Ve spárech yakuzy

Ak nie kvalitný(aspoň pre mňa), tak určite zaujímavý, rozporuplný a originálny snímok. Filmy z podsvetia mám rád, no úprimne povedané, tie z prostredia americkej mafie sú mi bližšie ako tie z prostredia japonskej jakuzy. Celkovo je len pár výnimiek z japonských thrillerov, ktoré sa mi zdajú za opätovné zhliadnutie. Kitano bol síce perfektný, pár scén sa podarilo brilantne, no celý film to nezachránilo. Určite sa ale blysol Omar Epps. 70%. (06.11.2006)

Neposlechnu se a neposlechnu! Slibovala jsem si, že Kitano a Yakuza prostě ne! A stejně si to pustím... Jenže to nejde jinak, když už jenom jeho jméno je známkou kvality, originálního byť pomalu (kam taky pospíchat, že jo?) plynoucího děje a v neposlední řadě i příjemný muziky. Zase mi bylo chvilkami šoufl a stejně jsem oči z obrazovky neodtrhla. Kdo umí, umí a já díky tomu čumím a ani nedutám. (03.04.2012)

Hodně zvláštní a zajímavá Kitanova minimalistická gangsterka - takhle nějak bych si představoval gangsterku od Jima Jarmusche... tedy kdyby trochu zdrsněl. Takeši Kitano je určitě ten nejhustější filmový jakuza jakého jsem kdy viděl, jeho pravá ruka Kato je ten druhý nejhustější filmový jakuza, akce ve filmu jsou přímočaré, nesmlouvavé a bez zbytečných slov, a nezasvěcený divák má možnost nahlédnout pod pokličku zvykům a rituálům japonské mafie. Tolik pozitiva. A negativa? Jazyk filmu je opravdu hodně zvláštní a jeho postavy jednají jakoby bezduše, prkenně, odevzdaně, fatalisticky... určitě ne každému tahle svérázná poetika sedne, mně samotnému sedla tak maximálně na 80%, a to mám přitom menšinové filmy rád. Ale dávám čtyři za několik skvělých momentů (třeba za jídelní hůlky zaražené nosem do mozku). "Japs and niggers, big fucking deal!" (17.04.2014)

Moc pěkná noirová gangsterka v typickém Kitanově stylu, tentokrát ozvláštněná západním prostředím Meccy veškerého multi-kulti života - Los Angeles. Kitano bývá obecně vnímán jako jakýsi japonský, minimalistický Tarantino. Ve skutečnosti se pod jednoduchou stylovou rouškou obvykle skrývá solidní obsah (pravda, konkrétně v tomto snímku je spíše upozaděn) a také velmi tradiční konstrukce jap. filmu. TK totiž není inovativní v pravém slova smyslu. Ano, pracuje originálním způsobem a trefil se svým přístupem do správné doby, ale základní esence jeho snímků je bytostně japonská a v určitém slova smyslu je ze současných jap. režisérů tím nejkonzervativnějším (a přes veškeré mé sympatie k němu - rovněž na západě nejpřeceňovanějším). edit: Samozřejmě se v Kitanově duchu dočkáme i různých skrytých a nenápadných vtípků či narážek (mě dostal hned ten, když Aniki přiletí do L.A. a typický západní symetrický obraz se diagonálně pootočí - což je typické naopak pro jap. kinemtografii; význam této libůstky netřeba ozřejmovat). (19.02.2010)

Všichni víte, jak jsem snadno ovlivnitelný. Koukám na film a okamžitě chci být Jamesem Bondem, Terminátorem, Sonny Crockettem, Harmonikou, Tonny Montanou, starou Blažkovou, nejmladším Homolkou (a řvát: "Takhle spadnul tatínek!") a na chvíli i žralokem z Čelistí, protože nemám rád přeplněný pláže plný růžovejch Němců. No a co myslíte, že se stalo, když jsem dokoukal Brothera? Týden jsem tlačil kůži na spáncích směrem k temeni, abych si očička trošičku zešikmil. Nej gangsterka, co jsem viděl (25.09.2006)