poster

Před půlnocí

  • anglický

    Before Midnight

  • slovenský

    Pred polnocou

Drama / Romantický

USA, 2013, 108 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Thomick
    ***

    Dalších devět let Jessemu a Celine připravilo skok, na který jsem po prvních dvou dílech prostě nebyl připraven - jakkoliv by se dal snadno považovat za logický. Život obou protagonistů, "jakože manželů", se posunul daleko daleko do hektična a osudova, s čímž bohužel konverzace nabývají na nepříjemné hysterii a do značné míry přicházejí o onu podmanivou spontánnost. Zprvu umně tlumená hysterie navíc postupně kyne do něčeho až násilně ventilovaného, aby se hrdinové skutečně dobrali ke všem možnym tématum odkazujícim na otazníky/vykřičníky posetou minulost. Ne ne ne, vraťte mi ty rozkošně glosující a filozofující mlaďochy ... do tohohle jsem ještě (zaplaťpánbů) nedorostl.(28.8.2013)

  • Matty
    ****

    Viaggio in Grecia. Stejný pocit nadbytečnosti jsem měl z třetího Kmotra, který na první pohled rovněž vznikl hlavně kvůli tomu, aby se znovu shledali staří kamarádi (reální, nikoli fiktivní). Před soumrakem bylo řečeno podstatné, zbytek patřil úvahám zastřeným kouzlem nevyřčeného. Třetí díl opouští koncept předchozích dvou. Ústřední pár tentokrát netlačí čas. Nemají obavy z budoucnosti, ve větší míře než dříve jsou pronásledováni minulostí. Dialog nevedou jenom oni dva, přidávají se další postavy, mezi kterými jsou nepravděpodobně zastoupeny všechny generace a minimálně tři odlišné světonázory. Snaha o komplexnější definici lásky v 21. století (nucené jsou zejména opakované narážky na moderní komunikační technologie) rozptyluje pozornost, soustředěnou dříve výhradně na portrét jednoho vztahu napříč časem. Skutečnost, že pro ně romantická situace (hotel) byla uměle vytvořena, si sice partneři uvědomují a sarkasticky ji reflektují, ale přesto jsou oběťmi filmových klišé (předchozí partner je "znehodnocen" alkoholismem, milostný akt je přerušen zvoněním mobilu a pokud se někdo obnažuje nikoli jenom v přeneseném smyslu, pak pouze žena). ___ Dialogy jako stěžejní stavební prvek s oblibou používal již Eric Rohmer, který si ale při dokreslování charakteru postav vypomáhal náladou okolního prostředí. U Linklatera se v předchozích dvou filmech nedal prostor, v němž byly hovory vedeny, označit za rozšíření vnitřního světa postav. S Před půlnocí přichází drobný upgrade. Prázdninová nálada zvoleného prostředí jako kdyby předurčovala méně uspěchaný tón filmu a Řecko, země, kde se zrodila tragédie, jako kdyby zároveň – společně s odkazy na Médeu a Rosselliniho Cestu po Itálii, vrcholící slavnou scénou s antickými sochami – předznamenávalo posun k vážnějším problémům. Díky nadhledu a sebereflexivním schopnostem partnerů ale film i přes výraznější cynismus a větší krutost v citovém obnažování, dává vzpomenout na příjemnou lehkost předchozích setkání a antická tragédie se naštěstí nekoná (ačkoli učiněné osudové chyby a nepřekonatelné rozdíly mezi pohlavími některé její rysy nesou). ___ Z nahořklejšího tónu je znát, že režisér i s herci chtěli své hrdiny dostat do určité pozice, postavit je před určité problémy, které by tón „Before“ série posunuly těsně před práh totální vztahové de(kon)strukce à la Kdo se bojí Virginie Woolfové? S ohledem na to byl oslaben prvek náhody, vlastní předchozí dvojici filmů, do nichž se vážná témata vkrádala zcela nenuceně. Všednější rámování ubralo povídání Celine a Jesseho na jedinečnosti. Pravda, dialogy, opět vhodně prokládané významotvorným mlčením, jsou stále nebývale autentické a po okraj napěchované poznanými životními pravdami, celková struktura vyprávění je ale pečlivěji promyšlená a tím zbavená nádechu spontánnosti. ___ Přestože jsem filmu úplně nevěřil, ve většině vyřčeného bych mu dal za pravdu. Slyšet v americkém filmu dialogy přelévající se s takovou nenuceností mezi komickým, sentimentálním a cynickým, je malý zázrak (právě na přirozeností oněch „přechodů“ jasně vysvítá, že Delphyová je lepší herečkou než víceméně pořád do stejné ležérní polohy hozený Hawke). Před půlnocí je neocenitelnou pokladnicí užitečných rad pro méně zkušené partnery, a hořkých pravd pro ty, kdo si ve vztazích již prošli svým. Číkoli hodnocení tudíž bude stejně jako u Před úsvitem a Před soumrakem silně ovlivněné jeho osobními vztahovými zkušenostmi. Připouštím, že pokud tentokrát hodnotím ze všech tří filmů nejníže, pak možná proto, že jsem k plnému docenění takhle zralého pohledu na mezilidské soužití ještě nedozrál. Apendix: Film jsem s odstupem času zhlédnul podruhé a uznávám, že „změna paradigmatu" od chození k odcházení je dost zásadní, aby ospravedlnila lehkou proměnu stylu a rozšíření počtu mluvících postav. Oceňuji zejména, s jakou nenuceností jsme na nekompromisní závěrečné zvážnění připravováni. Nejde jenom o tématu konverzací, do kterých se opakovaně vkrádá pomíjivost času, ale také třeba o jména postav (Ariadne, Achilles), odkazující ke starým, zaniklým a (nejen v Řecku) přesto stále živým světům. Tato dvojpólovost odpovídá tomu, jak Linklater a jeho dva herci chápou soužití dvou bytostí. Přes veškerou střízlivost v nahlížení na vztahové peripetie se vší jejich pomíjivosti zcela nezatracují romantickou víru ve věčnou lásku. Minimálně v tomhle ohledu má náskok několika desetiletí před většinou amerických romantických příběhů, které nás pouze falešně a bez náznaku skepticismu utěšují. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Tatizz(24.6.2013)

  • nash.
    *****

    Vypadá to skoro neuvěřitelně. Potřetí vzít dva lidi, zase je nechat před kamerou dvě hodiny jen tak klábosit, hádat se nebo vzpomínat, a opět je výsledkem naprosto dokonalý film. Možná nejlepší z celé trilogie i když pro toto tvrzení (a také pro dokonalý prožitek) je tak trochu podmínkou věk a určité množství partnerských zkušeností. Strhující, úsměvný i dojemný, nabitý romantikou, humorem, emocemi i napětím, a tak pravdivý, že si každou chvíli říkáte, sakra, scénárista musel mít štěnici napíchnutou u nás doma. To prostě nemůže být náhoda. Linklater s Hawkem a Delpyovou odvedli perfektní práci. Dialogy (v autě, u stolu i v hotelovém pokoji) tak dokonalé, že úplně zapomenete, že je to jen film. Plné naprosto precizně vystižených mužských, ženských a partnerských reakcí, odpovědí a názorů, naprosto přesně vystižených pocitů. V každém okamžiku jsem přesně věděl jak se Jesse cítí, protože jsem stejné pocity a situace jako on prožil mnohokrát úplně stejně, a v každém okamžiku jsem v Celine poznával ženu a věděl, co prožívá ona. Dvě hodiny utekly neuvěřitelně rychle. Prostě jsem do toho spadl, a najednou byl konec a já si říkal sakra, to už je konec?.. já chci ještě.(24.3.2014)

  • H34D
    *****

    Ač mě první díl nijak zvlášť neoslovil, již druhý v mých očích přinesl něco diametrálně odlišného - nejen od dílu prvního, ale i od ostatních podobně laděných romantických filmů. Před soumrakem byla nádherně vyspělá a neskutečně sympatická konverzačka, Před půlnocí není ve slovních přestřelkách tak hektická, dopřeje si i trochu odpočinku u stolu s dalšími lidmi, kteří mají na téma "vztahy" rozhodně co říct. Témata a myšlenky z předchozího dílu vrcholí, jsou intenzivnější, upřímnější a tíživější. Film jakoby psal život sám, samozřejmě nejde o obyčejný život, nýbrž o kompromis mezi zajímavými životními okolnostmi, běžnými problémy a jejich nevšední artikulací. Divák má tak pocit, že sleduje něco, co může sám prožít, ale přitom je fascinován, jak zajímavým a dynamnickým způsobem je dění možné prožít. Postavy barvitě pojmenovávají šeď obyčejného života, chtějí prosadit svá stanoviska, která jsou pro nás naprosto pochopitelná a nakonec přicházejí na dospělé kompromisy. Je to chytré, lidské, úžasné. PS: Ano, i já mám pocit, že jeden úryvek vyprávěl něco málo z mého života... 9/10(5.9.2013)

  • xxmartinxx
    *****

    Krásný film, jaké dneska nevznikají, i když by paradoxně mohly docela snadno. Minimalistické, chytré, určitě maličko strojené, ale ne víc, než vyplývá z námětu "dvou lidí (a tentokrát pár přihrávačů navíc), co spolu dvě hodiny v kuse mluví o svých problémech". Skvěle doplňující druhý díl, rozšiřující ho, nabízející zase o něco ošuntělejší verzi romantiky a zase o něco vzdálenější a bezradnější pokus navrátit se k té jediné vídeňské noci. Přitom mám pocit, že by to mohlo fungovat i samostatně. Nejvíc na celé sérii obdivuju, že zvládá nesklouzávat k očividným pokusům o sofistikovanost a univerzální odpovědi, zůstává to v podstatě jednoduchou vztahovkou, které nemám potřebu vytýkat věci, jež se nabízejí (jisté tezovitosti a plánovanosti se prostě vyhnout nejde). Celá trilogie je, jako kdyby se hrdinové Woodyho Allena zbavili snobských komplexů a prostě žili život. Nemyslím si, že trojka rozbíjí koncept časové uzavřenosti, jak si tady čtu - i dvojka ono uzavření jen naznačila a nakonec k němu stejně nedošla. Na jednu stranu doufám, že za dalších deset let přijde čtvrtý díl. Jen se bojím, že už moc k probrání nezbývá. Už trojka bojuje s tím, že ve dvojce se na zestárnutí hrdinů tolik stavělo (nutno dodat bojuje úspěšně), takže těžko říct, jestli ještě je kam postupovat. Spíš ne. 4 a 1/2(24.6.2013)

  • - Při rozhovoru v kavárně se střídavě mění poloha ramínka na levém rameni Celine (Julie Delpy). (orkadimenza)

  • - Film je věnovaný Amy, osobě, která byla inspirací pro film Před úsvitem (1995). Režisér Richard Linklater s ní strávil noc tak, že jen chodili po Philadelphii a povídali si. Později ale nebyli v kontaktu a Linklater mohl jen hádat, kam ji osud zavedl. Až v době mezi filmy Před soumrakem (2004) a Před půlnocí se dozvěděl, že Amy již před lety zemřela při autonehodě. Třetí kapitolu příběhu tak věnoval její matce. (novoten)

  • - Snímka je pokračovaním filmov Pred úsvitom (1995) a Pred súmrakom (2004). Časový rozdiel medzi vydaním každého filmu, počnúc od prvého, je 9 rokov. Sčasti to bol zámer tvorcov. (Greenpeacak)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace