Alice in den Städten
Alice in the Cities
Alica v mestách
Režie:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHrají:
Rüdiger Vogler, Yella Rottländer, Lisa Kreuzer, Lois Moran, Hans Hirschmüller, Wim Wenders, Chuck Berry, Martin Müller, Edda KöchlObsahy(2)
Není důležité se do cíle dostat, stačí nějaký mít. Legendární německé road movie o nespolehlivosti vzpomínek a touze někam patřit... Německý novinář Philip Winter má pro svého zaměstnavatele napsat článek o Americe, kde zrovna přebývá, ale kvůli autorskému bloku není schopný s psaním začít. Rozhodne se vrátit do Německa a na letišti se seznámí s devítiletou Alicí a její matkou. Matka nechá dívku na starost Philipovi a zmizí, a tak muž postrádající ve svém životě smysl a cíl najednou přejímá úkol dopravit Alici za její babičkou. Jenže holčička neví, kde přesně babička v Německu bydlí. Pouze na základě vzpomínek si vybavuje určité indicie, které by mohly místo blíže určit. Nesourodá dvojice se vydává na melancholickou pouť po zemi, která zdánlivě nebyla pro road movie stvořená. Jejich cesta s cílem v nedohlednu se stává zrcadlem mizející národní identity v Západním Německu sedmdesátých let minulého století. Raný snímek Wima Wenderse náleží do autorovy volné trilogie road movie o postavách putujících napříč Německem, která pokračuje tituly V běhu času a Chybný pohyb. Alice ve městech představuje první film, v němž se Wendersovy postavy vydávají na cesty, a naplňují tak jeden z charakteristických motivů v tvorbě světoznámého evropského filmaře. Jak napovídá název autorovy produkční společnosti Road Movies Filmproduktion, ikonický žánr americké kinematografie Wenderse vždy fascinoval, ostatně stejně jako samotný mýtus Ameriky. (Česká televize)
(více)Recenze (81)
Mohlo by se chvílemi zdát, že ten film pořádně nedokáže využít svůj potenciál, jakoby mu chyběl scénář a že se v něm toho moc neděje. Jenomže představte si takovou dlouhou cestu dvou naprosto odlišných lidí, z nichž oba prožívají jistý problém, po státech a po městech různými dopravními prostředky. To by (při vší úctě k zdařilým road movie komediím) nebyl v reálu žádný humor plný slovních přestřelek a groteskních dobrodružství. To by byla naopak i spousta monotónních, polonudných chvil během cest a možná i zdlouhavého čekání v noční kavárně. Alice ve městech není filmem, který by se podbízel divákovi, ale zároveň mi s výjimkou úvodu před setkáním s Alicí a matkou, kdy jsem z něj ještě cítil menší odtažitost, připadal nesmírně podmanivý a měl jsem pocit, jakobych sledoval natočený kus života. Jednou jsem si u tohoto filmu připadal jako během dlouhé noční cesty při návratu z dovolené, v jiné scéně se mi zas vybavila moje nedávná návštěva jednoho velkého města za hranicemi... Wim Wenders točí hodně pocitové filmy a tento mě pocitově nadchl stejně jako vizuálně. Wenders má můj výrazný obdiv za to, jakou silnou atmosféru se mu podařilo ze společného bloudění novináře a náhle svěřené dívenky vykřesat a pohltit mě i během dlouhých mlčenlivých pasáží, i ten zde občas postrádaný přerod vztahu s postupným posilněním pouta mezi dvěma hlavními hrdiny jsem v tom pocítil. Působivému zážitku napomohla hodně i poetická černobílá kamera, dobře zvolená komorní rocková hudba a příjemně civilní výkony všech představitelů. [75%] ()
Úplne obyčajný film o tom, ako Philip a Alice putujú mestami .. a pritom vskutku čarovný. Dobre sa na to pozeralo. Kedykoľvek zastavíte film, vždy máte pred očami skvelú čiernobielu fotku. Film plný obrázkov. 3,5* ()
Záminka, kterou Wenders spojí Rüdigera Voglera s Yellou Rottländer je poměrně průhledná a Wenders se evidentně ani příliš nesnažil tuto průhlednost skrýt. Nepravděpodobný je ostatně celý příběh. Pravděpodobnost zjevně nebyla tím, o co by Wenders nějak zvlášť usiloval. Podobně nehledaný je ostatně i notně prkenný herecký výkon její filmové matky Lisy Kreuzer. Naštěstí příběh stojí a padá s (ne)hereckými výkony ústřední dvojice. Jak Rüdiger Vogler tak i Yella Rottländer působí velmi přirozeně a opravdově. Z naprosto nepravděpodobného příběhu plného nelogičností ti dva svou odzbrojující přesvědčivostí vykouzlí cosi, co má k životu podstatně blíž než je u hraných filmů běžné. Svým způsobem proto "Alice in den Städten" připomíná reportáž. Tenhle paradox ostatně nefunguje pouze zde, ale i v jiných Wendersových filmech. Tradičně skvostná je kamera, která činí z "Alice" v tom nejlepším slova smyslu navýsost estetickou záležitost. Svým způsobem se dá sledovat podobně jako obrazy zavěšené na stěnách galerií výtvarného umění... V kontextu další Wendersovy tvorby jsou velezajímavé myšlenky a postřehy týkající se televize a televizní kultury. Přestože v "Alici" se nejedná o víc než jen jeden z motivů, které se filmem mihnou, pro Wenderse jde evidentně o fundamentální sdělení. Režisér přitom ústy Rüdigera Voglera zcela konkrétně vysvětluje proč nemá rád televizi a televizní kulturu. K tomuto tématu se Weders samostatně a pokud vím nejvýrazněji vyslovil v silně nedoceněném a nepochopeném filmu "Million Dollar Hotel". Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anniehall, jitrnic, kyknos, sestrad, Tanner, Renesco ()
Hudba: Can ()
Film tak prirodzený, až to bolí. Nemyslím v negatívnom zmysle. Bolí asi ako pravda. Ako zrkadlo každodennosti. Ako cesta neznámymi mestami, ktorej cieľ je rovnako zahmlený, ako význam slov cudzinca. Čo by ste robili, keby vám do života náhle vstúpila neznáma osoba, o ktorú sa treba postarať, aj keď ešte včera ste mali problém postarať sa aj sám o seba? Ako môžete pomôcť nájsť cestu domov dieťaťu, keď vy sám ešte svoju cestu hľadáte aj v dospelosti? Možno išlo len o road movie zo života obyčajného človeka, ktorý zažíva pár neobyčajných dní. A možno o podobenstvo o ceste životom. O ceste s niekoľkými postavami, mestami, hotelmi, fotkami a chvíľami, ktoré som prežíval s nimi. Chcem suvenír zo všetkých destinácií, ktoré navštívili. A mám ho. Vo forme zážitku, aký sa nezabúda. Ok, nechal som sa uniesť, tak aspoň na záver poznamenám, že to dievčatko hralo výborne (asi jej ešte chýbali zábrany, ktoré prichádzajú s vekom). ()
Příhodné spojení dvou světů, dvou okamžiků lidského života. Na začátku projíždí hlavní hrdina USA - odcizenou krajinou, sám bez hlubšího smyslu nebo životního naplnění, ještě umocněnými okolním a místním (reklamním) způsobem života. Následuje cesta napříč Nizozemskem a Německem - zprvu nucená starost o dítě dodává hlavnímu hrdinovi šťastné pocity uspokojení a hlubšího důvodu života. Poetika, skvělá kamera a hudba, Wim Wenders... ()
V dětském hábitu - cesta zaražených slov. Kuklí se a rozpuká. ()
Wenders bol vždy o atmosfére a tentokrát vsadil na roadmovie, ktorá v jeho poňatí vyznieva ako osobitý film s príbehom, ktorý by sa mnohým iným utopil v klišé a sentimente, pokým tu zostane "len" krásnym vzťahom dvoch životom opustených existencií. ()
Náhodou se setkají. On chce domů, protože má autorský blok a není schopen napsat jediný článek, ona se jen vracela z USA do Evropy se svou matkou. Jenže matka jí s ním nechá, s cizím člověkem. A tak dochází k překvapivě zajímavému a silnému road movie, které jako kdyby nikdy nemělo skončit. Černobílá mu sluší. ()
Filmy Wima Wenderse, ať už jsou tématicky o čemkoliv, mají vždycky nádhernou kameru. Wenders velmi často opouští tradiční syžet a vyprávění příběhu, které většina lidí od filmu očekává a namísto toho maluje obrazy. Někdy hřejivé, jindy znepokojivé, ale vždycky zajímavé a působivé. A u tohoto filmu to platí dvojnásob. Příběh o spisovateli a fotografovi, který je okolnostmi přinucen dopravit do německa malou Alici jakoby ustupoval do pozadí před nádhernými a pečlivě budovanými záběry přírodnách scenérií a moderního urbanismu, to celé v odstínech černé a bílé. Wenders má prostě na tyhle věci talent. A když se k tomu přidá vhodná hudba, rázem tu máme ze zdánlivě bezvýchodně a až depresivně působícího tématu poměrně hřejivý film, který je zároveň jedním z jeho nejlepších. ()
Chtěl jsem napsat nějaký duchaplný komentář, ale jak tady hned nahoře vidím, tak Pohrobek to už udělal za mě. Sám bych to líp nevystihl a souhlasím do poslední puntíku. Jen chci říct, že mi to nějak připomnělo film "Leon", ten by ve vzájemném srovnání nejspíš lehce zvítězil obsahem, nikoliv však formou. Tohle bylo hlavně o pocitech a byla to taková vznešená nádhera. Taky je to moje nejspíš první setkání s hnutím zvaným "Neuer Deutscher Film" a hlásím nadměrnou spokojenost. "Alice ve městech" je snímek, na který se nezapomíná a nejspíš je mnohem silnější, než by se na první pohled mohlo zdát, tedy jeden z těch, které rostou s každým dalších zhlédnutím. ()
Holčička je sice chvilkama protivná :-), ale jinak krásná meditace. ()
Přesně to, co jsem od tohoto filmu očekával, jsem i dostal. Spíše (ne však zcela) vlídný příběh o člověku, o tvoru dědičně plném chladu a sebestřednosti, jehož druhou přirozeností je ale (trochu paradoxně) cit. Ten dávný rozpor je zde podán pro Wenderse typicky nevelkolepou a malátně rozvážnou lyrickou formou, v příběhu cesty za (vnitřním) domovem. A pro mě mj. od citelné antipatie k hlavnímu hrdinovi až ke smíření. ()
Filmová díla starší 20 a více let, už podle mě dnes nejde dost dobře hodnotit /porovnávat stejným způsobem, jako ta nedávno natočená, natož ta současná .. je to v lidském životě přece jen poměrně velmi slušná řádka let .. co řádka? - je to hodně let .. vše se za tu dobu změní .. svět a hlavně samotní lidé .. těm pořád zůstává vlastní snad jen ta honba za mamonem a schopnost vlastní destrukce, opomíjení toho nejcennějšího, co krom vlastního zdraví a zdraví svých nejbližších máme .. sounáležitost k lidskému společenství a planetě, na které všichni žijeme … (jinak .. ta dívenka byla skvělá, ale úplně mě vytáčelo, jak se v té době všude kouřilo – i v letadle!) … ()
Před pár dny jsem viděl film Takešiho Kitana Kikudžiro a ptal jsem se sám sebe, co to Beat natočil? Tohle není on. Kupodivu i takhle žánrově odlišný pokus vyšel znamenitě a teď už vím proč. Jedná se v podstatě o remake týhle Wendersovy pecky. Německo sedmdesátých let nebylo nějak zvlášť nakloněný toulavým vnitrosvěťákům a tak devítiletý smysl života místo snídaně občas není k nekousnutí. ()
Já tomu nakonec těch slabých 5* dám, byť mi tam vadily ty mezery v logice (fakt matka svěří své dítě muži, kterého zná jenom jeden večer, aby jí ho odvezl do Amsterdamu?), ale jinak se mi ten film moc líbil. Poetická road movie o muži, který tak nějak neví, co se sebou a který jednoho dne potká matku s dcerou a shodou okolností má její dceru na krku a snaží se ji dovézt k její babičce, jenže ta malá holka si nepamatuje, kde její babička bydlí. A Wendersovi se to opět povedlo skvěle, má to jeho typickou atmosféru, vůbec to nenudí, postavy tu jsou zajímavé a sympatické jen ta malá holka mi chvílema připadal trochu divná. A o naprosto perfektní filmařině snad ani nemá smysl víc psát, ta je u Wenderse samozřejmostí. Je tu i pár zajímavých myšlenek, ale nečekejte jich tolik, jako třeba ve Stavu věcí, kde jich bylo mnoho. Taky je tu hodně skvělých scén a celkově je ten film krásně poetický a velmi příjemný, včetně samotného závěru. Prostě další skvělý Wendersův film a čím víc od něj vidím, tím víc se stává jedním z mých nejoblíbenějších režisérů. Už teď ho mám na samotném vrcholu společně s Tarkovským, Lynchem a Benningem. A kdo ví, jestli se nedostane ještě výš... Je to až s podivem, když jsem s ním nezačal zrovna nejlíp. Ale jo, nakonec jsem si ho zamiloval. Slabých 5* ()
Nadherny melancholicky film o novinarovi, ktora ma napisat clanok z realii vo vnutri USA. Ma vska blo, pohybuje sa v akomsi bludnom kruhu. Navrat do NSR a road film po nemeckych realiach 70. rokov. 89 % ()
Road movie o osamění, ve kterém nikdo nechce být, Připadá mi trochu pomalý děj, Za pozornost stojí kamera. A i vákon obou hlavních herců je velmi dobrý. Yverra Rottländer v roli Alice a především Rüdiger Vogler v roli fotografa Philipa. Film o osamění a hledání cesty. Především z toho osamění. ()
Cesta ... ne černobílá ... ČERNOŽLUTÁ, s nepatrným nazelenalým nádechem ... melancholická a trochu chaotická. Má cíl, ale při jeho hledání bloudí a její roztěkané myšlenky se toulají kdoví kde. Navzdory neustálým proměnám je zvláštně statická - a odosobněná ... svým způsobem k uzoufání. Její příběh v ní zůstává beznadějně ztracený a opuštěný ... 2,5* ... A ještě jedna zcela subjektivní poznámka na závěr, která s hodnocením snímku nemá nic moc společného: Vy byste jen tak beze všeho - a vlastně i bez jakékoli předchozí domluvy (!) svěřili svou malou dcerku chlápkovi, kterého sotva znáte ... a nechali byste ji s ním letět přes půl světa ? Kvůli jinému chlápkovi, který měl být natolik dospělý, aby vás potřeboval méně než vaše vlastní dítě ? Dosti uhozené, řekla bych. ()
Scenar je svym zpusobem podobne spatny jako matka male Alice. Zpracovanim, ale umi oslovit ne jednoho divaka. Krasna kamera, cela rada navstivenych mist v cele s Wuppertalem a jeho slavnou Schwebebahn. Zajimavy vztah dospeleho muze a mlade holky. Film stoji za pozornost, i kdyz je misty trochu rozpacity. ()