Le Samouraï
Frank Costello, faccia d'angelo
Le Samouraï
Le Samouraï
Režie:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
François de RoubaixHrají:
Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Cathy Rosier, Jacques Leroy, Michel Boisrond, Robert Favart, Jean-Pierre Posier, Catherine Jourdan (více)Obsahy(1)
Jef Costello (Alain Delon) má odstranit bohatého a vlivného obchodníka, který má stejně tak bohaté a vlivné nepřátele. Vše jde přesně podle vypilovaného plánu, takže jej musí policejní superintendent (François Périer) propustit, přestože jeho policajtský nos tuší pravdu. Jenže zákazník, místo aby zaplatil dohodnutou sumu, zpanikaří a pokusí se Jefa zabít. A není nic horšího, než naštvaný nájemný vrah s policejním pitbulem v patách... (monolog)
(více)Recenze (231)
No nevím je to takové strnulé, nelogické, prostě taková záležitost u které nesmíte moc přemýšlet a jen sledovat Delona. ()
Až na scénu s vyndaváním rukou z kapes... Jinak mě tak moc mrzí, že dneska už se nikdo s policajty v metru nehoní :( ()
Výborný krimi-thriller s výborným Delonom a nebyť toho nie moc vydareného konca dal by som aj plný počet. ()
Film, ve kterém se málo mluví, ale hodně zajímavého děje. Neo-noir v čele s Alanem Delonem. Taková správně potemnělá detektivka s výbornou hudbou. Neprávem málo známý film, který má všechno, co tyhle temné detektivky mají mít. ()
Za mě průměr. Je to celé lehce divné a nudné. Alan delon je vynikající, ale jinak se na tom už hodně podepsal zub čas, však to má taky 55 let... Konec potěšil...60% ()
Zdlouhavé, nudné, slaboduché. Hodinu napřed přesně víte, co se bude dít. A nejhorší na tom je, že se to pak opravdu stane. Na francouzské poměry těžká slabota. Ghost Dog a Forest Whitaker jako další zabiják podle samurajského kodexu, je o několik tříd lepší. ()
Skvěle natočený a vystavěný snímek, který si vystačí s minimem dialogů. Každé gesto a pohyb je přesný a vypráví sám o sobě. Závěrečné policejní sledování připomíná hru "Fantom staré Prahy" :). 8,5/10 ()
Dávám plný počet hvězdiček. I přes některé „nedostatky“, o nichž je zde už mnohé napsáno a není proto třeba se o nich dále zmiňovat, dosahuje u mě Samuraj vysokých kvalit. Je to pro způsob ztvárnění hlavního představitele, stylovost a potemnělost snímku, pro jeho hudební doprovod… ()
Malý pitaval je určite lepší, aj keď bez Delona. Alain Delon tento film nezachranil, ani Roubaixova hudba. Tento film je typický príklad toho, keď má režisér či scenárista diváka za somára. ()
Velmi povedeny minimalisticky Melvilleuv film s Delonem. Klasika neo-noir s vybornou atmosferou. V roli milenky, ktera kryje Delonovi zada, se objevila tehdejsi Delonova manzelka Nathalie Delon. ()
Jean-Pierre Melville ovlivněný zenbuddhistickou filozofií svěřil Delonovi roli nájemného vraha, který je po vzoru samurajů připraven vždy zemřít... Nejlepší film Alaina Delona! ()
Velmi stylová a vizuálně vypiplaná záležitost staré školy s velmi vláčným dějem, ale s naprosto odzbrojujícím Delonovým ultracharismaťáctvím, od kterého nelze odtrhnout oči. Škoda, že mě přes frňák prásklo pár nelogičností; jinak by bylo hodnocení absolutní. I tak - kdo má rád pomalejší, staré kriminálky s výbornými herci, ten si přijde na své. Po shlédnutí mi došlo, jak moc se Anton Corbijn Samurajem inspiroval pro svůj opus. ()
elegán jeff costello je misantrop král, který za celých 105 minut na svým kamenným obličeji nevyloudí ani náznak úsměvu. druhou jistotou je absolutní důvěra v to co a jak dělá a že vždycky dosáhne svého. jsem jeho pravý opak, možná proto mě tak fascinuje. tenhle film si budu pouštět, kdykoli mě napadne hovadina typu jít ven mezi lidi. třeba na nákup. ()
Působivý snímek. Moc se tu nemluví, ale má to svou atmosféru. Jen mi teda o těch pár desítek let po uvedení filmu přijde postava Jefa Costella trošku nadutá (zbaví se zbraně, mění SPZky, je bystrý k okolí, ale před svědky přijde v tomtéž oblečení a s týmž vražedným výrazem). ()
Škoda z mého pohledu poněkud odvážného a "otevřeného" konce (kvůli němuž jdu také o hvězdu dolů), protože všechny složky filmu do sebe přesvědčivě zapadaly a ponurá atmosféra deštivé Paříže mě naprosto pohltila. Podmanivý hudební motiv a vynikající Delon přispěly k výbornému zážitku, který v žádném případě nesklouzne mezi zapomenutelné. ()
Dívat se víc jak hodinu a půl na Delona v baloňáku a klobouku, jak se prochází po městě s výrazem největšího drsňáka, je trošku stereotypní... 70% PS: fajn hudba ()
Otrocky detailní hitmanovská/policejní procedurálka, zaměřená na stereotyp a rutinu obou profesí. Skvěle natočená, ale ve druhé polovině nesmyslně padající do propasti nelogických zvratů – snad to byl pokus ozvláštnit přímočarý děj, ale ten byl sám o sobě dostatečně nosný. Le Cercie Rouge je od tohohle neskutečný skok nahoru. ()
Sice je to stylovka, ale tak trochu o ničem. Několik věcí mi na snímku nesedělo. Například pochybuju, že by kvůli jednomu vrahovi dělali takovýhle manévry. Spíš mi to přišlo, jako demonstrace tehdejší síly francouzského komisařství, pokud vůbec taková byla. A hlavně mi neseděl ten nelogický konec. On se vůbec ten Jef místama choval dost prazvláštně. Na druhou stranu nemohu říct, že bych se nějak drasticky nudil. Takže slabší 3*. ()
Vítězství formy nad obsahem není občas na škodu. Obzvlášť pokud se jedná o dílo tak vizuálně uhrančivé, s výborně budovanou atmofsérou a charismatickým hlavním hrdinou. Melvillův barevně černobílý film mě dokázal jen vizuálem a tiše elektrizující atmosférou bavit víc než hodinu a půl i přes to, že ve filmu je minimum dialogu. A ten Delon :) ()
Na Le Samurai jsem se podíval z důvodu nadcházejícího Fincherova filmu (Killer) a překvapivě mě to táhlo navzdory minimalistickému stylu, velmi jednoduchému příběhu, minimu dialogů i nepřílišné tematické obsáhlosti. Předpokládal jsem, že právě takový film bude a že mě z těchto důvodu bude nudit. Překvapivě jsem se však bavil: Onen minimalismus slouží tomu, aby se divák lépe naladil na poněkud melancholicko-chladný tón filmu a protagonistovo rozpoložení, což se částečně daří tehdy, pokud na to divák přistoupí a hodlá film sledovat v ideálních podmínkách. Plně se to nedaří proto, že Melville osekal materiál o výrazové prostředky, které však jsou kvalitativními aspekty filmu a dílo by mohly se správným užitím posílit, aniž by znehodnotily tvůrčí vizi. Do jisté míry je však obdivuhodné, jak málo autor spoléhal na dialogy. Filmy, které byly Samurajem inspirovány - jako třeba Taxikář, Drive nebo Nightcrawler - však mají více efektních a katarzních událostí. Roger Ebert napsal, že "akce je nepřítel budovaní napětí, protože ho uvolňuje namísto toho, aby ho budovala" a mně ostatně nevadí, že Samuraj má málo akce - mám však rád, když mě autor odmění za mou pozornost nějakou pamětihodnou scénou, která dosud budované napětí uvolní. Kvality Samuraje však tkví v celku, nikoli částech. Film vlastně ukazuje, jak by si protagonista (člověk jistého typu) musel poradit s konkrétní svízelnou situací a navzdory tomu, že je nájemným vrahem, by se prokázal jako člověk velké cti a obětavosti. Velkým motivem filmu je vrabec v kleci, kterého protagonista u sebe v bytě chová, a který odráží jeho životní situaci. V jeden moment se vrabec snaží uniknout a splašeně naráží do mříží, což naznačí protagonistovi, že zrovna tak i on sám nenajde z své situace úniku. Jakožto člověk jistých zásad a cti se tedy rozhodne obětovat, což policii sebere důvod k tomu, aby si zaklekla na lidi, co ho před ní kryli. Krom toho, že příběh je příliš specifický, neobecný a málo na sebe vztažný (protože málokdo žije takový život a uzavřenému protagonistovi se jen těžko lze dostat pod kůži), tak je celý narativ pojat dosti jednoduše a ani vztahy mezi postavami se neprokreslují. Tato střídmost a neefektnost nedá divákovi žádný citový pay off, protože divák nedokáže ocenit pravý význam jeho činů, když mu nezáleží na postavách, pro něž to udělal, když o jeho vztahu k nim takřka nic neví a neví nic ani o něm. Na druhou stranu nutno uznat, že protagonista je opravdu dobře zahraný a svou přísností opravdu působí jako japonský samuraj, ačkoliv je to francouzský nájemný zabiják - Alain Delon svým pojetím dokázal vzbudit zájem o postavu, o níž se nikdy nic pořádného nedozvíme. Jako divák bych však chtěl vědět více, ale tvůrci uvedli film citátem, který tvrdí, že nikdo nezná samotu tak důvěrně jako samuraj. Tematizovat samotu je náročné a nemusí to být příliš divácky vděčné. Zde ji protagonista pociťuje, protože mu jeho zaměstnání znemožňuje budovat vztahy a nutí ho býti metodickým, opatrným a odměřeným. Toto zaměření způsobuje, že film nikdy pořádně nezabředne do vztahovosti či toho, proč protagonista vede právě takový život. Namísto toho sledujeme poměrně dlouhé scény toho, jak protagonista mění SPZky u aut před misí nebo v metru uniká před policií, která se ho pokouší tajně sledovat. Určitě by to však šlo nějak víc skloubit a dostat z toho víc (víc motivů, víc hloubky, víc napětí i zábavy). Na jednu stran bych řekl, že je to film, který více sedne na druhé shlédnutí, o něž však nemám vysoký zájem, protože bych po většinu času koukal na to, jak se protagonista někam přepravuje, někoho sleduje nebo před někým utíká v metru, což zrovna dost atraktivní na to, abych u toho chtěl strávit dalších 100 minut. Rozhodně však zajímavý film. () (méně) (více)