Pompeje

Takhle zmrvit film! A já se tak na film těšil. Panebože, ještě že jsem na to nešel do kina, asi bych se oběsil. Čekal jsem více katastrofický film a ne 40 minut do konce padající kamení a polorozbořené budovy. Takové efekty umí i THE ASYLUM. Navíc, historické filmy nesnáším.....Ještě ať mne zklame Noah a už opravdu skočím pod vlak.... (04.05.2014)

Proč šijí ty nákladné kostýmy, leští meče nebo trénují choreografie soubojů, když pak přijde někdo s jalovým scénářem a natočí předvídatelné, nevzrušivé a nezajímavé vyprávění o tom, jak kluk přijde o rodinu rukou Římanů (senátor Kiefer Sutherland mezitím vůbec nezestárl), dostane se do otroctví, zamiluje se do pompejské aristokratky (viktoriánsky půvabné) Emily Browning, ona pochopitelně do něj, i když je to upocený otrok a bez tak to schytá hned při dalších gladiátorských zápasech, ale přeci je tak laskavý ke koním? Do Pompejí navíc míří i onen chamtivý senátor. Chová se jak idiot, chce se Emily dostat pod šaty a stihne pronášet neuvěřitelné věty. Ostatně jako zbytek osazenstva pod doutnajícím kráterem Vesuvu. Ten se samozřejmě také náležitě ozve a o svištění balvanů žhoucí lávy nebude nouze (pochopitelně když bude chtít někdo na plátně říct něco osudového, dají si smrtící šutry pauzu). Věčný rutinér Paul W. S. Anderson stihne okopírovat Barbara Conana nebo Gladiátora, ze svého béčkového výplachu, který se tváří zatraceně vážně (rodiče hlavní hrdinky bych předhodil lvům), nevymáčkne ani špetku napětí, emocí, případně něčeho, na co bychom si o pár dní později vzpomněli. Jo, vlastně mně v hlavě nějakou dobu určitě zůstane postava šlechetného Afričana, který břišními svaly a zřejmě stejně odolnými střevy láme čepele. Jako fakt!! A hlavní hrdina? Ten mdlý Kit Harington s vlásky za ouškem? O tom snad raději někdy příště. (08.05.2014)

Starorímske mesto Pompeje, ktoré sa nachádzalo v oblasti, kde dnes stojí Neapol, bolo dvadsiateho štvrtého augusta roku 79 zničené výbuchom spoky Vezuv. Bola to jedna z najväčších antických prírodných katastrof. Strašnou smrťou tam zomrelo mnoho ľudí. V roku 2014 sa chopil tejto starovekej katastrofickej témy skúsený americký režisér Paul William Scott Anderson. Trocha ma však sklamal, premrhal obrovskú možnosť. Natočil len akýsi mdlý romantický film, ktorý na podklade ľúbostného príbehu gladiátora Mila a mladej Casii, dcéry zámožného mešťana, rozpačito zachytáva udalosti, ktoré viedli ku zničeniu mesta "Pompeje". *** (06.08.2017)

Až se zase jednou rozhodnu zvýšit svou kondici, tak se vydám pěškobusem v řetězech z Londýna do Pompejí, zchladím svými hláškami dvoumetrového černouška, zkrotím koně, taky jednu ušatou urozenost a pak už zbývá jen rozsekat tekoucí lávu na vyvřelé čtverečky. Milo na to asi taky měl, ale ten Vesuv se asi rozzuřil víc než mu scénář předepsal a tak to dopadlo přesně tak, jak to dopadlo. Mně to tedy bylo jedno, protože megalomanský happy end doprovázený standing ovation důrazně vyžaduji pouze u devětadevadesáti filmů ze sta a tady to bouchalo natolik světově, že se mi po vizuálních orgiích kolem hlavy zatočily tři hvězdy. (26.09.2014)

Gladiátor neprosí, já bych však přesto poprosil aby se výbuchu Vesuvu v roce 79 n.l. a následné zkázy Pompeí a Herkulanea ujal někdo zručnější. V Pompeích jsem byl, stál jsem uprostřed cirku i procházel jsem ulicemi, kde tehdá obyvatele zastihla ona slavná katastrofa. Po žhnoucím vzduchu a lokálních požárech jedovaté plyny zabily vše živé a vybouřený vulkán pak dílo zkázy přikryl popelem, kterého místy napadlo až několik metrů. Budoucím archeologům tak tato katastrofa zakonzervovala jeden den jednoho přímořského města Říma roku 79.. V knihovnách zůstaly dodnes nerozdělané zuhelnatělé stovky svitků od nichž vědci očekávají ještě nejednu zajímavou informaci. V minulých stoletích šli sběratelé pouze po sochách a tak často barbarsky porušili stratigrafické vrstvy, tak důležité pro vědce, kteří také hledají artefakty, zajímá je však i místo jejich uložení, nikoliv věc sama. Časem se zjistilo, že po rostlinách a lidech zůstaly v zemi dutiny. Ty pak po nalití a vytvrdnutí sádry ukázaly poslední okamžiky tehdejších lidí. Jedná se o většinou ležící či sedící postavy, některé izolovaně jiné leží spolu. Podobně se dochovala zvířata atd... Úvod a závěr filmu na toto odkazuje, ale bez nějakých bližších vysvětlivek za zpěvu jakéhosi chorálu... Sám románek gladiátora Kelta a mladé (bohužel nemohu říci krásné) Pompeianky byl neuvěřitelný, stejně jako cokoliv ostatního. Jako star byl do filmu nasazen Sutherland a tahle serebrita nesrala jen Brita ale i mně. Když Vesuv poprvé vybuchl začal být divákovi předkládán skutečně spektrakulární zážitek. Vrcholem byla ohnivá bouře, kdy jsem čekal zda nad Vesuvem neuvidím B-29 Enolu Gay... Každá romantika končí líbáním v záři měsíce či západu slunce, zde to bylo v záři lávy... Asi to jako jediné vidím krapet originální. Ačkoliv 3D animace Pompeí se mi líbily, ve filmu to dost haprovalo a občas bylo vidět, že jsou za herci pouštěny.. Jako by stáli před obří obrazovkou na níž vybuchuje sopka... Takže - celkem zklamání! Dávám dva krátké římské meče. * * (14.04.2016)