Il giardino dei Finzi Contini
The Garden of the Finzi-Continis
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Ennio GuarnieriHudba:
Manuel De SicaHrají:
Lino Capolicchio, Dominique Sanda, Fabio Testi, Romolo Valli, Helmut Berger, Cinzia Bruno, Alessandro D'Alatri, Joshua Sinclair, Adolf Hitler (a.z.) (více)Obsahy(1)
Ferrara. Poblíž významné ulice Corso Ercole d'Este se nachází v rozlehlém parku panská vila rodiny Finzi Contini. Tato rodina vždy patřila k nejstarobylejší židovské intelektuální aristokracii města. Píše se rok 1938. Pro profesora literatury Ermana Finzi Continiho (Camillo Cesarei), jeho ženu (Katina Morisani) a děti Micòl (Dominique Sanda) a Alberta (Helmut Berger) je to čas, kdy se stále více stupňuje fašistické nebezpečí, které ohrožuje je i ostatní Židy v celé Itálii... (Pohrobek)
(více)Recenze (24)
Oscar 1 : Cizojazyčný film + 1 nominace: Scénář - A. . . Zlatý Medvěd ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $670,564║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Vittorio De Sica se částečně vrací k neorealismu a naplno ke svým závažným tématům. Jeho portrét Ferrary let 1938-1942, zaměřený na situaci židovské aristokracie - především rodiny Finzi-Continiů - je jednou z nejsilnějších a nejpovedenějších Sicových fresek. V centru dění stojí patrně krásná Micòl, která se zmítá mezi třemi muži - svým bratrem, přítelem z dětství Giorgiem a Brunem, k němuž se cítí tělesně přitahována nejvíce. Především její vztah k Giorgiovi je vylíčen velmi intenzivně, plně a zajímavě, a to i z jeho perspektivy. Díky tomu, že se snímek může pochlubit silným a s přehledem zpracovaným tématem, galerií osobitých postav a výtečnou Sicovou režií, lze ho směle řadit k starším neorealistickým perlám Vittoriovy tvorby. ()
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Romantické zobrazenie bohatej a zdanlivo bezstarostnej talianskej spoločnosti v prvej polovici akoby ukazoval Taliansko ako krajinu plnú záhrad a zelene, kde si ľudia vystačia iba so svojimi osobnými problémami na úrovni "chce ma, nechce ma", aby neskôr Sica plne prenikol spolu s nimi do celej spoločnosti, na ktorou sa nevyhnutne vďaka jej vodcom zmráka. Táto mierna štylizácia je podľa mňa odklonom od neorealizmu a príklonom k akademizmu, ktorý je najviac využívaný pri osobných tragédiách ľudí počas druhej svetovej vojny. Keďže sme odvtedy videli už mnoho filmov s touto tématikou, tak dnešného diváka už Sicovo dielo nemá čím prekvapiť, nebude mať pocit, že vidí niečo inovatívne. Pokiaľ inováciou nie sú melanchólia filmu a impresionistické ladenie. Viac ma oslovil z talianskej kinematografie Bertolluciho Konformista. ()
"Abys opravdu pochopil život, porozuměl světu, musíš zemřít. Alespoň jednou. A a tak je lepší zemřít mladý, když je ještě čas se vzpamatovat a znovu žít. Když zemřeš starý, je to o to horší. Proč? Není čas začít znova od nuly. A naše generace udělala tak mnoho, mnoho chyb…" Nenápadný, ale o to silnější příběh o tlaku fašismu, o tom, jak historie manipuluje s člověkem a jeho chrakterem, o svědomí a také o lásce. "Zahrada Finzi-Continiů", jinak doklad všestrannosti Vittoria de Sicy, mi jakýmsi obloukem připomenul to nejlepší z Viscontiho, taky to, proč mám tak ráda poválečnou italskou kinematografii. Malý velký film. ()
Těžká volba pro hlavní hrdinku. Vybrat si jen jednoho muže ze tří! Kolik uživatelek jí to závidí, ať mi k tomu napíše své vidění tohoto závažného ženského problému. ()
Ach, ne... Vážně by mě nenapadlo, že Vittorio De Sica, který si ve své komedii/parodii Hon na lišku (1966) docela trefně utáhnul z různých vyprázdněných rádoby artových filmů, filmařů a kritiků, natočí o 4 roky později snímek, který místy přesně takový film i připomíná. Akademici z Berlína i USA se poklonili s připravenými soškami, ale já si nemohu pomoct, neb tohle drama mi připadalo co do vykreslení postav velmi povrchní a zpracování podané (snad až na samotný závěr) bez silnějších emocí. Holokaust přitom určitě považuji za jedno nejsilnějších témat dějin minulého století, ale pokud právě film s tímhle tématem budí spíše chladné dojmy a jeho sledování nudí, o to více zamrzí ten promarněný potenciál. Navíc až na otce rodiny Finzi-Continiů zde židovské postavy, resp. jejich protagonisti na čele s Dominique Sandovou, vůbec nevypadají a ani ničím nepůsobí jako Židé. A je mi líto, ale za pěkné prostředí, občas zdařilé záblesky vizuální stránky a několik silnějších momentů uprostřed dlouhé ušmudlané poetiky tenisu a bicyklování mladých či zámožných majetků starších, nemůžu dát vysoké hodnocení. Ani díky závěru, který na mě zejména ve scéně se setkáním v čekárně i zapůsobil, jsem se nakonec nedokázal vyšplhat na 3 hvězdy. [50%] ()
Čekal jsem naturalistické drama o problémech židů v nastupující diktatuře italského fašismu, ale v podstatě jsem se dočkal nezáživné a nudné a zbytečně dlouhé historky na téma - jak říkali už Šimek s Grossmanem - "ona ho má ráda, on ji nemá rád - on ji má rád, ona ho nemá ráda - v nejlepším případě se oba mají rádi". A to vše v honosné vile s ještě honosnější zahradou ve stylu nějakého zámku, kde mládež pořádá tenisový turnaj a jezdí na kole. Na začátku navíc do vily vjede na kole tolik mládeže, že netuším, kdo je kdo, dlouho nikdo není ani hlavním hrdinou příběhu (to jsem si hned vzpomněl na Vonnegutova pravidla), takže jsem si k nikomu nedokázal vytvořit ani nějaký vztah a fandit mu. S tím souvisí i povrchnost charakteristik postav - ne, fakt mi nestačí pro vcítění se do postavy vědět, jakou studuje školu a jestli je gay, nebo ne. A mimochodem, dost dlouho mi ani nepřišlo, že některé z postav jsou židé - chovaly se tak nějak... nežidovsky. ()
O prenasledovaní Židov počas WWII bolo nakrútených množstvo filmov a väčšina bola z emocionálneho hľadiska silnejšia a diali sa v nich oveľa väčšie zverstvá, než tie, ktoré sa dejú v tomto filme. No sila Záhrady Finzi-Contini spočíva v tom, že sledujeme zmenu v spoločnosti, v ktorej sa postupne odoberajú práva židovským občanom, až nakoniec prídu o všetky. Spočiatku to sú len také drobnosti, ako zákaz vstupu do knižnice, potom zákaz študovať a postupne sa to stupňuje. Preto je dôležité nezatvárať oči pred akýmkoľvek upieraním základných ľudských práv, lebo môže to začínať nevinne, no končí to vždy obrovskou tragédiou a utrpením množstva ľudí... ()
Pasivita lidí vůči okolnímu dění může mít fatální následky a to se nezmění dokud bude existovat naše nepoučitelná rasa. Usadit se v pevnosti za vysokou zdí a dělat nevidim neslyšim, když za humny zuří válka, není pro vlastní ochranu zrovna nejideálnější, protože bohatství ani vlivné postavení neposkytnou dostatečnou záruku bezpečí a svobody. A i když se nestravujeme výlučně košer ani se v sousedním státě nedere k moci podivný týpek se směšným knírem, měli bychom mít na paměti, že pštrosí jednání v nepravý čas může vést k záhubě. Vittorio de Sica toto poselství proložil romantickým příběhem v nenásilném a rozjímavém pojetí, viditelné zlo se odehraje jen v mysli diváků, kteří narozdíl od hlavních postav vědí už od idylického začátku kam osudy filmových hrdinů směřují. Nenápadný, ale důležitý snímek s razantním dopadem, platný v každé době. ()
Už som si myslel, že Oscary sú len v dnešnej dobe len o politike. Ale bolo to aj v minulosti. Ničím výrazný snímok, ináč skvelého režiséra, ktorý ani technicky a ani dejovo v tomto prípade neodhaľuje ľudských démonov. Pure komercia. ()
Trochu jsem se obával, co zase tohle bude zač, bál jsem se toho, že to bude příliš evropské, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen, jak je možné natočit film o židovské rodině před válkou v Itálii. Je to historické, je to uvěřitelné a není to zbytečné citové vydírání. I tak si ale myslím, že na film rychle zapomenu. ()
ocenenia : Oscar 1972 - Najlepší zahraničný film ()
moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo v meste Ferrara. (dyfur) ()
Pro me zklamani, se Sicovou povalecnou tvorbou to nema moc spolecneho. Vsechny postavy pusobi plochym dojmem a ani atmosferou me film nezaujal. ()
Tému židovskej otázky vo fašistickom Taliansku by som si vedel predstaviť aj oveľa lepšie. Silnejúci nástup fašizmu je pozvoľný a strednú "kastu" talianskych Židov postihuje až na konci. To predtým vypĺňa bezduchá romantická vata. Škoda. ()
Cože? Akademie? Žebříčky? Tohle bylo naprosto v jiném proudu, než ke kterému mám filmový obdiv a směřuji své hodnoty. Unylá nuda, která se rochní v nezajímavosti a obyčejnosti, bohužel je trefou do černého jak vnímám a odsuzuji italský neorealismus. Tento žánr je pro mě jak minové pole, v poslední době jsem se nástrahám úspěšně vyhýbal a viděl spoustu obohacujících klasických snímků, které se mi vysloveně líbily. Ale tenhle šrapnel mě na nějaký čas z Apenin odežene. Při poslechu toliko nefilmové hudby a sledování kolomazí namazané kamery jsem krvácel. Ne všechny filmy jsou pro každého. 15 % ()
2,5 Historická dráma prestúpená melancholickou náladou. Dej si plynie skoro celý čas tak nejak nevzrušivo, hoci aj v očakávaní neodvratnej katastrofy. Odohráva sa v pre mňa nudnom prostredí aristokracie, s množstvom nezaujímavých, strojených postáv s uhladenými spôsobmi. Snáď jedine pôvabná Micòl (Dominique Sanda) a vývoj jej vzťahov je niečo, na čo sa dá pozerať. Škoda, lebo inak má film svoje nesporné kvality. ()