Reklama

Reklama

Jesse a Céline mají dvojčata Ellu a Ninu a končí jim prázdniny na jižním Peloponésu, kde s nimi byl i Jesseho syn z rozvedeného manželství Hank. Chlapec právě odletěl a dvojici po rozlučkové hostině s tamními přáteli čeká romantický večer v místním hotelu. Ten se však po slibném začátku změní v nelítostně upřímnou diskusi a bilanci, v níž hlavní slovo má výřečná Céline. Oba mají své kostlivce ve skříni, oba mají obavy z budoucnosti a oba se potýkají s realitou všedního dne... (Česká televize)

(více)

Videa (4)

Recenze (433)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Nikam nespěchající dlouhé záběry, takhle dlouho jsem na hlavní hrdiny přes přední sklo auta ve filmu snad ještě nekoukal. Totéž se opakovalo s venkovním posezním s přáteli u jídla, kdy člověk opravdu dostávýá chuť na nějaký ten kvalitní řecký salátek s dobrým ročníkem ve skleničce. Záměrně jsem však vynechal to hlavní na celým filmu a tím jsou dialogy, protože o takhle poctivý dialogy ze kterých jde sám život člověk ve filmu hned tak nezakopne, tak vydařená kombinace intimních, zábavných, ale i romantických slov opravdu stojí za pozornost. Myslím sim, že film vyžaduje od diváka krapet tý partnerský praxe, ale na oplátku nabízí velmi kvalitní zážitek, protože mám dojem, že mnoho mužů i žen si při tomhle bijáčku hrábne do svých vlastních životů. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Viaggio in Grecia. Stejný pocit nadbytečnosti jsem měl z třetího Kmotra, který na první pohled rovněž vznikl hlavně kvůli tomu, aby se znovu shledali staří kamarádi (reální, nikoli fiktivní). Před soumrakem bylo řečeno podstatné, zbytek patřil úvahám zastřeným kouzlem nevyřčeného. Třetí díl opouští koncept předchozích dvou. Ústřední pár tentokrát netlačí čas. Nemají obavy z budoucnosti, ve větší míře než dříve jsou pronásledováni minulostí. Dialog nevedou jenom oni dva, přidávají se další postavy, mezi kterými jsou nepravděpodobně zastoupeny všechny generace a minimálně tři odlišné světonázory. Snaha o komplexnější definici lásky v 21. století (nucené jsou zejména opakované narážky na moderní komunikační technologie) rozptyluje pozornost, soustředěnou dříve výhradně na portrét jednoho vztahu napříč časem. Skutečnost, že pro ně romantická situace (hotel) byla uměle vytvořena, si sice partneři uvědomují a sarkasticky ji reflektují, ale přesto jsou oběťmi filmových klišé (předchozí partner je "znehodnocen" alkoholismem, milostný akt je přerušen zvoněním mobilu a pokud se někdo obnažuje nikoli jenom v přeneseném smyslu, pak pouze žena). ___ Dialogy jako stěžejní stavební prvek s oblibou používal již Eric Rohmer, který si ale při dokreslování charakteru postav vypomáhal náladou okolního prostředí. U Linklatera se v předchozích dvou filmech nedal prostor, v němž byly hovory vedeny, označit za rozšíření vnitřního světa postav. S Před půlnocí přichází drobný upgrade. Prázdninová nálada zvoleného prostředí jako kdyby předurčovala méně uspěchaný tón filmu a Řecko, země, kde se zrodila tragédie, jako kdyby zároveň – společně s odkazy na Médeu a Rosselliniho Cestu po Itálii, vrcholící slavnou scénou s antickými sochami – předznamenávalo posun k vážnějším problémům. Díky nadhledu a sebereflexivním schopnostem partnerů ale film i přes výraznější cynismus a větší krutost v citovém obnažování, dává vzpomenout na příjemnou lehkost předchozích setkání a antická tragédie se naštěstí nekoná (ačkoli učiněné osudové chyby a nepřekonatelné rozdíly mezi pohlavími některé její rysy nesou). ___ Z nahořklejšího tónu je znát, že režisér i s herci chtěli své hrdiny dostat do určité pozice, postavit je před určité problémy, které by tón „Before“ série posunuly těsně před práh totální vztahové de(kon)strukce à la Kdo se bojí Virginie Woolfové? S ohledem na to byl oslaben prvek náhody, vlastní předchozí dvojici filmů, do nichž se vážná témata vkrádala zcela nenuceně. Všednější rámování ubralo povídání Celine a Jesseho na jedinečnosti. Pravda, dialogy, opět vhodně prokládané významotvorným mlčením, jsou stále nebývale autentické a po okraj napěchované poznanými životními pravdami, celková struktura vyprávění je ale pečlivěji promyšlená a tím zbavená nádechu spontánnosti. ___ Přestože jsem filmu úplně nevěřil, ve většině vyřčeného bych mu dal za pravdu. Slyšet v americkém filmu dialogy přelévající se s takovou nenuceností mezi komickým, sentimentálním a cynickým, je malý zázrak (právě na přirozeností oněch „přechodů“ jasně vysvítá, že Delphyová je lepší herečkou než víceméně pořád do stejné ležérní polohy hozený Hawke). Před půlnocí je neocenitelnou pokladnicí užitečných rad pro méně zkušené partnery, a hořkých pravd pro ty, kdo si ve vztazích již prošli svým. Číkoli hodnocení tudíž bude stejně jako u Před úsvitem a Před soumrakem silně ovlivněné jeho osobními vztahovými zkušenostmi. Připouštím, že pokud tentokrát hodnotím ze všech tří filmů nejníže, pak možná proto, že jsem k plnému docenění takhle zralého pohledu na mezilidské soužití ještě nedozrál. Apendix: Film jsem s odstupem času zhlédnul podruhé a uznávám, že „změna paradigmatu" od chození k odcházení je dost zásadní, aby ospravedlnila lehkou proměnu stylu a rozšíření počtu mluvících postav. Oceňuji zejména, s jakou nenuceností jsme na nekompromisní závěrečné zvážnění připravováni. Nejde jenom o tématu konverzací, do kterých se opakovaně vkrádá pomíjivost času, ale také třeba o jména postav (Ariadne, Achilles), odkazující ke starým, zaniklým a (nejen v Řecku) přesto stále živým světům. Tato dvojpólovost odpovídá tomu, jak Linklater a jeho dva herci chápou soužití dvou bytostí. Přes veškerou střízlivost v nahlížení na vztahové peripetie se vší jejich pomíjivosti zcela nezatracují romantickou víru ve věčnou lásku. Minimálně v tomhle ohledu má náskok několika desetiletí před většinou amerických romantických příběhů, které nás pouze falešně a bez náznaku skepticismu utěšují. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Tatizz ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Julie Delpy a Ethan Hawke mi s jejich romancí skočili do života náhle. Vlastně v momentě, kdy se spolu sešli podruhé, prý náhodou a opět v Paříži. Ano, první jejich setkání jsem i po shlédnutí tohoto filmu ještě neměl čest vidět. Na druhou stranu si myslím, že v rámci intimní diskuze jsem se dostal hodně daleko a tak vnímám dost z toho, co v tomto filmu proběhne. Bohužel to u mě už není na pět hvězd. Možná si i myslím, že ženská tenhle díl ocení víc, jak chlap. To, co pro ženskou v tomto filmu je výhrou, je pro muže výzvou. A to mluvím o vztahu. A tady to Julie předvede hned několikrát. Začátek filmu se jeví naprosto božsky, především nekonečná scéna v autě, pak proběhne další parádní scéna u řeckého oběda no a nakonec to všechno zazdí ta noc v hotelu. Nevím proč, nechci být mužský feminista, ale pokaždé je problém v chlapovi. Proč? Každopádně Řecko nemohlo být víc sexy než v tomto filmu. Jsem rád, že i pár Američanů, respektive tvůrců tohoto filmu, pochopilo, že Evropa dokáže být boží. ()

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $-miliónovTržby USA $5,077,291Tržby Celosvetovo $8,139,133║ Ide už o tretí romantický počin v réžii Richard-a Linklater-a, kde exceluje dvojica hercov Ethan Hawke a Julie Delpy, tento krát sa dej presúva do kúzelného Grécka. Pre tých čo majú radi miestami vyhrotenú atmosféru, ladné, vyčítavé či rýpavé dialógy pri mileneckých hádkach, všetko končiace v príjemnom sentimente, sú v tomto prípade na správnej filmovej ceste. /videl v kine: 55%/ (videl na festivale Art Film Fest 2013) ()

Galerie (21)

Zajímavosti (5)

  • Malou roli Patricka hraje Walter Lassally, ve skutečnosti slavný britský kameraman, jehož filmografie čítá přes sto titulů. (novoten)
  • Film je věnovaný Amy, osobě, která byla inspirací pro film Před úsvitem (1995). Režisér Richard Linklater s ní strávil noc tak, že jen chodili po Philadelphii a povídali si. Později ale nebyli v kontaktu a Linklater mohl jen hádat, kam ji osud zavedl. Až v době mezi filmy Před soumrakem (2004) a Před půlnocí se dozvěděl, že Amy již před lety zemřela při autonehodě. Třetí kapitolu příběhu tak věnoval její matce. (novoten)
  • Při rozhovoru v kavárně se střídavě mění poloha ramínka na levém rameni Celine (Julie Delpy). (orkadimenza)

Reklama

Reklama