L'ours en peluche
L'orso di peluche
Režie:
Jacques DerayKamera:
Luciano TovoliHrají:
Alain Delon, Laure Killing, Regina Bianchi, Francesca Dellera, Paolo Bonacelli, Martine Brochard, Mattia Sbragia, Madeleine Robinson, Dina Morrone (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jean Riviere je celosvětově vyhlášený porodník. Na jeho klinice rodí dámy z těch nejbohatších kruhů. Jean má krásnou ženu, dospívající dceru, ale také mnoho vedlejších vztahů, některé na delší dobu, jiné na jedinou noc. Jeho klidný a sobecký život přeruší telefonát, který mu vyhrožuje smrtí. Riviere pátrá po motivu hrozby, až mu neznámý připomene jednu noc, na kterou už dávno zapomněl a která pro něj nic neznamenala. Riviere hledá někoho, kdo by s ním sdílel jeho obavy a podpořil ho, ale... Film je adaptací románu známého spisovatele Georgese Simenona. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Poslední filmová spolupráce dua Delon - Deray. A to je právě to dilema, protože ať chci nebo ne, promítá se mě do hodnocení děvka jménem nostalgie. Vždycky pro mě byla, je a bude radost koukat na Delonův bezemoční obličej v momentě kdy já napětím ani nedýcham, vždycky se rád kouknu do těch jeho očí, které mě napovídali, kdy se mám usmát, kdy plakat, a kdy proklínat celej svět. Nikdy nezapomenu na Derayho poctivý přístup k divákovi a jeho emocím. Jenže tady všechno bylo ani ne z půlky. Ta čtvrtá hvězdička je výraz mé úcty a respektu k oběma pánům a jako jakýsi dík za všechno co kdy spolu v kinematografii dokázali a rozhodně nepatří k tomuhle filmu. ()
Je otázkou jak tento film nazírat. Balancuje mezi thrillerem, psychologickým filmem a sociálně kritickým pohledem, který byl tak silně zastoupen v evropském filmu druhé poloviny minulého století. Simenon, zdá se, v literární předloze překročil řadu svých žánrových vymezení a režie se činí, herci, Delon jako téměř vždy v hlavní roli, dominuje; neselhává ani scénář. V přepočetné hercově filmografii tento kamínek v žádném případě není tím horším; spíše naopak. ()
Delon hraje obvykle dobře, leč nová doba přináší nové a ne vždy dobré scénáře... Ustrnulý příběh úspěšného lékaře, který až teprve s tragickou smrtí jedné ze svých zaměstnankyň, se kterou měl krátký "románek", zjistí, v jakém světě žije, jakými lidmi se obklopuje. Sebezpyt od Deraye, ale říkám, i na těch slabých osmdesátpět minut to bylo moc dlouhé!!! ()
Celé se to táhne pomaleji než lampionový průvod a kdyby čelo pelotonu nedržel zrovna Delon, světýlka by rychle pozhasínala. Jinak plyšový medvídek číslo jedna je pro mě osobně určitě žádostivá Francesca. ()
Zdá se mi, že tento film je značně podceněný a podhodnocený. Psychologicky přesný a napínavě vyprávěný příběh si takový odsudek nezaslouží. Není třeba vše vysvětlit do posledního slova, ani G. Simenon by to neviděl rád. A závěr filmu, pro mne naprosto nečekaný, je i při absenci vysvětlování zcela přirozeným vyústěním toho, co proběhlo předtím. ()
Každý člověk má právo na slabou chvilku i na omyl, pánové Deray a Delon si obé vybrali mírou vrchovatou v Plyšovém medvídkovi. Ten film nemá příběh, nemá spád, nemá zápletku, je to jen čiročirá nuda. Pánové, kteří mají za sebou skvělé filmy, by se neměli dopouštět takových excesů. Jedna hvězdička za nástin toho, jaký je pan profesor sobecký zmetek. A také z úcty k těm dvěma velikánům francouzského filmu, byť za tohle spíše zasloužili ztrestat důtkami. ()
Jsem zvyklý na jinou kvalitu filmů, které mi předkládal Jacques Deray. Trochu jsem v rozpacích, co si s tím vším mám počnout. Na jedné straně sobecký úspěšný muž, hromada milenek, z níž jedna je trochu labilní. Na druhé straně lhostejnost, výhružka, zatřelený mstitel prostého ducha a klavírní koncert. Došel jsem bohužel k přesvědčení, že celý film stojí a padá s účelově dodanou rolí pro Delona, přestože hrál spíše jako úředník. Kdyby hlavní roli hrál nějaký Lojza z Horní Dolní, něměl bych sílu a ani vyvolanou nostalgickou vzpomínku, díky které jsem přihodil jednu až dvě hvězdičky na piedestal ustupující Delonovy slávy a francouzské kinematografie vůbec. ()
"Zemřete profesore, já vás zabiju !! Neuniknete mi !! Provinil jste se.. Máte na svědomí vraždu a ani o tom nevíte !! Zemřete !! ()
Thriller? Drama? Omyl ! Ano jeden by čekal něco úplně jiného od dvojice Delon-Deray. A ejhle koho by to napadlo, tohle je LYRICKÝ FILM se skromnými (jen možná) artovými ambicemi které zůstaly více méně nenaplněny. I tak snaha natočit něco co se odlišuje od běžné produkce se cení. Důležitější než dějová dramatičnost je zde soundtrack navozující lyrické atributy jako pocity nálady hlavní postavy, atmosféru…Že by trochu inspirováno např: rannými Lelouchovskými počiny? Autoři se drželi při zemi a film neirituje nereálnou snahou navazovat příliš okatě na „La Nouvelle Vague Du Cinéma francois“, která by tak jako tak vyšla naprázdno. Přesto kdo nepřeladí na tuto frekvenci ochuzuje se o jednu významnou francouzskou dimenzi - točit netuctové filmy s neholywoodským koncem, KDE POČTY MÁ DÁTI - DAL NEJSOU TÍM PRVNÍM SLEDOVANÝM PARAMETREM. ()
Je to film spíše do počtu. Není ničím zvlášť zajímavý, jeho komornost bohužel přechází místy v nudu, což není dobré vysvědčení pro jeho tvůrce. Docela se divím, proč do toho vůbec šli. V době, kdy Delonova popularita už byla minulostí a nutně potřeboval nějakou pecku, aby se zase "chytil", natočí tuhle komerční sebevraždu. Úplně špatný film to není, je docela dobře koukatelný, ale skutečně stačí vidět jednou. ()
Tak takhle si já představuji opravdové filmové peklo. A ten konec tomu nasadil korunu. Takže je hlavní postava hrdina? drsňák? nebo zločinec??? Achich ouvej, tohle už nikdy! ()
Velké štěstí bylo, že všechno to, co se stalo, bylo odkrýváno postupně. Vždycky jen takový střípek vzpomínky, který tvořil jednoduchou skládačku. Delona mám jako herce ráda, ale tady spíše proplouvá příběhem a tváří se u toho jako by šlo o něco zbytečného. Tak to měl ale zřejmě napsané ve scénáři. Konec filmu byl naprosto předpokládaný. Jinak by to ani dopadnout nemohlo. ()
Alain Delon zachmuřený. Alain Delon mlčí. Alain Delon přemýšlí. Uff!! ()
Předpokládám, že většina zde hodnotících viděla film dabovaný. A o tom to možná je. Také jsem to nejdřív viděla v TV dabované. A přišlo mi to, no, nic moc, jakože i tesaři De+De (Delon, Deray) se občas utnou, ale chyba lávky. Pak jsem koukla na originál a měla jsem pocit, že koukám na jiný film. Film v originále vyznívá jinak. Má velice dobře vystavěnou atmosféru, perfektní hudbu, Delon hraje tak civilně, jak se k této roli přesně hodí (dabing Bédi Trávnička, pardón, dvorního pana Trávnička je v tomto případě tak rušivý!!! , to vůbec neladí !!!). Plyšový medvídek si zkrátka téměř! nezadá s filmy z dřívějších let. U mne originál jednoznačně zvedá hodnocení, jinak bych zůstala poněkud rozčarovaná u tří hvězd. ()
Delon hraje standardně dobře, ale celý ten příběh nemá šťávu, takže tu máme jakési drama, které jaksi postrádá to hlavní, co by mělo mít - dramatičnost. To je pak velký problém. Ale hodně se mi líbil závěr ve stylu "žádné sraní s mladou paní". ()
Půldruhé hodiny bloumání a zírání A.Delona holt psychologický film ještě nedělá. A thriller už teprve ne. ()
Ach jo, Alaine, žes Derayovi skočil na špek. Asi z nostalgie či co, ale tohles neměl dělat. Anebo měl, aby sis pro příště dal bacha. Beru to jako stařeckou slabost a odpouštím Ti. ()
--- 21. 3. 2011 Jak uhodnu rozuzlení před polovinou filmu, jde hodnocení dolů. Od dua Deray-Delon (a adaptace Georgese Simenona) jsem čekala mnohem víc. --- 11. 11. 2011 Po druhém zhlédnutí přidávám třetí hvězdičku. Zaměřila jsem se v poslední době na Delonovu pozdější tvorbu a nové zkušenosti mě přiměly ty staré přehodnotit. A také se smířit s faktem, že zlatá éra francouzské drsné školy je nenávratně pryč, a je zbytečné očekávat, že se vrátí. Takže nyní objektivněji a bez zřetele k minulosti: není to špatný příběh, jen jsem se do něj prostě nedokázala ani vcítit, ani ponořit. Prostě jen tak bez emocí sledujete, jak hlavní postava jen tak bez emocí proplouvá dějem a občas si pohraje s medvídkem, občas s ženskou a občas s pistolí. Toť vše. ()
Vyplísní pelíšky vedví, Casanovy v bílém, mramorového bytí? Sametové, sterilní intimity, když "co je v domě, je pro něj jen motýlí, jeden dotek, prchavý průlet?" Alain Delon má své dny a noci. Dny k uzívání, noci ke kárání. Povýšený egocentrik a kariérista, klopící zrak před okolím svým, nevnímajíce bezpáteřní a prostopášný úděl svůj, rozevlátým tyranem emocí druhých. Rekomando k úvaze, k vytrestání sobce, pohybujícího se chybně. Tak dlouho se chodí za polibky, pod cizí sukně, až skončíte ve stoce svého "charakteru." ()
Líbilo se mi, jak Delon použil celý svůj výrazový rejstřík - celou dobu by se od jeho tváře mohl učit nehybnosti i balvan, s tou čestnou desetivteřinovou výjimkou, kdy se veselil s jednou z jeho milenek, a kdy vypadal jak králíček, kterého místo na tužkovou baterku připojili rovnou na temelín. Patrně nemoc z povolání, z toho zašívání žen po porodu jel v této situaci jak obvzlášť splašený šicí stroj. Jinak z morálního hlediska proti jeho chování nemám ani to nejmenší. Těm zástupům svedených ženských nic nesliboval, a že nevyslechl kdysi starého přítele, kterému zemřela žena? No pardón, není vzdálenější téma, do kterého by se mohl vcítit proutník s miliony žen na každém prstu. Co vyčítám filmu, je závěr. Když režisér zvolil tuhle variantu, je od něj vrcholně nehezké, že divák neví, jak to s Delonem dopadlo. Přišlo se na to, nebo ne? Měl pak výčitky svědomí? Atd. ()