi. Každý by si přál, aby ten boj proti Zlu byl takhle snadný- objeví se Belmondo a všichni jsou automaticky v hajzlu. A ještě je Jean Paul zneškodní s maximální grácií a vtipem. Navíc se mi hlášky propojily z filmu propojily s deskou Tří sester Lihová škola umění. Takže 100%(14.11.2015)
Reziser georges Lautner /Smrt Darebaka, Profesional/ natocil vyborny film, v ktorom Belmondo potiera zlo /odborne sa to tu vola vysetrovanie vrazdy a pletky s mafiou/. Film ma doslova az skvele tempo, nenudi ani chvilu, najdu sa aj vybuchy a autonahanacka. Zanrovo ako komedia film dost nesedi, skor detektivka, a akcny krimi film, to jo : 89 %(10.3.2013)
-
Marie Laforêt, která ztvárnila milenku postavy J. P. Belmonda, se s Belmondem setkala také ve snímcích Mrchožrouti(1984) či Veselé Velikonoce (1984).
(Arnost.Dadak)
-
Skupina Tři sestry v albu "Lihová škola umění aneb Válka s loky" z roku 2003 použila mezi skladbami citace z tohoto filmu.
(griffinnen)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Na DVD
od:
zdenny
Zde (u belmondovek) musím říct, že je dabing na místě. Jirka Krampol jím prostě žije. A tento dabing je vlastně jako originál a to proto, že především francouzské komedie se u nás pouštějí takřka od nepaměti a lidé jsou prostě zvyklí. Jinak zde typický Belmondo - okouzlující, šarmantní a vtipný. Typická role jemu šitá na míru. Velice jsem se bavil, a protože jsem byl v alkoholové náladě, určitě si film pustím ještě za střízliva.(31.3.2015)
Šandík
Tenhle film samozřejmě nelze brát "vážně". Je to od začátku do konce velmi slušně natočená komedie, rozhodně jedna z nejlepších s Belmonem. Klamný dojem "oscilace mezi žánry" je asi dán tím, že zaprvé nejde o permanentní řachtandu se splašenou honičkou na konci (jak bychom od francouzské komedie čekali) a navíc je to řemeslně velmi slušně natočený opus. Kamera, herecké výkony i skvělá jazzová hudba by vskutku mohly patřit i k filmu "vážně míněnému", ovšem představovat si, že je "vážně míněný" i děj, to přece vážně nemůžete "myslet vážně", milí tříhvězdičkoví rýpalové... Celkový dojem: 75%(10.9.2006)
sportovec
Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky.(8.4.2008)
dr.fish
Velký Jean Paul tak jak ho máme rádi. Drzý policajt, kterému není nic svaté a bojuje proti zločinu jeho vlastními zbraněmi. Každý by si přál, aby ten boj proti Zlu byl takhle snadný- objeví se Belmondo a všichni jsou automaticky v hajzlu. A ještě je Jean Paul zneškodní s maximální grácií a vtipem. Navíc se mi hlášky propojily z filmu propojily s deskou Tří sester Lihová škola umění. Takže 100%(14.11.2015)
Martin741
Reziser georges Lautner /Smrt Darebaka, Profesional/ natocil vyborny film, v ktorom Belmondo potiera zlo /odborne sa to tu vola vysetrovanie vrazdy a pletky s mafiou/. Film ma doslova az skvele tempo, nenudi ani chvilu, najdu sa aj vybuchy a autonahanacka. Zanrovo ako komedia film dost nesedi, skor detektivka, a akcny krimi film, to jo : 89 %(10.3.2013)