Osvobození

Přiznám se, že jsem vydržel pouze první díl. Tento způsob vyprávění je už dávno přežitý. Z vojenské operace vidíme jen útržky, zato drama je to obrovské. Rozervaní bloudící vojáci, oficíři i zdravotní sestry běhají po bojišti, není nikoho, kdo by Němce zastavil. Nakonec to přeci náckové projeli, jen nevím tedy kdo střílel. Ne prostě to nedávám. 40% (17.03.2020)

Veľkosť a náročnosť niektorých scén je dychberúca. Počet techniky a komparzistov je dnes už asi neprekonateľný. V tomto je film najsilnejší a okrem toho mnohým málo znalým divákom dokáže zhruba podať reálny a ucelený pohľad na celý priebeh toho najdôležitejšieho v 2. svet. vojne. Pochváliť treba nestranný pohľad a priestor dostáva tak jedna ako aj druhá strana. Jedinou, ale pre mňa zásadnou vadou na kráse je fakt, že veľká väčšina bojových scén je snímaná z výšky. Chýbali mi vojaci na fronte a v boji z blízka, cez ktorých by bol myslím film divákovi bližší. Pár ich tu je, ale nedostávajú veľký priestor a ich osudy vždy preťali dôležité udalosti. Samotný záver sa nesie až v smiešne socialistickom duchu a výpočet mŕtvych akosi pozabudol na židov(ak som dával dobrý pozor), čo sa mi ani veriť nechce. 80%. (02.12.2012)

Tak velkolepou poctu by dnes už asi nikdo natočit nedokázal. Samozřejmě, jde především o zobrazení a oslavu hrdinství sovětských lidí, kteří se nesporně o vítězství nad nacismem zasloužili ze všech nejvíce. Zároveň se však jedná o poměrně komplexní pohled na celé vítězné tažení započaté u Stalingradu, jehož hlavní osu sice tvoří největší bitvy východní fronty, ale která neopomíjí ani větší či menší zmínky mapující rovněž důležitá dění na jiných místech, pro mě poněkud překvapivě zahrnující například operaci Valkýra nebo zatčení a osvobození Musoliniho, a diplomatická jednání. Je jasné, že odboček na jiná bojiště mohlo být mnohem více a osobně bych byl velmi rád, kdyby byl významný prostor věnován i partyzánskému boji, ať už na území Jugoslávie, nebo jinde. Toto ztvárnění je přesto velmi působivé a, díky využití některých původních materiálů, jejich výborného zakomponování do celku, v němž se chytře střídají scény hraného dokumentu se scénami válečného filmu, jež jsou často až epických rozměrů, vyvolává velice autentický dojem, podpořený i tím, že neukazuje jednotlivé události v jednoznačně černobílém světle, ale vytváří skutečně barevný obraz války. 90 % (10.05.2015)

Tento "seriál" je obtížné hodnotit. Zásadní problém je, že ač se snaží tvářit, že je maximálně autentické, ve skutečnosti popis událostí je výlučně dán tehdejším ideologickým hodnocením. Proto se ve filmech na některých místech doslova lže. Takže z pohledu "dokumentárního" se jedná o dílko podřadné kvality, které nemá s relitou mnoho společného. Vyjmenovat potom všechny chyby by bylo velkým výkonem. Nadruhou stranu tak jak ukazuje film stále v Rusku dost válku na Východní frontě vnímají a tak máme alespoň pěkný přehled. Zhlediska popisu reality války z pohledu prostých vojáku Rudé armády je sytuace už lepší, ale opět ne nějak zásadně věrná. Ve filmu byly potlačeny prakticky všechny negativní aspekty, jako rabování ("braní suvenýrů"), loupení potravin ("babiččiny příděly") nebo znásilňování ("navazování styků s místními") a další. Zůstávají tu potom spíše jen drobné aspekty, které bylo možno popsat (např. nedostatečné zásobování pohonými hmotami a snaha je získat, což byla jedna z nejvtipnějších scén celé série). Takže zbývají válečné prožitky. Ty jsou zde podány velmi dobřě a ikdyž musí být stále zdůrazňována nadřazenost sovětských vojáků, Němci nejsou zase až tak tupí. Naopak mnohdy jsou velmi odhodlaní a bojovní. Právě v těchto chvílích mají jednotlivé filmy největší emoce a doslova uchvátí. Asi nejlépe to vynikne ve scénách s kurské bitvy, kdy posádky zničených tanků opustí své stroje a... ale nebudeme prozrazovat a potom sledování poutě odříznutých sovětských vojáků po překročení Dněpru. Pokud tedy odhlédneme od snahy "padělat dějiny", dostaneme poměrne silné dílo se spoustou výborných filmových momentů a rozhodně řadící se k tomu nejlepšímu, co vzniklo. Bohužel ty nepřevažují tolik nad tím ostatním, abych dal lepší hodnocení, než průměr. Pokud ovšem někomu toto nevadí, případně pokud se někdo chce jen podívat, jak v SSSR (a současném Rusku) běžně vnímají Velkou vlasteneckou válku, může si přidat minimálně další hvězdičku, možná i dvě. (05.03.2015)

Velmi obsáhle o sérii Osvobození pojednává komentář Arccose a flankera.27 a žádný nový úhel pohledu se už patrně k tak rozsáhlým textům vymyslet nedá, takže ve stručnosti - pro fanoušky vojenské historie a milovníky vojenské techniky určitě povinnost a zároveň pro filmové nadšence důležitý kus filmové historie, který se nedá opominout, pro ctitele kvalitního herectví a pečlivě promyšlených scénářů obtížně stravitelná podívaná, která je holt poplatná své době, místu vzniku a svému tvůrci. Ozerovovi práce s detailem a s herci nikdy moc nešla, stejně tak choreografie bitev je těžkopádná, ale nikdo jiný nedokázal soustředit před kameru takové množství vojáků a vojenské techniky jako právě on. Osvobození je možné hodnotit v zásadě jakýmkoli počtem hvězdiček podle osobního hodnotového měřítka, za sebe musím konstatovat, že je mi s odstupem času čím dál tím odpornější patos, naivita a zřejmý propagandistický rozměr. Celkový dojem: 25 %. (06.03.2010)