Památkáři

Po Dobrou noc a hodně štěstí se mu hluboce klaněli, po Tvrdých palicích raději moc nemluvili, po Dni zrady ho zase opěvovali, Památkáři naopak znovu nepřesvědčili. Každý jednou šlápne vedle, uctívaný George Clooney si to vybral tentokrát. Tenhle štramák dokázal leccos v televizi, na filmovém plátně, se scénářem v ruce, na režisérské stoličce, i coby producent za ní. Jeho aktivity mimo hereckou sféru jsou spojené s Grantem Heslovem. Často loví v moderní historii, často jsou političtí, často přitáhnou úctyhodnou hereckou sestavu. Co se tentokrát pokazilo, nevím. Kde se ten tah na bránu zasekl, netuším. Má víc hlavních postav, skáčeme mezi nimi, takže tahle činnost speciální americké jednotky jdoucí po uměleckých dílech je pohříchu nenapínavá a nezajímavá. Najít příběh z druhé světové války, který by se ještě nevyprávěl, je docela těžké. Jenže Clooney a spol. tenhle vyprávěl s přehnanou úctou. A zapomněl bavit, napínat, dojímat diváky. Možná i sebe a své kolegy. Chybí víc dynamičnosti, napětí i humoru. Ze zvědavosti se podíváme, ale velmi brzy zapomeneme. Škoda. (18.08.2014)

taka pekna, mila, miestami zabavna a vtipna rozpravocka na dobru noc s nazvom "Ako inteligentni milovnici umenia v dochodcovskom veku Hitlerovi kocura vytreli" :) ano, s historiou to ma pramalo spolocne, Clooney tu ukazuje vojnu ako nieco "cool a uplne v pohode", ale ja mu to nemam za zle. Naopak, ocenujem nadsazku a humor jemu vlastny, s ktorym sa tohto filmu zhostil. (15.01.2015)

The Monuments Men. Film, ktorý všetko podriadil svojej moderne natočenej retro štylizácii natoľko, až sa pre mnohých stal neznesiteľným. Pritom paradoxne práve jeho dejová konštrukcia a štruktúra rozprávania ho definuje a vymedzuje voči nemiestnym trendom súčasného Hollywoodu (podobne ako to robil Good Night, and Good Luck.). Kríženie týchto postupov, teda okúzľujúceho nostalgického návratu nenáročných vojnových klasík 50. a 60. rokov, ktoré po celý čas film pripomína a zároveň hlavne po formálnej stránke využívajúci všetkých dostupných možností modernej kinematografie (avšak bez zbytočného pozlátka), môže miestami pri svojej nenútenej rozpustilosti v rozprávaní príbehu mierne nasilu, či dokonca umelo. Práve preto by ste tu márne hľadali akýkoľvek žáner idúci do hĺbky, nech už je to dráma alebo komédia, oboje je zastúpené len veľmi nezreteľne, a to sa pre mnohých stáva problémom. Nakoniec teda pre bežného diváka vyvstáva otázka motivácie resp. dôvodu, pre ktorý by mal film dopozerať. A svojim spôsobom má pravdu - pre Monuments Men v zásade nie je príbeh dôležitý o nič viac, než práca so žánrami. Je to jednoduchý a nenáročný film v tradícii americkej vojnovej kinematografie 60. rokov, keď na plátne nedbalo a roztomilo vypúšťali hlášky John Wayne či Henry Fonda. A práve Henryho Fondu v najlepších rokoch mi Clooney svojou spravodlivou a rozumnou vodcovskou postavou, urputne brániacou posledné hodnoty (umenie ako základy modernej spoločnosti je s najvyššou pravdepodobnosťou zrkadlením jeho vlastného názoru) vo víchre vojny, pripomínal. A Bill Murray je nový Robert Mitchum, to mi nikto nevyhovorí. Tento Clooneyh počin má mnoho chybičiek na kráse (nudnosť ako subjektívny činiteľ ovplyvnený čiastočne aj neznalosťou vývoja žánru medzi ne rozhodne nerátam a ja som ju nezažíval) - ako som už povedal, celok je previazaný dosť násilným spôsobom, nič tu nevyniká nad ostatkom, čo robí film jednoliatym a nevýrazným, obsadenie trochu škrípe (Matt Damon) a ani Clooneyho voiceovery nemusia byť každému pochuti. Na druhú stranu to ani omylom nie je film hlúpy alebo nekvalitný. Musím súhlasiť s názorom, že vás film bude zaujímať o to viac, o čo je vám bližšia téma, ktorou sa zaoberá a čím viac o nej viete. To isté platí aj o vojnových klasikách. A v jednom musím súhlasiť s Douglasom - takýto film tu už dávno nebol a až teraz som zistil, ako mi to chýbalo. Tunajšie podhodnotenie je pochopiteľné, ale pri filme, ktorý ctí americkú tradíciu nemá názor skupiny česko-slovenských laických divákov a filmových fanúšikov veľkú váhu. 75% (06.08.2014)

,,PANE PREZIDENTE, V TÉTO VÁLCE JSME DOŠLI K BODU, KDY JE OHROŽENO PŘEŽITÍ TĚCH NEJVĚTŠÍCH HISTORICKÝCH DĚL...“ /// Clooney usoudil, že už dlouho do Evropy nešlo žádný komando. A tak po všech těch špinavcích a panchartech jsou tady osoby intelektuálně nadaný, se sklonem k muzejnímu badatelství, který špínu a krev moc nemusej. Možná i proto to má strašně nevyrovnaný tempo. Zajímavej okamžik okamžitě zabije příběhová vata – teda spíš upovídaná nuda. Hold intelektuálové. A přitom z toho cejtím tu snahu vo dobrodružství… Zřejmě čestná pocta ,,památkářům“, jednotce s ušlechtilým posláním, kterou my, nemuzejní typy…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,The Monuments Men: Allied Heroes, Nazi Thieves and the Greatest Treasure Hunt in History", kterou v roce 2009 napsal Američan Robert Morse Edsel ve spolupráci s Bretem Witterem, číst nebudu. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 3.) Thx za titule ,,DENERICK“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ ne (10.05.2014)

Přiznávám, že literární předlohu neznám. Uvádí-li se, že je přeobjemná, pak práce obou scénáristů musela být mimořádně nesnadnou. Epopej boje o evropské kulturní dědictví přímo svádí k dokumentarizujícím přístupům. Je to pochopitelné: význam děl i napínavost zážitků - není silnější ani napínavější žánr než non fiction - k tomu přímo navádějí. Dokumentárnost, vůle po uměleckém dokumentu, by měly být také určující při posuzování tohoto nadprůměrného díla. Zvolená kompozice - výchozí základna předcházejících dějů, zdůrazněná úvodní i konečnou demonstrací problému před dvěma americkými prezidenty a ještě navíc podtržená závěrečnou scénou z r. 1977 - se s tím, jak se blíží do realizační fáze, postupně větví do dvou základních linií: té hlavní, která pátrá po památkách bezprostředně za postupujícími frontovými jednotkami, i té druhé, konspirativní, soustředěné kolem Franka Stokese, ztvárněného skvělým Damonem, a Francouzky Claire, jíž exceluje Cate Blanchettová. Jemně, avšak sdostatek výrazně naznačené charakteristiky německých okupantů, rozpornost a nejasnosti kolem francouzského odboje a kolaborace, skrývání německých nacistických válečných zločinců a další působivé zkratky naznačující i diferencianci mezi spojenci (USA-SSSR) propůjčují úsilí uměleckých historiků charisma bojovníků za evropskou a transatlantickou identitu. Patos demokracie, odlehčovaný podobně jako gotická klenba žebry skvělými dialogy, v nichž humor nejenže nejde proti tíživosti doby, ale naopak ji prokresluje a dotváří, prochvívá jako spodní tón celým dílem. Měl-li Clooney na mysli zachování památky těchto neznámých bojovníků a nastolil-li odvážně otázku poměru ceny lidského života i toho, co ji přesahuje (nebo chce a může přesahovat), stvořil - nejen díky tomu - dílo mimořádně působivé. PAMÁTKÁŘI a civilní patos jejich ušlechtilého úsilí nemohou neoslovit každého, kdo je ochoten myslit a cítit i jednat za hranicemi své všednodennosti a žije také bytostně pociťovanou potřebou alespoň čas od času žitých altruistických osobnostních přesahů. Skutečnost, že dobro vítězí alespoň někdy nad zlem, by při všem přesvědčení o rozmanitosti života neměla být v takových případech důvodem k obtížně zdůvodnitelným odstupům a odsudkům. (28.02.2014)