Železná srdce

Není to špatný film, ale pořádně mě z něj zaujaly vlastně jen dvě scény, z nichž jedna se navíc odehrávala u jídelního stolu (ta druhá byla likvidace tigeru). Zdálo se mi, jako by David Ayer chtěl zkombinovat Velkou červenou jedničku a Tenkou červenou linii, jenže na takovou laťku zkrátka za pomoci klišé a nezajímavých postav dosáhnout nemohl. Přitom Brad Pitt se do role hodil stoprocentně a bylo vidět, že si velitele tanku zahrál s chutí, a ta špinavá zabahněná atmosféra měla také hodně do sebe. Jenže proč to celé bylo tak dlouhé, ačkoliv se v tom toho tak málo stalo? (30.01.2016)

Na Fury jsem se dlouho těšil. Těšil jsem se na to stejně tak, jako na nový film Davida Ayera, který mě film od filmu potvrzuje, že je skvělý režisér a jednou na něj budeme ještě vzpomínat. K druhé světové se dlouho nikdo nevyjádřil a tak jsem neváhal a na film vyrazil do kina. Celou hodinu a půl jsem si pak užíval jeden z nejsyrovějších filmů z druhé světové války za posledních dvacet let. Líbily se mi především nápady s jednotlivými záběry, které mě překvapily například u Bratrstva neohrožených a nebo u pradávného ruského filmu Jdi a dívej se. Stačil prostě jeden záběr, aby se Vám udělalo blbě. A to se nejednalo o nic krvavého. No a z tohoto pohledu to tenhle film zvládal na jedničku s hvězdičkou. Jenže ke konci nastane problém, kterej Brad Pitt vyřeší po svým - blbě, nelogicky a tak, že to skončí přesně tak, jak jsem si myslel. Heroicky po Americku, čímž mě nasral celej film a z pěti hvězdičkovýho rajónu jsem spadnul na čtyři. A nebejt tak dobré první půlky, šel bych i níž. Zkrátit film o 35 minut, udělal by režisér líp. (17.11.2014)

David Ayer je poměrně pozoruhodnou postavou současného hollywoodského filmu. Jako scénarista či režisér (spolu)vytvářel zajímavé příspěvky do žánru kriminálního thrilleru (výhradně zasazených do městského prostředí). Tyto žánrové hybridy (např. Training Day, Drsný časy, Street Kings) sice nejsou úplnou špičkou, ale do nadprůměru zcela jistě patří. Železná srdce očividně představují Ayerův dosavadní kariérní vrchol - už jen z pohledu obsazení, rozpočtu (okolo $70MM) a aktuálních tržeb (celosvětově k 17.11. na $135MM, na trojnásobek rozpočtu by se snímek mohl během pár týdnů/měsíců dostat). Zároveň ale naplňují vývojový trend patrný už někdy od Street Kings, kdy Ayer točí sice tematicky hodnotné snímky, ale zároveň tak trochu recykluje stylistické postupy a základní vzorce vyprávění z děl starších, kdy byly v kurzu. Tak jsme mohli postavy ze Street Kings vidět v podobném podání už v Training Day, found footage styl, ač důmyslně využit v Patrole, zažil „zlaté období“ v letech 2007-2010 ve filmech Deník mrtvých, [Rec] a [Rec] 2 či Monstrum. Přestože Železná srdce v rámci ozvláštňování ukazují válečnou vřavu skrz explicitní obrazy zkázy a utrpení a nepříliš často užitým pohledem z tanku, primárně stále staví na odiv jedince (mentor vs. bažant, jejich vztah, postupné posilování vzájemné důvěry stvrzené v nervydrásajícím finále atp.), amerikanismus/patriotismus a heroizaci viděnou v minulosti nesčetněkrát. Slabé 4*. (18.11.2014)

Glourious Basterds and their Killing of Fucking Nazis! Zablácený, drsný, vojenskou technikou nebývale věrný akčňák ze sklonku druhé velké války, v němž se šablonovité postavy pohybují v organizovaném chaosu a přeměňují mírumilovné ideje na násilnou historii. O něco méně komplexní než Saving Private Ryan, ale roli od role více suverénní Wardaddy Pitt vše hravě nese na svých zjizvených zádech a vy mu věříte, že ty svý skalpy pomocí kanónu tanku Sherman dostane. Jenže pak přijde okamžik, kdy Fury dorazí na rozcestí a i když je fakticky znehybněné, vydá se naprosto špatným směrem. Směrem přehnaného heroismu, devalvujícího vše, co se doposud odehrálo. Pak už ani není překvapením, že finální záběr chtě nechtě evokuje větu: „Jdi, poutníče, a zvěstuj Americkým, že my tu ve Fury ležíme, jak zákony kázaly nám.“ Trošku mě zaráží, že nemytý Shia 3x pracoval s Míšou Bayem a v existenci boha začal věřit až nyní při natáčení uvnitř konzervy s pásy. V přihrádce Bumblebeeho nebyla bible? (19.11.2014)

Ještě půl hodiny před koncem jsem byl přesvědčen o pětihvězdičkovém hodnocení, protože tak realisticky špinavý, neučesaný válečný snímek tady dlouho chyběl. S přidanou produkční hodnotou v podobě fantastické výpravy, Pittem, který je chodícím ztělesněním charismatu a scénou „oběd u Němky a její dcery“, kterou považuji za jednu z nejlepších filmových scén minulého roku. Jenže pak přišel těžko akceptovatelný výjev, který by si co do přepálenosti a heroismu nelajsli ani svého času Sověti se svými arcidíly typu ´Osvobození´ a jim podobných. Prostě Ayer se nechal unést a celový skvělý dojem šel do kopru, nebo do bahna stopy po tankovém pásu, kterého je ve filmu plno. (24.04.2015)