Nežné vlny
Režie:
Jiří VejdělekScénář:
Jiří VejdělekKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Miloš KrkoškaHrají:
Táňa Pauhofová, Hynek Čermák, Robert Cejnar, Lucie Šteflová, Jan Maršál, Gabriel Barreto de Carvalho, Natálie Halouzková, Jan Hartl, Vojtěch Dyk, Jan Budař (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority - především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (428)
"Teda to je nechutný !! Podívej se !! Oni si snad holej i podpaždí !!" ;) Kýčovitá poezie na setrvačník, ještě vyprázdněnější než další rádoby nostalgické bijáky, jež Vejdělek "vykrádá".. Další překrásná a milá Vyprávěj!da pro uplakané nostalgiky s obsesivně fetišistickými obtížemi, které eskalují ve výkřiky typu "Takovou teplákovku nosila moje máma !!".. A tak jen zvažuji, zda mě víc irituje účes Hynka Čermáka nebo ta zoufalá scéna z revolučního náměstí, s níž si Vejdělek honil triko již při propagaci.. Podvratné (či naopak jakkoli konejšivé) asi jako pohlazení obuškem od fízla.. ()
Další neuvěřitelná česká blbost, ve které jsem našel jediná světlá místečka v účasti Táně Pahofové a Vica Karekes, které jsou opravdu číče. Druhá jmenovaná není téměř k vidění, ale první jmenovaná je dokonce výborná herečka, takže to nebude odpad. Jinak není o co stát. Příběh je absolutně o ničem. Jeden hrozně nesympatický kokot vypráví o svém životě, který se naštěstí odehrává v zajímavé době, takže se snímek dá dokoukat. Hlavní hrdina mi neuvěřitelně vadil, a to naprosto ve všech věkových provedeních. Zasmál jsem se všeho všudy jednou, takže to byla opět česká komedie jako prase. Hrozně mě obtěžoval láskyplný soundtrack, který tento nesmysl takřka po celou stopáž provázel. Zkurvení sametové revoluce byl naprostý vrchol debilismu. Pokud hledáte komedii, tak od tohohle dejte ruce daleko pryč. ()
Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. ()
Při sledování toho filmu jsem absolutně nechápal, jaký má vlastně smysl a o čem že vlastně je - pokud tedy tím smyslem nemělo být výhradně svézt se na současné vlně obliby retra a ostalgie (na kterou už jsem alergický, podobně jako na - pro mě osobně nepochopitelnou - fetišistickou vysazenost českého filmu na zrzky), což by vysvětlovalo jeho naprostou prázdnotu, umocněnou navíc tím, že minimálně půlka filmu působí dojmem, že byla vykradena z mnoha jiných českých filmů (operovat zde s termínem "inspirace" mi přijde nemístné). Něžné vlny mě zoufale nebavily - ta neschopnost scénáře vyprávět nějaký příběh, který by udržel zvědavost na uzdě až do konce, je takřka kolosální, ten film se prostě táhne odnikud nikam, až do toho trapného finálního vyústění, na něž diváka již v úvodu lákal vypravěčův voiceover a které se snaží celý ten spletenec epizod násilně naroubovat na události sametové revoluce, což by mělo být jakýmsi vyvrcholením celého filmu, ale ve skutečnosti je to na něm to nejméně zajímavé a nejblběji udělané (kombinace dobových záběrů s těmi novými je nepřesvědčivá a celkově to působí dojmem, že to v rychlosti sesmolil nějaký scenáristický nedouk někde nad kafem ve Starbucks, mezi rychlým sjetím Wikipedie a Googlu). Ale asi nejvíc mě na to filmu iritovalo to, jak je - což je ale u Vejdělkových filmů zcela běžné - až absurdně odtržený od reality. Ten filmově sterilní dům u vody jak někde v Provence, v němž rodina hlavního hrdiny bydlí, připomínající spíše načančaný skanzen pro turisty než typickou panelákovou realitu československých 70.-80. let! Ta skutečnost, že plešatci Čermák s Budařem zde svoje lysiny maskují parukami! To, že věkový rozdíl Pauhofové a jejího filmového syna je pouze 12 let, zatímco rozdíl mezi ní a jejím filmovým manželem Čermákem je naopak 10 let! (Dobře, to pořád není tak hrozné jako věkový rozdíl 27 let mezi filmovými manželi Vetchým a Voříškovou v Po strništi bos). Ten nesnesitelně idylický soundtrack, který hraje v podstatě permanentně na pozadí, i když se tam neděje vůbec nic, a ze kterého je člověk po pár desítkách minut tak přeslazený, jako z kýčovitých kalendářů Ivy Hüttnerové! (Tomu idylizujícímu pohledu výrazně napomáhá i kamera Vladimíra Smutného, která jde často do velkých detailů a která je celou dobu zalitá letním světlem, až to opět působí dojmem, že čeho je moc, toho je příliš). Ty scény, v nichž herci "hrají na piano", aniž by kamera zabírala jejich ruce, protože by ve skutečnosti neuměli zahrát ani Ovčáci čtveráci! Ten film je prostě tak vylhaný a fejkový, až to není možné. Rovněž herecké výkony jsou povětšinou dost slabé - například u takového Hartla po tom, co předvedl v Donšajnech, mě to už ani nepřekvapuje, ale pokud jde o Roberta Cejnara, u něj jen zbožně doufám, že už ten jeho justinbieberovský ksicht nikdy neuvidím, protože bych si z toho jeho hereckého neumětelství mohl vytrhat všechny vlasy z hlavy - naprosto příšerný zjev. Naopak Jan Maršál mi přijde jako talentovaný mladý herec a myslím si, že ho čeká zajímavá budoucnost, pokud u herectví zůstane a nepropadne fetu nebo chlastu, jak to u dětských filmových hvězd bývá zvykem. Celkově za mě neuvěřitelná otrávenost ze skrz naskrz vylhaného, prázdného filmu, jehož jediným pozitivem zřejmě je, že kvůli tomu, že se odehrává za totáče, není prolezlý product placementem jako české filmy ze současnosti. () (méně) (více)
Velmi trapný mix kvalitního (ne moc zajímavého, ale zvládnutého) řemesla, nejlacinějšího humoru a drzosti bez špetky vkusu znásilňovat českou historii. Vieweghovina na druhou, kde nemá co vzbuzovat zájem. A mně nebaví se k tomu vyjadřovat. Ten můj zvyk psát komentář ke každému zhlédnutému filmu má své trhliny. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (10)
- Vojta má v pokoji na zdi plakát k českému filmu Malý velký hokejista (1982). (offlineman)
- Na konkurz dorazilo přes 1 600 dětí. (Stanley619)
- I přes viditelně letní počasí byla teplota vody v bazénu kolem 13 stupňů. (Stanley619)
Související novinky
O2 přináší legální filmovou zábavu pro všechny
Patříte-li mezi velké filmové fanoušky, zpozorněte. Jak jste již na ČSFD.cz jistě všimli, operátor O2 nově provozuje O2 Videotéku, která nabízí až tisíc snímků k legálnímu zapůjčení z internetu.… (více)
Reklama