Ve spárech yakuzy

Velmi pomalý rozjezd, prudké stoupání pod vrchol, kde vás čeká pád. Vy prostě víte, že příjde a že to bude pád do pekel, tak proč utíkat? Prostě se zasmějte! I přes dlouhou stopáž se vyplatí počkat si do konce filmu, protože ten je typicky japonský. Asi proto se mi tolik líbil. Díky tomuto filmu se pomalu začínám zamilovávat do tvoby Takeshi Kitana. Pomalu ale jistě :-) Co mi trošku vadilo, byly tichá místa ve filmu - a to doslova. Ta místa, kde se nic neříkalo a hudba také mlčela. Není to akční film, rozhodně vám do žil nevstříkne adrenalin, ale mrtvých přec není málo. (13.12.2009)

Krvavá podívaná, ve které jsem se nehorázným způsobem ztrácel! Odzvonila poslední půlhodinka, přicházel závěr a já stále čekal, že se dozvím podstatu celého filmu. Tu mi bohužel nenaznačil nikdo, proto použiji Shadwellovu myšlenku, že postavy opravdu neměli motivaci k něčemu slušnému, k něčemu, co bych mohl nazvat filmem. Tohle pro mě bylo něco, kde je víc mrtvol než replik s nepříjemným a nesympatickým Takeshim před i za kamerou. pousta postav, spousta nejasností a úplně bez emot. náboje! (19.08.2008)

Film měl dost předpokladů k úspěchu - byl mým osmým Kitanem v pořadí, takže bych si měla začít zvykat, v hlavní roli mistr sám (v některých snímcích jsem jeho nepřítomnost nelibě nesla, protože býval zpravidla tím jediným, na co mě bavilo se dívat) a disponoval přímočarou dějovou linkou. Bohužel mě zasáhlo poznání, že už mám vlastně dost věčně stejného kamenného projevu, hedvábné bílé košile, yakuzy i podivně mrtvých zabijáckých scén a spásu nepřináší ani přihlouplý závěr, zavánějící hollywoodským dochucovadlem. Přesto zde klady převážují zápory a já se s falešným pocitem "kitanovce" přehupuju přes šedesát procent :-) (26.03.2010)

To co by mohlo podle načrtnutého děje vypadat jako poctivá hongkongská řežba nebo možná i něco míň stylového, se díky Takeshimu Kitanovi odvíjí tempem existenčního dramatu, a rozhodně si nebere servítky. Od začátku do konce nedá vydechnout nikoliv klipovitou sekvencí akčních scén, ale vykreslením postav, typickou "pomalou" atmosférou a hlavně charismatem hlavního představitele. (04.08.2005)

Tak nějak moje první filmové setkání s Yakuzou, aneb mafie trošku jinak. Charismatický Aniti, který bratrovi ukáže, jak má fungovat pořádný nelegální byznys. Nicméně zde nejde zrovna o tu obchodní stránku, tady se jde přes mrtvoly. Řezání prstů, střeva, nějaká ta hlava bez těla, jo, v asijských filmech si prostě neberou servítky a to je dobře. Schází málo a dal bych s klidným srdcem pět hvězd. (15.04.2010)