Pompeje

Bude to znít divně, ale kdyby toto byl první sandálovej biják, co uvidím, zřejmě bych z toho byl unešený. Film má totiž dobrou výpravu, kulisy, město je celkově dobře zpracované, kostýmy super a vůbec bych tak řekl, že je to celkově věrohodné té době, možná by se jen hodila asi víc nějaká epičtější hudba. Pak je tu ale ta záležitost s Paulem W.S. Andersonem, který samozřejmě není žádný artový režisér a látku vyložil přesně tak, jak to má ve zvyku. Scénář tedy není žádné terno, vlastně ani nestojí za řeč; podobných love-story filmoví fanoušci vídávají snad v každém pořádném blockbusteru a nikoho to už nemůže bavit. Co ale musím pochválit, jsou akční souboje, které jsou zpracovány na výbornou, a jak jsem psal, je jen škoda, že Pompeje trpí absencí nějaké pořádné epické melodie a jede pořád to samé dokola. Ačkoli je závěr hodně přehnaný, tak to bylo lepší než jsem čekal a i přes různé recenzentské výtky jsem necítil, že by byl film přehnaně digitální. Což samozřejmě do jisté míry byl, ale když to srovnám s 300 (která je samozřejmě Ad Absurdum sama o sobě), tak tohle je jen takovej slabej odvar do očí tolik nebijící. No každopádně, novej Gladiátor to nepřekvapivě není ani náhodou, k čemuž mu kromě jiného chyběla i určitá špinavost, která by tomu asi slušela více, ale nenudil jsem a za to jsem rád...70%...[2.04.2014_Cinestar_Černý most] (03.04.2014)

To si takhle jednou leželi Paul Anderson a Milla Jovovich u velkého bazénu ve svém přepychovém bejváku na floridské pláži, na stole hroznové víno, v láhvi Richebourg ročník 61, z talířů přepadávaly lanýže a krabí klepeta a nudili se. „Hele, Millo“, přemítá Paul, „chtělo by to náš manželský vztah nějak oživit, dát mu nový impulz!“ - „No jo, Paule, napadá mě pouze nová, krásná, přepychová plachetnice. Tu ještě nemáme, to by byla ta jiskra, kterou v našem životě potřebujeme!“ – „To máš Millo pravdu…“, dí Paul “…plachetnice by byla fajn, má jí i Abramovič, ten co má tu Chelsea, nebo jak se ten soccer tým jmenuje a moc si jí pochvaluje. Ale kde na ní vzít? Resident Evily už tolik nesypou. Já mám nápad! Natočíme….“ – „Resident Evil 6 and Three Musketeers: Revenge From the Past!!! Crossover, po kterém se diváci utlučou!“ , přeruší ho s nadšením Milla. - „Neee…“, mávne rukou Paul „…musíš na to jít chytřeji. Přeber si v hlavě, které filmy v posledních letech nejvíc sypaly? Ale OPRAVDU sypaly? Titanic a Gladiator!!“ – Mila vykoulí oči na Paula, až jí zaskoči lanýž v krku. A Paul vstane z křesla, evidentně ve svém živlu, a vypráví tak vášnivě, až u toho šermuje rukama. - „Smíchat tyhle dva bijáky dohromady, to by byl zářez! POMPEII by se to jmenovalo! Z Gladiatora ukradneme gladiátorské zápasy, celý jejich koncept, průběh i pointu, z Titanicu tam narveme osudovou lásku, ať si i dospívající holky přijdou na své. Hlavního hrdinu bude hrát nějaký mladý fešák, nevadí, že neumí hrát, holky tohle neřešej. A na scenáři ušetříme, ten není důležitej, hlavně ať tam je nasráno co nejvíc digitálních triků. Jooo, tohle bude hit!!“ kříčí nadšením Paul, až se mu dělá tik v oku. „Millo, to bude KURVA VELKÝ HIT!!!“. - Milla chvilku přemýšlí, polkne hrozen vína, přelomí klepýtko a pak se mrazivě, v očekávání kladné odpovědi, zeptá: „A miláčku, bude tam role i pro mě?“ (03.05.2014)

Až se zase jednou rozhodnu zvýšit svou kondici, tak se vydám pěškobusem v řetězech z Londýna do Pompejí, zchladím svými hláškami dvoumetrového černouška, zkrotím koně, taky jednu ušatou urozenost a pak už zbývá jen rozsekat tekoucí lávu na vyvřelé čtverečky. Milo na to asi taky měl, ale ten Vesuv se asi rozzuřil víc než mu scénář předepsal a tak to dopadlo přesně tak, jak to dopadlo. Mně to tedy bylo jedno, protože megalomanský happy end doprovázený standing ovation důrazně vyžaduji pouze u devětadevadesáti filmů ze sta a tady to bouchalo natolik světově, že se mi po vizuálních orgiích kolem hlavy zatočily tři hvězdy. (26.09.2014)

Nechapu, proc se musel Anderson srat s nejakym pribehem o zamilovanym gladiatorovi a pomste za vrazdu rodiny, velkoleposti to beztak na Gladiatora nema a ac jsou souboje docela pekny, precejen serialovej Spartakus je naprosto jina uroven. Navic kazdej beztak ceka, az se o slovo prihlasi sopka. Kdyby aspon ten Harington za neco stal, neda se mu sice uprit, ze si zamakal ve fitku, ale stejne oproti jinejm gladiatorum je to takovej chcipacek, navic absolutne bez charisma nebo hereckyho nadani. Ne ze by me ty prvni dve tretiny vylozene nudily, Anderson dokaze natocit zabavnej film, ale zaver je daleko lepsi, zdemoluje se komplet vse za podpory solidnich triku a kdyby to takhle bylo uz od zacatku, mozna bych uvazoval jesli ne o 5, tak urcite o 4*. (10.05.2014)

Pompeje? Kdeže, Popeye! Meče, sandály, romance a (filmová) katastrofa, v níž Pepek Harington předvádí mrazem u Zdi ztuhlou mimiku, Olív Oylová obdivuje jeho svaly a neřeší, jestli bude mít za pár hodin v ústech magma nebo smegma, poletující popílek plní funkci špenátu a nad tím vším otrávený Bluto Kiefer dumá, jak z celého projektu vycouvat do 24 hodin. Ani se Vesuvu nedivím - já mít pod sebou takovou blamáž taky vybouchnu. Scházel už jen Brosnan, aby vysvětlil vulkánu, že o tom kdy se bude soptit, rozhoduje on.. Když už Anderson viděl Neapol, měl to rčení dotáhnout do konce.. (06.10.2014)