Hellboy: Královna krve

Očekával jsem hrůzu a hle, dostal jsem pravého comicsového Hellboye. Drsný, krvavý, temný. Samozřejmě po technické stránce by se dalo vytknout ledaco, triky jsou veskrze průměrné, až mizerné, jenže akce vše vynahradí. Autoři do filmu naládovali, co se dalo, a tak spokojenější budou zřejmě (tedy já ano) příznivci comicsů s Hellboyem. A jak mám rád Rona Perlmana a jeho Pekelníka, tak musím konstatovat, že kreslenému předobrazu je blíže David Harbour. Jen civilní vizáž Jovovichové mi hrubě nesedla. Zatraceně, to minula maskérnu i s kostymérnou? Velice se mi líbilo peklo na Zemi, co vypadlo z obrazů Hieronyma Bosche. Doufám, že mezititulková scéna nebyla jen prázdným plácnutím, nýbrž navnaděním na pokračování. (20.04.2019)

Ale jo, nakonec zvedám. Moje první letošní guilty pleasure. Až na to, že nechápu, proč přišla nejlepší akční scéna v půlce filmu (obři), tak sem spíš spokojen než naopak. Novej drsnější Hellboy má totiž šmrnc, cool hlášky, super triky a dost krvavejch scén na to, aby ze mě na dvě hodiny znovu udělal to nadšený dítě, který před dvaceti lety našlo v knihovničce prarodičů svoji první fantasy ságu. (14.07.2019)

Struktura je tak těkavá a neuspořádaná, že jsem byl na konci filmu z toho všeho, co jsem právě viděl, natolik vyčerpaný, jako kdybych v rychlém sledu viděl dvě sezóny nějakého koncepčně hodně neuchopeného seriálu. Fragmenty jsou nicméně skvělé! Kdyby to někdo rozkouskoval a to nejlepší hodil ve formátu krátkých filmů na YouTube, fanoušci by řvali nadšením. Celek ale nedrží pohromadě, ať už pro špatná dramaturgická rozhodnutí (chybné vložení vzpomínkové scény před nečekané přepadení, mělo by to být obráceně) nebo pro čisté nelogičnosti, kdy náš hrdina nezvládne partu nýmandů v komických zbrojích, ale klidně si o pár chvil později podá tři obry, aby mu pak topilo jedno přerostlé prase. Nemluvě o tom, že to nejpůsobivější má spíše - pokud jde o prostor - trailerový charakter (Peklo na Zemi, verze před i po). ALE Marshallova utrženost ze řetězu, kdy vrství všemožné nápady bez ohledu na kohokoli a cokoli, ta je mi vlastně ohromně sympatická (a byla mi sympatická už u Soudného dne). A David Harbour si druhé kolo zaslouží. 50%, ale s náběhem na guilty pleasure. (22.04.2019)

Je to krvave (skoro tolik glory killu jako v Doomovi), s divnym humorem, zvlastnim uspechanym pribehem, kde se hrozne rychle skace mezi atrakcemi, aniz by se tam rozvadely nejake vztahy postav, celkem fajn herci a tak hrozne edgy a cool jak opilej pubertalni panic v autobuse mestsky hromadny dopravy. Ale me to bavilo, narozdil od vetsiny kinosalu... (12.04.2019)

Marshalla mám upřímně rád už od brilantního béčka Psí vojáci. Za ty roky si vybudoval značku autora, který dovedně pracuje s libovolně nízkým rozpočtem. Přeci jen upířina Pád do tmy a vlkodlačí Psí vojáci stály pod tři miliony liber, stylové post-apo Soudný den zase pod sedmnáct. Finanční limity využil jako možnost vrátit se k praktickým efektům, hektolitrům falešné krve a poměrně sofistikované práci s očekáváním a kamerou. To samozřejmě vrcholí v seriálech, kam si ho zvou významné značky, aby natočil ne-zas-tak-velkolepé epizody velkolepým způsobem: fenomenální bitva v pilotu Black Sails, tragédie na začátku Lost in Space nebo nejlepší epizoda (jinak nekoukatelné) čtvrté série Hry o trůny, The Watchers on the Wall. V poslední jmenované Marshall například dlouze vystaví scénu směrem k bitvě s obrem a těsně před jejím začátkem ostřihne pryč, aby se vrátil až k drtivým následkům. // Proč ztrácím tolik času s tím, jak pracuje? Protože Hellboy je vlastně esence všeho, co natočil předtím. Neil Marshall vždycky režíroval upřímné "sračky" v tom nejlepším smyslu: zranění se v Psích vojácích léčila vteřinovým lepidlem, zatímco vlkodlaci vydávali zvuky ukradené ze soundbanky Warcraftu III; Pád do tmy je zase krvavá lázeň, kde se upíři zabíjí cepínem; Soudný den uvědomělá hra s pravidly braků a post-apo filmů a Centurion otevřeně parafrázuje Gladiátora i Běžícího muže. Hellboy je potom ničím neředěné béčko, které rekapituluje snad všechny prvky brakové fantasy, folklóru a populární mytologie – artušovské legendy, čarodějky, Ježibabu, prasodlaky i kočkodlaky, draky, mexické wrestlery, víly, obry a spoustu další verbeže. // A do toho se přidává Marshallova snaha zakrýt nízký rozpočet, která je obzvlášť výrazná ve dvou momentech. Zaprvé je to fenomenální souboj se třemi obry, který sestává z několika delších záběrů. Jejich ohyzdná CGI těla vytěsňuje z rámu a zůstává zaměřený pouze na protagonistu, díky tomu vzniká poměrně netradičně snímaná akční scéna plná dravých pohybů kamery a nečekaných přerámování. Zadruhé pak úplný konec natočený v jednom dlouhém záběru, v němž jsou hrdinové poprvé prezentováni jako funkční tým. Vůbec to okázalé vytlačování akce mimo rám je fascinující. // Marshall kondenzuje tři nebo čtyři různé komiksové svazky, aniž by bral ohled na jejich tematické a významové roviny – nejvýraznějším poučením zde je, že není dobré jíst děti. Hellboy je dokonale čistý a upřímný brak, který jakž takž drží pohromadě a vedle současných komiksových filmů působí jako přízrak z doby direct-to-video béček, jemuž někdo dal omylem o několik milionů víc. V ideálním světě by nikdy neměl vzniknout, ale je tady a sledovat jeho estetické kulhání je stejně bizarní jako fascinující. (11.04.2019)