Před půlnocí

Ač mě první díl nijak zvlášť neoslovil, již druhý v mých očích přinesl něco diametrálně odlišného - nejen od dílu prvního, ale i od ostatních podobně laděných romantických filmů. Před soumrakem byla nádherně vyspělá a neskutečně sympatická konverzačka, Před půlnocí není ve slovních přestřelkách tak hektická, dopřeje si i trochu odpočinku u stolu s dalšími lidmi, kteří mají na téma "vztahy" rozhodně co říct. Témata a myšlenky z předchozího dílu vrcholí, jsou intenzivnější, upřímnější a tíživější. Film jakoby psal život sám, samozřejmě nejde o obyčejný život, nýbrž o kompromis mezi zajímavými životními okolnostmi, běžnými problémy a jejich nevšední artikulací. Divák má tak pocit, že sleduje něco, co může sám prožít, ale přitom je fascinován, jak zajímavým a dynamnickým způsobem je dění možné prožít. Postavy barvitě pojmenovávají šeď obyčejného života, chtějí prosadit svá stanoviska, která jsou pro nás naprosto pochopitelná a nakonec přicházejí na dospělé kompromisy. Je to chytré, lidské, úžasné. PS: Ano, i já mám pocit, že jeden úryvek vyprávěl něco málo z mého života... 9/10 (05.09.2013)

Předchozí dva filmy se mi líbily víc - u trojky už jsem měl pocit, že to nějak není ono. Přibylo postav a z Jesse a Céline (které výrazně narostl zadek a už se mi tolik nelíbila jako dříve) se stal usedlý párek rodičů (byť nesezdaných), čímž byl mimo jiné zpětně dořečen otevřený konec dvojky (který tolik okouzloval svou mnohoznačností, v níž se mohlo stát cokoli). Do sledování jsem se musel poněkud nutit a "zahlcenost" filmu nekončícími dialogy jsem shledal spíše otravnou; děj mě začal bavit až v okamžiku, kdy Jesse a Céline opouští společnost svých přátel (46. minuta) a konečně přichází na hotel (64. minuta), kde mezi nimi vypukne konflikt. Do jisté míry by se tak dalo říct, že člověk musí čekat víc než polovinu filmu, než "se začne něco dít", v tom smyslu, že Jesse a Céline jsou spolu sami jako v jedničce a dvojce, jejich dvojčata i ostatní postavy jsou bezpečně odklizeny, a oba partneři mají prostor si vše řádně vyříkat. Osobně mi však bylo docela nepříjemné tu jejich výměnu názorů poslouchat a celkově si myslím, že bych byl asi radši, kdyby tenhle film nevzniknul, protože mi vzal určité iluze, které jsem si asi vytvořil u dvojky, ale přesto si pořád myslím, že je to velmi dobrý film. Možná až budu starší, najdu si k němu víc cestu, protože se v tom poznám; momentálně mi je ale ten cynismus bytostně protivný. (27.12.2016)

Nu, na první díl to nemá, ale na druhý ano. Po slabší dvojce tu máme solidní trojku, která se odehrává v poutavém prostředí, avšak ještě daleko více je proti prvnímu dílu konverzační, přičemž svým pojetím je poutavější než pařížský druhý díl, od něhož jsem si sliboval víc. Hlavní hrdinové zestárli a je nutno podotknout, že jim to sluší. Zaznívá tu řada zajímavých myšlenek ohledně života, což dodává na poutavosti, ovšem mnohdy jsem si říkal, zda je možné, aby obdobné otázky řešili čtyřicátníci, když pasují spíše na sedmdesátníky. Ale to je drobný detail a subjektivní názor. Nakonec co člověk, to originál, takže proč ne? (15.09.2013)

Konverzační filmy zřejmě nikdy nebudou mojí preferovanou, filmovou stránkou. Tohle mi prostě do mého vkusu nepadlo. Obdivuji herce za tak dlouhé a výborně zahrané dialogy, za to je samozřejmě obdivuji, ale už po páté minutě stopáže s autem, jsem se z toho věčného klábosení a následně i dlouhých "hádek" málem zbláznil. Abych řekl pravdu, nudilo mě to téměř od začátku až po konec. Zřejmě pro tyto konverzační filmy nemám dostatečné pochopení. Podívám se na to za 20 let a možná to více ocením, ale v tuto chvíli musím jít s hodnocením hodně dolů. (04.09.2013)

Po dvou předchozích dílech přicházejí problémy a hořkost spjatá s krizí středního věku. Jesse a Céline i nadále vedou přirozené dialogy, které se však tentokrát nesou v jiné rovině - oba vystřízlivěli a nejdou daleko pro bolestivá slova a výčitky. Především scéna v hotelu byla naprosto dokonalá - tak uvěřitelné! (23.12.2013)