Mapy ke hvězdám

Cronenberg vznešeně poskládal ne úplně těsně pasující mozaiku příběhů zbohatlíků v Hollywoodu, zdůraznil náléhavost jejich tužeb, postavil jim do cesty zeď v podobě jejich slabin a všemu dodal prapodivný nádech mysteriózna tak, jak to uměl velice dobře již před několika desítkami let. Podobně jako De Palmova Vášeň tento film rozhodně není pro všechny, mě se ale nádech podivna a nepochopení v téhle stále ještě mainstreamové podobě líbí. Cronenberg navíc vždy uměl skvěle vykreslit odvrácenou stránku lidské nátury a to se ukazuje i zde. Samotný závěr je pak nečekaným úkrokem a vlastně až dojemně romantickou tečkou za jinak chladným filmem... 7/10 (05.11.2014)

Jen úchyl jako Cronenberg dokáže natočit film, po jehož skončení je i nehloubavý divák schopen sáhodlouze přemítat. Bohužel jen o tom, jak asi smrdí hajzl po zatuchlé Juliáně Vřesové, která by už v žádném případě neměla před kamerou odhalovat ani svůj krepovitý krk, natož celou frontální zombí, nebo kdyby poslední humanoidní štěrbinou na Zemi zůstala „spanilá“ a ke všemu svolná panna Vašíkovská, nezvítězil-li by z důvodů nezdeformované sexuální orientace na celé čáře raději nějaký fešácký samec tapíra. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že je Holýúd plný jeblých incestních zrůd, nelidsky vyšinutých herců a Patyzónů, kteří stoprocentně musí platit felací za to, aby je někdo šoupnul na plátno, avšak Davča to prostě umí podat a obsadit tak, že má pak jeden nejen neodolatelnou chuť posrat svou nejbližší souložnici, ale také si už v životě nepustit žádný americký film, byť by se jednalo o přírodovědný dokument o trampotách agáve. Kdo ví totiž, co může být ten vypravěč za hovado. (24.10.2014)

Ono ani nie je tak dôležité, nakoľko účinnou a chytrou (a nakoľko vôbec) satirou a kritikou na Hollywood Mapy ku hviezdam sú. Dôležité sú zvolené prostriedky, filmová reč a majstrovstvo režiséra. V neposlednom rade si film užijete tým viac, čím viac Cronenbergových filmov ste videli a môžete sa nesmierne baviť pri identifikácií jeho stále sa opakujúcich obľúbených tém a akým spôsobom ich v tomto filme (a v novom tisícročí) variuje. Nakoniec sú dôležitejšími otázky svedomia, rodičovstva, násilia a žiarlivosti, ako tá propagovaná kritika továrne na sny. Chovanie ľudí v nej je takým istým, akým je chovanie ľudí v spoločnosti, iba v showbyznise je to viac na očiach. Takže sústreďte sa na rôzne významy, kontrasty (voda-oheň, láska-smrť, atď) a detaily a budete/môžete byť (vzhľadom na znalosť Cronenbergovho diela) maximálne spokojní. (14.10.2014)

Nezrozumiteľná ohavnosť, ktorej námet mohol v rukách iných tvorcov (Sam Mendes, David O. Russell) skončiť viac než zaujímavo. Cronenberga som mal kedysi v režisérskej TOP10, a stále väčšinu jeho tvorby zbožňujem (vrátane rozporuplne prijatých kúskov ako Crash). Unikátny je v tom, ako zrozumiteľne a akceptovateľne dokáže podať patolgické odchýlky od “normálu”, a ešte ich urobiť súčasťou strhujúceho príbehu. S Maps to the Stars ale prešľapol, film je nestráviteľným balastom, prehliadku postáv alegoricky natoľko vzdialených realite, až sa ich definícia a pointovanie ich vzájomnej interakcie rozplývajú do stratena. Jednu hviezdu dávam za Julianne Moore, ktorá by hereckým výkonom nadchla aj hrajúc zelenú okurku. (04.11.2014)

Cronenberg se po výtečných filmech "Dějiny násilí" a "Východní přísliby" dostává k látce, která může připomínat některé z jeho starších opusů, ale bohužel to není viditelné v kvalitě výsledné podoby, ale v její bizarnosti, která zachází do absurdna, které nemá divákům co říct a jen je nebetyčně nudí. (23.02.2015)