Osvobození

Arcoss v podstatě shrnul všechna hlavní pro a proti tohoto mamutího projektu, jaký skutečně nemá obdoby. Na filmu je znát poměrně pečlivá práce s historickými fakty, jak bitvami, tak plánováním v zázemí. Samozřejmě je jasné, že se dost probíralo, aby mohlo být ukázáno jen to v konečném důsledku pozitivní, nicméně i tak se dá Osvobození brát jako poměrně přehledný a věrný obraz historických událostí. Opravdu zajímavé je, že se tvůrci nezaměřili pouze na východní frontu, ale alespoň informativně se snaží postihnout i činnost západních spojenců, kteří nejsou líčeni nijak negativně (a budu znovu opakovat Arcosse, který západní film něco takového v takové míře má, snad seriál Vichry války). Dokonce nemám pocit, že by Němci byli vždy prvoplánově karikováni a zavrhováni, z rozhodování sovětských velitelů je znát respet z nepřítele a jeho bojového umění. Tam, kde by jinde byly triumfální věty o vítězství u Stalingradu, neváhá se Stavka probírat následným debaklem u Charkova. Vůbec scény ze zázemí jsou asi největší hodnotou filmu. Bitvy občas trochu postrádají atmosféru, ale jsou v pravdě monumentální. Pokud má být na plátně 100 tanků, je tam 100 tanků (techniku užitou ve válečných filmech rozebírám na konci). Choreografie se ovšem od dobového průměru nijak neliší, ani většina starších západních filmů není v tomto ohledu nijak skvělá, obdobnou a současnou Bitvu v Ardenách to dle mého soudu dosti výrazně překonává (nadprůměrnou výjimkou oproti dobovému stylu jsou např. Most u Remagenu nebo pozdější Příliš vzdálený most, ale to byly ve své době špičky). Samozřejmě je tu místo na patos a hrdinství ruských vojáků, ale není ho zas tolik, kolik jsem čekal, dokonce se objevují i jevy jako strach či zbabělství. Takže vzledem k době vzniku tu máme až překvapivě objektivně natočený polodokument poskytující pohled na dění od roku 1943 do konce války v Evropě a minimálně pro notorické militaristy povinost vidět. Doplnění o bojové technice užívané ve filmech: Pokusím se porovnat Osvobození s dobovou produkcí po stránce užití vojenské techniky (jako doplnění Arcossova komentáře). Používání jiné techniky místo německé (a ostatně i spojenecké) je chronickým nedostatkem válečných filmů od konce druhé světové. Křiklavým příkladem je Bitva v Ardenách, což je nejnepřesnější z klasických válečných velkofilmů své doby. Od základu mění reálie bitvy (tanková bitva v létě bez sněhu), a co se týče techniky: nejen že německé königstigery zastupují poválečné M47, ale dokonce místo shermanů hromadně vystupují M24, což sice jsou válečné tanky, ale v té době se nevyskytovaly v takovém měřítku (navíc jsou jako shermany označovány). Místo transportérů řady sdkfz 250-252 se hojně užívají americké M3. Choreografie bojových scén je rovněž velmi slabá, i starší filmy jsou udělány lépe. Dalšími příklady mohou být i takové filmy jako Patton, kde je dokonce rozebírán pohon amerických a německých tanků a shledáno, že Němci mají výhodu, protože jejich tanky jezdí na naftu a americké na benzín (ač to ve skutečnosti bylo naopak). I mnohem novější film Anzio si nedokázal zajistit odpovídající techniku dokonce ani na spojenecké straně. Oproti tomu Příliš vzdálený most je vypravený celkem pečlivě, takže vidíme dlouhou kolonu skutečných shermanů (resp. často alespoň přesvědčivých maket). Německá strana vychází o něco hůře, ale alespoň transportéry tu jsou opravdové sdkfz a nikoli americké M3, obrněná auta jsou pak poměrně dobře maskovaná jako sdkfz 222 ("tančík poručíka Grubera z Haló! Haló :))) ). Tigery jsou ovšem představovány poválečnými Leopardy I. Jinou perličkou je jinak kvalitní Most u Remagenu, kde jsou shermany zastoupeny opět lehkými tanky M24. Asi vrcholem v prznění techniky je Tucet špinavců, kde se snad na německá vozidla vzalo vše, co se našlo kde na smetišti. Bojové scény se i v západních filmech liší film od filmu, takže v některých jsou přesvědčivé (oba Mosty), zatímco v jiných působí skoro trapně (třeba v Pattonovi, i když tam jde vždy spíš o ilustraci). Celkově záleží na tom, jak poctivě tvůrci k filmu přistupovali a na co se chtěli zaměřit. Trend absolutní věrnosti i po stránce použité techniky je poměrně nový, ale koneckonců i v Ryanovi tigery představovaly přestavěné T34, sice mají poměrně dobře udělanou korbu, ale podvozek je prozrazuje. Nemohu si nerýpnout též do Pearl Harboru, ale odkazuji na komentář. Jen jako perličku zmíním některé italské filmy, kde třeba americké i německé tanky zastupují shermany, či třeba ve filmu Orlové nad Londýnem dokonce Angličané mají messerschmitty a němci spitfiry (tuhle výměnu jsem fakt nedával, ale ostatně celý film je sračka :) ). Z tohoto hlediska hodnotím v Osvobození použité přestavby tanků T-44 na tigery jako jedny z nejzdařilejších vůbec, i já je kdysi dokonce považoval za pravé tigery). (16.01.2007) (méně) (více)

Po 24. únoru 2022 pro mě osobně nehodnotitelné ... ruská agrese proti Ukrajině radikálně změnila můj názor nejen na události Druhé světové - a nejsem schopná přihazovat hvězdy jenom na základě filmařského umu sovětského režiséra ... původní komentář z roku 2015 nechávám čistě pro ilustraci - toho, jak jsem byla naivní a hloupá: ---------- Ke každému jednotlivému filmu jsem už komentář připojila - co zbývá dodat, abych se neopakovala ? Celá epopej je koncipována jako výpravný - dalo by se říct téměř polodokumentární cyklus, který přibližuje Velkou vlasteneckou válku ... ze sovětského - potažmo ruského pohledu, pochopitelně. Řadí vedle sebe barevné i černobílé obrazy - podle toho, o čem pojednávají: Ty černobílé se kromě autentických dokumentárních záběrů zaměřují víceméně na rekonstrukci důležitých jednání či zlomových událostí, v nichž hrají hlavní úlohu státníci zúčastněných zemí - nebo které se jich přímo dotýkají. Barevné scény vyprávějí především o průběhu vlastních vojenských operací - a kromě skutečných historických postav (vyšší i nižší šarže na obou stranách fronty) v nich účinkují i postavy smyšlené ... některé z nich mají jen epizodní role - ale jiné spojují celou sérii, když skrze ni procházejí a znovu se s vámi při různých příležitostech potkávají. Jejich úkolem je dodávat ději autentičnost a dramatický nádech ... to abyste si uvědomili, že nejde o pouhou šachovou partii s černými a bílými figurkami - že se hraje o lidské životy. Což se kupodivu ukazuje jako zadání poměrně obtížné: Prakticky beze zbytku se ho daří naplnit v prvních třech filmech - aby téměř totálně selhalo ve dvou závěrečných ... paradoxně proto, že právě tady dostává nejvíc prostoru - tudíž vyplavou na povrch i všechny jeho slabiny ... kromě toho je zahlcené příliš velkou porcí dosti nešikovně podané ideologie či propagandy - což je v poslední době (píše se rok 2015 !) velice oblíbený výraz. Ať tak či tak, ve výsledku to celou sérii zcela zbytečně sráží, neboť přiměřené ideologické zabarvení je nutné akceptovat ... nejen s ohledem na dobu vzniku. Víc než co jiného je právem vítěze, který za cenu nezměrných obětí ubránil svou zemi a měl lví podíl na osvobození Evropy i na drtivé porážce fašistického Německa. P.S.: Kdysi, v časech dávno minulých, jsem "Osvobození" vídala v rámci školních filmových představení. Tehdy mě nijak přehnaně neoslovilo: Za prvé při takových příležitostech nešlo zpravidla až tak o samotný filmový prožitek - a za druhé mně chyběl nosný příběh s nějakým ústředním hrdinou. Netuším, zdali jsem tehdy měla možnost sledovat všechny jeho části, pamatuju si jen útržky: Sovětský tank na okraji záběru, potápějící se v běloruských močálech ("Směr hlavního úderu"), mladičkého vojáčka, zasaženého kulkou doprostřed čela v berlínské ZOO ("Bitva o Berlín") nebo celuloidovou panenku, pohupující se ve vodách zaplaveného berlínského metra - a závěrečný výčet mrtvých, kteří zahynuli za druhé světové války ("Poslední úder"). Nicméně s odstupem mnoha let se dívám na "Osvobození" jako na nákladný počin s originální koncepcí, který si zaslouží uznání: První tři filmy mají ode mě 4,5* a čtvrtý a pátý 3,5* ... celkově mi vycházejí čisté 4* - pro všechny, kteří se konce té největší z válek nedožili. (29.06.2015) (méně) (více)