Milenci ze severního pólu

Prekombinovaný vzťahový kolotoč s obrovským potenciálom. (11.04.2013)

Julio Medem a jeho prozatím nechaotická Ana. Jestli mám správné informace, Medemova sestra Ana zemřela při nehodě až v roce 2001. Je proto až děsivé, že Milenci ze severního pólu vznikli 3 roky předtím. A již zde, ve filmu, který věnoval svému otci, staví nejen na Aně, ale i na reinkarnaci, především převtělení se rodičů do postav milenců. Tohle všechno je hodně zajímavé a Medem Milencům dodal i skvělé vizuální zpracování. Nicméně jak zde píše Tetsuo, i já jsem z toho cítil cosi Améliovského, co mi úplně tak nešlo pod nos. Naprosto stejný pocit, jaký jsem měl i u dosti podobného Pana Nikdo. 7/10 (05.05.2013)

skoro som tomu uveril, skoro bez driemot a skoro mi ten koniec neprišiel vydieračský, ale očisťujúci.. skoro za päť (pozn. - vhodné vnímať v skoro alfa hladine) (11.11.2008)

Osudové náhody a propletence servírované z pohledu obou milenců a jejich strasti při hledání jeden druhého Julio Medem vylíčil takovým způsobem, že na to jsou snad slova krátká. Stejně jako jména hlavních hrdinů Otto a Ana, tak celý příběh je jedna velká smyčka, zdánlivě bez začátku či konce, tudíž ano je to snové, romantické, dojemné, dokonale podmanivé a téměř bez chyby a já jen nechápu, že jsem Medemovu tvorbu objevil až teď. (13.05.2008)

Příběh osudové lásky, která v proměnách času od dětské náklonnosti přeroste v hluboký a silný milostný vztah, je odvyprávěn jak očima Otty, tak očima Anny.. Vztahový propletenec „celé rodiny“ má podmanivou atmosféru a odolat se nedá.. Po pravdě moc jsem si přála jiný konec.. (12.03.2022)

Po nicneříkající Zemi jsem Medema poslal na nějaký čas k ledu. Chyba! (21.06.2011)

Bohužel, Milenci se mi definitivně potvrdilo, že Medemovy filmy mají sestupnou tendenci - magické Krávy mě uhranuly právě schopnosti naprosto přirozeně a tematicky účelně proniknout lidské dějiny věčnou sférou imaginárna, Zrzavá veverka svými průniky do iracionálna a záměrným zatajováním důležitých informací dokázala stále udržovat provokativní tajemství a přispívat svěží metafoře děje, Země se snažila už o ambicióznější postižení metafyzické otázky kosmu a i když nakonec řešila spíše existenciální otázku jednoho muže, prolínání světů už nepůsobilo tak přirozeně a spíše mu vypomáhalo ohromující vizuální ztvárnění. Milenci definitivně přecházejí k myšlenkové vyprazdněnosti, která slouží silně ornamentální formě a umělému výkladu světa. Ten je značně svérázný, poetický a ve výsledku se mu daří vytvořit poměrně silný příběh lásky a její věčnosti, avšak zcela pryč je dráždivé tajemství, živočišnost a nepojmenovatelná mystická atmosféra předchozích Medemových snímků. Milenci jsou i přes své téma dosti chladný snímek, který mě příliš nezasáhl a rozvíjel se v jakémsi odstupu. Medem se hold vydal cestou narativního experimentování, básníka vystřídal bystrý vypravěč a stranou zůstala duše a bezprostřední vztah k tématu a situacím, v nichž se předtím režisér dokázal dotýkat něčeho bytostného. (19.01.2013)

Osobitá hravá poeticko-romantická vzťahovka, v ktorej sa J.Medem zaujímavo hrá s časovými rovinami a strieda rozprávačské pohľady na príbeh. Do dokonalosti mi chýbal menej "sladký" casting (na mysli mám detských predstaviteľov) a trochu väčšia vyváženosť prekombinovanosti v závere, ale v celku som viac než spokojný s týmto krásnym filmom o osudovej láske. (22.09.2005)

Někdy váhám, zda už toho na mě není moc - Medem je asi největší idealista a romantik v celé Evropě a vlastně mě ta naivita jeho postav místy začíná štvát, vše ale zachraňuje perfektní a zcela sebejistě napsaný scénář plný roztomilých hříček a nápaditých motivů. Tento film je nejlepším příkladem tohoto "love-hate relationship", který prožívám při sledování Medemových filmů. Svíjím se, prskám, nakonec ale ano, žeru mu to i s navijákem, od umělce s vizí se rád nechám citově vydírat. (27.01.2009)

Chtěla jsem dát průměr, ale díky konci dávám pouze dve hvězdy. Film má sice zajímavé chvíle, ale už jsem viděla lepší na podobném principu. Ale každopádně jsem si ráda zjistila něco o Laponsku... (03.12.2017)

Film se zajímavým, povedeným začátkem se spoustou tvůrčích nápadů a myšlenek (období dětství a dospívání), který se zhruba po hodině a s tím, jak se věk hrdinů přehoupne do dospělosti, stává stále nudnějším a prázdnějším. Je o ničem. Vyšuměl. Autor scénáře se snaží zdůraznit roli náhody v životě - ale kupříkladu postavu starého bývalého německého pilota Otty bych vyškrtl. A dospělá hlavní představitelka (N. Nimri) mi není zrovna nejsympatičtější, což má bohužel taky vliv na mé celkové vnímání tohoto snímku. || Režie: ****, Scénář: ***, Herci: ***, Hudba: **, Výprava/Efekty: ****, Kamera: *****. (18.04.2008)

100 % - Přestože je název chybně přeložený (správně jsou to Milenci z polárního kruhu, nikoliv pólu; pól a polární kruh dělí hezká řádka kilometrů:), je to romance jako řemen, ze který se dělá uzel v krku. (02.11.2008)

Film, který bolel a čím více se blížil závěr, tím více jsem se ho obával. Tak čisté vyobrazení osudové lásky se jen tak nevidí. Podobná tematika byla k vidění i v osamělosti prvočísel, ale tohle bylo, i když to asi může znít dost divně (zejména v souvislosti s "falešným" incestem), přece jen o dost civilnější. V osamělosti prvočísel byli postavy ještě více „mimo“, Ana a Otto mi připadali více opravdoví. Zde byl taky kladen mnohem větší důraz na náhodu, která byla v hlavní roli prakticky po celý film. Herci byli dobří všichni, ale pro mě byla jedničkou Ana v podání Najwy Nimri, dále pak Nancho Novo a Kristel Díaz v roli dospívající Any. Jinak ve španělštině zrovna nevynikám, ale myslím, že název filmu je spíše Milenci z polárního kruhu, než Milenci ze severního pólu. (07.07.2012)

Palindrom!? Začátek, tj. dětská pasáž je velmi slibná a výborně poskládaná. Postupně ale podle mě ztrácí film dech a vnitřně se vyčerpává. Chybělo mi nejspíš podrobnější prokreslení postav a jejich motivů. Záměr filmu je zřejmý, ale řekl bych, že scénář nebo režie v tom moc tlačily pilu. K pozitivům jistě patří herecké výkony, zejména dětských hrdinů a kamera. (29.11.2010)

všechno tu bylo napsáno, tak se nechci opakovat. Mně se to líbilo - život a láska jako koloběh je dobrý nápad a ještě když je na to skvělý režisér. Španělská kinematografie mě málokdy zklame a teďka se to potvrdilo znovu. Nezbývá mi nic jiného než to doporučit. Sice k dokonalosti ještě kousek chyběl, ale po dlouhé době si nějaký film 5* zaslouží. (18.01.2012)

Pro mne osobně film o tom, že ač je svět plný sr*ek, tak je pořád malá naděje, že se v něm najde místo pro lásku. To stačí, ne? (31.05.2010)

Les Amants du cercle polaire tento film je proste krásny a bez toho aby som dal spoilery (na konci jeden proste dám) sa jeho krása nedá tak ukázať, ako by som chcel. Mám rád filmy, v ktorých sú krásne zábery, ktoré niečo znamenajú a nie sú len bezduchou ukážkou toho čo sa vo filme deje. A v tomto filme proste sú krásne zábery a najkrajšia na nich je symbolika pretože niektoré zábery a teda niektoré obrázky (scény) proste ukážu niečo na čo netreba slová a takéto inšpiratívne filmy mám najradšej. Jediné čo sa mi nepáčilo bol koniec, ale čo sa dá robiť, ak mal byť koniec tiež umelecký a nie nejaký trápny, asi tvorcovia nemali na výber, alebo ak mali tak proste si zvolili toto a ja som to musel "zožrať" tak ako to bolo. Najviac sa mi páčila láska a vyjadrovanie lásky medzi dvoma hlavnými hrdinami a tiež hravosť, ktorá medzi nimi bola. V celom filme je "hravosť" a to sa mi samozrejme páči. A teraz to čo sa mi najviac páčilo a to je SPOILER ALERT Keď žena ležala vo vode a on do nej vletel lietadlom to bola pre mňa neopísateľná krása KONIEC SPOILERU. (01.05.2016)

Netradiční a pozoruhodná romance, ve které se kloubí originální pojetí autora s typickým španělským vnímáním filmu (latinskoamerické telenovelové zběsilé zvraty v ději v ironickém nadhledu povýšeném na umění). Dotyky, zastavení, posezení, letmé pohledy na vztah dvou lidí, který je už od svého počátku postrkován v zamotaném kruhu života přes své výkyvy až k úplnému vyvrcholení nemožnosti naplnění. Předurčenost ovlivněná náhodou, osudem a přitažlivostí. Přervána emocemi, vášní, zaslepeností, ublížeností a ironickým výsměchem života. Vášně, emoce, sexualita, přitažlivost, sobectví, beznaděj, vykořeněnost, hledání, nacházení, neuskutečnění. Možná až absurdní, ale přesto silné a svým netradičním podáním i půvabné. Ana (zajímavá Najwa Nimri, jako malá Sara Valiente, jako dospívající Kristel Díaz) se pokládá do prožívání svého citu. Aby se po osamění a hledání, odebrala na předurčené místo k nenaplněnému naplnění. Otto (dobrý Fele Martínez, jako malý Peru Medem, jako dospívající Víctor Hugo Oliveira) se přes fascinaci a objevování sexuality zabředává do samoty své ublíženecké sobeckosti. Aby pak spěl ve stopách znamení na místo svého předurčení, po pochopení skutečné podstaty svého života. Z dalších rolí: Ottův otec a Anin otčím Álvaro (zajímavý Nancho Novo), kráčející do opuštěnosti ducha, Anina matka a Ottova macecha Olga (Maru Valdivielso), jdoucí svéhlavě za svou touhou, nový partner Olgy Álvaro Midelman (Jaroslav Bielski), jeho otec Otto (Joost Siedhoff), pilot z dávného příběhu, a Ottova matka (Beate Jensen), důležitá osoba v životě chlapce. Nevšední, působivé, zajímavé ve svých asociacích a náznacích, ve svých polohách a snech, ve svém provedení a způsobu. Má to velkou vypovídací hodnotu o partnerských vztazích se svou láskou, procítěním, sbližováním, chtěním, sobeckostí, ublíženectvím, vztahovačností, odcizením, strachem, beznadějí, uzavřeností, zahleděností do své osoby, doufáním, čekáním, pochopením, podvodem, rozčarováním, naschválem, obětováním, přehlížením, míjením, neschopností pochopení a snažením. Vztah ve své velikosti a metaforické vznešenosti, kdy i obyčejnost může znamenat nevšední velkolepost. (05.02.2013)

Osudovost je pro mě osobně velmi silné a velmi důležité téma a tady třeba střídání dvou pohledů bylo moc fajn, ale jako celek to bylo zahaleno do strašně nezáživného hávu. Medem dělá svoje filmy s citem, ale dost rozvlekle, což je pro mě problém. 30% (12.10.2022)

Jsem z těch chlapů kteří vrčí, když chce jejich rádobyromantická partnerka místo finále MS v hokeji, sledovat západ slunce, nebo když dává přednost svíčkám před skvěle zářícími LED žárovkami z Ikei. Přesto. Jsem romanticky založený člověk, cíťa v utajení, empatik z planety Mars. Takže můžu kvalifikovaně prohlásit, že tento film, je romantický asi jako tchoř, který si na playback prozpěvuje Everything what i do... od Briana Adamse. Začátek filmu je mile ulítlý, všichni Jiní si příjdou na své, člověk se spíš usmívá a se zájmem sleduje, jak si děti poradí s tím, že jsou tak trochu jeblé. Pak s lehkým porozuměním sledujeme jejich rodiče, jak se popasují s tím, že jeblost jejich ratolestí neustupuje a hold z nich normální průměrní občani nevyrostou. Zbytek příběhu je hraní si s náhodami, kterých je tolik a jsou tak nepravděpodobné, že se distributoři rozhodli přiklepnout k žánrovému označení drama/romantický, ještě i mysteriózní. Pokud jste tedy čekali, že se bude čarovat, nebo odněkud vyjukne Mulder se Scullyovou... . No, ale co už. Neměl jsem problém to dokoukat, protože mě zajímalo, jak nakonec tvůrci naloží s hlavními postavami. Bude hepáč? Píší, že je to romantické. No jo, ale taky je to drama. A navíc je to mysteriózní, takže třeba umřou a pak obživnou... . Tady máte důvod, proč se na to podívat. Ze zvědavosti. Přestože se to tak snaží vypadat, žádný ááárt to není a nepomůže ani to piááááno. Zcela jistě to ale není ani tuctový film. Trojstáár tedy neznamená průměrný, ale spíš ne až tak originální a pro mě přínosný film. (01.02.2017)