Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Frajerský zlodějíček se na útěku před policií poflakuje ulicemi Paříže dokud nepotká krásnou Američanku... Mladičký Jean-Paul Belmondo v hlavní roli filmového debutu režiséra Jeana-Luca Godarda, v němž se poprvé objevila vzpoura proti konvencím a touha po tvůrčí i osobní svobodě a otevřel tak novou kapitolu dějin kinematografie. Režisér Godard svým celovečerním debutem vstoupil přímo do dějin světové kinematografie a definitivně stvrdil filmové hnutí Nové vlny. Jeho pastiš filmových žánrů zní literaturou, výtvarným uměním, filosofií i noirovým filmem, ale především zní energií a vzmachem šedesátých let. Godard posílá na osudový běh Paříží rebela, který navzdory všem a všemu neúprosně spěje ke svému konci. Godard je anarchista a stejně jako jeho hrdina překračuje pravidla, zažitá klišé a všechna očekávání. (Česká televize)
(více)Recenze (335)
Syrová realita tehdejší doby ukazující život mladých bez zábran a budoucnosti, žijíci na úkor druhých ze dne na den, střídající lepší a horší dny. V dnešní době už výrazně překonaný snímek, protože lidé žijící na této úrovni myšlení v dnešní době,nestojí ani za pozdrav a zastavení... ()
Tak barvitě a odborně, jak to popisuje oficiální text distributora to napsat opravdu neumím. Laicky můžu říct, že vidět Belmonda v mnohem starších filmech je u nás prakticky nemožné a proto jsem této možnosti samozřejmě využil. Sám Belmondo tvrdil, že dělá s nějakým šílencem, který jim ani nedal text a oni točí prakticky cokoli. A na mě tak i film působí. Vždyť okolo procházející veřejnost se kouká do kamery. Na začátku film překvapí surovostí a absolutní jednoduchostí v násilí, aby pak pokračoval zajímavými záběry z různých prostředí, kde následují zdánlivě bezobsažné monology. Jako laik dávám tři hvězdy, ale uznávám, že své zastánce film najde. ()
Hezký černobílý širokoúhlý film francouzské nové vlny a zároveň taková sonda nebo spíš dokument o životě v Paříži v roce 1960, na kterou je tu spousta záběrů. Nebyl to první film s JPB, ale zcela jistě byl pro něj dost důležitý v jeho 26 letec. Zlodějíček a rádoby drsňák, co pálí jedno retko od druhého, na pár chvil je tu vidět i jeho pekáč buchet. Začátek jeho konce nastane, když hned na začátku v ukradeném autě zastřelí strážníka na motorce. Pak už se celý děj jen skrývá a utíká, až ho právě ona práskne. Na obrazovky ČT se kupodivu dostal až v roce 2017 v původním znění s titulky. 7/10 ()
Čeho chceš v životě dosáhnout? Chci se stát nesmrtelným a pak zemřít. ()
Úžasný a charismatický Belmondo v jedný z jeho nejlepších rolí. Stojí na něm a jeho šarmu celý film. Líbila se mi ta kombinace tragedie, rebelství, humoru a romantiky ()
Nepamatuji se, že bych u některého mladého herce viděl takové charisma, takové nadání, zkrátka předpoklady pro budoucí úspěch. J. P. Belmondo je v tomto filmu hlavní mobilní bod, který propojuje všechny Godardovy formální snahy a úmysly. Film je špičkové předvedení střihové skladby a hudební složky. Dlouho jsem neviděl takhle úchvatné dílo. ()
Je to hezký snímek, jen jsem nepochopila ten konec. ()
Hvězda za realisticky syrovou atmosféru Paříže šedesátých let, dvě hvězdy za nejistě kouzelnou Jean Seaberg a nerozhodného, ale zároveň víc než sebevědomého Belmonda oplývajícího stejným, ne-li větším charismatem, než napodobovaný Bogart a jedna velká hvězda za Godardovu dokonale vybalancovanou nadsázku a ironii. Při druhém zhlédnutí větší zážitek. ()
Jakmile se někde objeví pojem francouzská nová vlna, těžko si lze představit jiného ikonického zástupce, než nestárnoucí klasiku U konce s dechem, nebo například Nikdo mne nemá rád. Film, jenž si právem získal světovou pozornost, která cílila na zcela způsob filmové tvorby. Odvážný styl, nekompromisní odmítání tradičních režijních pravidel a nekonvenční přístup, který mohl z počátku působit jako nezkušenost začátečníka, aby byl v následujících letech uznán jako důmyslný záměr autora o zdůraznění charakteru filmu. Godard velmi efektivně zhmotňuje myšlenku natáčet život tam, kde se skutečně vyskytuje. Svůj filmový debut prezentuje jako film bez pravidel, které s nesmírnou radostí a duší francouzského života porušuje. Nezapomenutelná scéna odehrávající se v hotelovém pokoji jakoby narušuje celkový časoprostor a vývoj příběhu, přesto tento okamžik patří mezi nejkouzelnější okamžiky světové kinematografie. Stát se nesmrtelným a pak zemřít, trvá celkem devadesát minut, na konci nich se Belmondo stává začínající světovou hereckou hvězdou. Šarmantní, stylové, odvážné a oproštěné od všech svazujících prvků. Na základě toho film získává neuvěřitelný pocit svobody. ()
U konce s dechem je jistě jeden z formálně nejzásadnějších filmů historie kinematografie a své pronikání do tajů Jeana-Luca Godarda jsem začal právě u něj, i protože jde o jeho prvotinu. Co říci? Revoluce v každém coulu, zběsilý nelogický střih, odvážná narace i fascinující improvizace. Je neuvěřitelné, že jde o již více než 60 let starý film, protože i kdyby už Godard nenatočil nic po tomto, stal by se legendou. ()
Bouřit se proti společnosti …. je vlastně jakousi obrovskou touhou opravdově žít. Důsledky svého vzdoru si Michel (J.P. Belmondo) neuvědomuje, vzpouzí se lehkomyslně a okázale, drze... i za hranice všednosti , i pro samu smrt, žije jen pro tuto chvíli. Příběh je podoben laciným kriminálkám, přináší zločin, milostné vzplanutí, ženskou zradu … ale i citace básní a filosofické myšlenky. Je však také příběhem existenciálním, zkoumá lidské možnosti v prostředí, kde se prolíná vysoké s nízkým, kýč s uměním... mistr Godard a jeho neopakovatelný styl. Formální originálnost filmu podtrhuje velké množství scén natočených přímo na ulici, v autě …(v době vzniku filmu to nebylo zdaleka zvykem), svébytný je střih, práce s kamerou …..v těchto aspektech je film novátorský. Film dodnes neztratil nic ze své působivosti, prostě některá díla nestárnou. ()
Tuten film jsem videl podruhy a musim rict, ze se mi libil este vic nez poprvy. Krasny zabery na Pariz 60.let. Vyborny herci v hlavnich rolich atd. Tentokrat sem si vychutnal postavu JPB mnohem vic. Role frajirka, kterej si mysli ze sbali kazdou holku a muze vsechno a projde mu to, mu sedla jako ulita a on ji zahral vyborne. To se projevuje i na konci kdy si dejme tomu i mohl zachranit zivot, ale byl uz proste unavenej a chtelo se mu spat. Jean Seberg si s nim pomerne pohravala, byla na ni videt nejistota vuci nemu a nakonec udelala neco co mozna nikdo necekal. Vybornej film s vybornym Belmondem, kterej doporucuju vsem ktery maji JPB v nejaky skatulce komika nebo drsnyho poldy. ()
Na svou dobu nevídaná režijní lehkost a tempo vyprávění, Belmondo parádní a Jean Seberg skutečně sympatická, okouzlující ženská. Brzy se k tomuhle filmu vrátím a možná ještě jeden bodík přidám, ačkoliv možná si to schovám na něco jiného od Godarda. Tak tedy Vive la France! ()
Co mě na filmech baví? Je to ta atmosféra okamžiku, která se zakonzervuje a diváci ji poté mohou prožívat i po padesáti letech. Godard tohle umí, stejně tak jako třeba Jarmusch, Ashby nebo třeba Tarantino. Baví mě užívat si Paříž z konce padesátých a šedesátých let. Belmondo hraje bezskrupulozního fracka, kterému ani nemůžete fandit, stejně tak ho ale nemůžete nenávidět. Stejně tak, jako atmosféra filmu, mě dostal i rozbor vztahu dvou individualit, kteří přestože jedou každý sám za sebe, najednou zjistí, že nemůžou bez druhého být. ()
Ne, já tomu prostě tu hvězdu nemůžu odebrat, protože prostě není za co. Tento Godardův film, v němž je Belmondo v počátcích své dlouhé kariéry, je totiž geniální. Je to mix akčnosti ale zároveň filosofických otázek, v tom nejspíš spočívá ta hloubka. Tu je ale těžké podchytit, protože film samotný je velmi obtížný na pochopení, nabízí divákovi spoustu symboliky a i když se zdá, že se občas ptá hloupě, není tomu tak. K tomu je připojený celkem svižný děj ve většině vyplněný brilantními Belmondem a Sebergovou. V tehdejší době to bylo mistrovské dílo, což mu dnes neubírá. Jen možná už to po 50 letech není typ filmu, který by dnes tolik oslovoval, jak to je u filmů, které jsou v žebříčku někde mezi TOP 20 nebo 10. ()
#408 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/268-breathless ()
Už od první chvíle dochází k subjektivizaci hlavního hrdiny, který je ale od počátku tím špatným. Po tom co zastřelí policistu začíná jeho dlouhý boj o svobodu. Silový moment je zde poslední záběr této scény. Hrdina v bilé košili utíká před spravedlností přes louky do lesů. Přebíhá písčitou cestu, která je myslím symbol toho, že překročil určité hranice. Tento film má velkou míru svobody a přibližuje se dokomuntárnímu filmu. Bližší záběry jsou točeny z odstupem dlouhoohniskovými objejtivy jako by filmaři byli pozurzjící žurnalisté. Godart porušuje základní pravidla střihu dle plynulosti pohybu. Vystřihává okénka uprostřed záběrů. Zvyšuje nervozitu porušováním pravidel osy. Nebojí se použít delší záběry v kombinaci s ruční lehkou kamerou. To dodává výslednému dílu dynamiku. V závěru jsme ponecháni s otázkou: Jaký má tedy hrdinka vztah k hlavnímu hrdinovi? ()
Četl jsem názory typu Godard,neb Bláznivý Petříček stejná kravina jako film U konce s dechem. Avšak není tomu tak Petříček pro mě bylo docela zklamání film,který mně nenadchl to se s tímto filmem ale opravdu nestalo !! Perfektní scénář-jako by pravil "zbytečné věci nebudeme říkat" Moderní,vkusné přesto logické i veselé dialogy mně opravdu bavili. SNÍMEK JE NADČASOVÝ. Z tvorby Godarda u mě patří k těm na VRCHOLU. ()
Belmondo, pěkná američanka a stará auta v Paříži. Víc si z toho filmu neodnáším. Drahá polovička dodává: Neuvěřitelně moderní i dnes, jakoby komiksový příběh, bez umělé patetiky a zbytečné dramatizace. Dialog - lakonický i jasný, díky Godardovi. Kamera plynule střídá blízké, vyvážené záběry umělecké fotografie a uspěchané tempo dokumentární reportáže. Pocta klasické Paříži, krasným ženám a kultovním autům. ()