Železná srdce

Prďácký akčňák o amerických tankistoch kosiacich esesákov vo World War 2 Nemecku. Brad Pitt sa ako jediný z party v komornej chvilke umyje, ukáže svaly nabrané v LA Fitness, a ani po roku onanovania v železnom kokpite nepretiahne pohľadnu Nemku (ktorá by do toho šla). Pretože by to bolo neetické. Pointa filmu: Nie všetci esesáci boli zlí. Tu, a s vtipom, sa mali odohrávať tretí Expendables. (06.11.2014)

Film „Čtyři z tanku a Pitt“ jednoznačně boří zažitá klišé o tankistech. Tank tu již není útulným a vyvoněným místem ovládaným partičkou čistých, sympatických a za všech okolností kamarádských pšontků. Ne, je to hnusná, smradlavá a klaustrofobická kobka, kde se chčije a sere do plechových beden, s posádkou, na níž by si nejeden psychiatr s úspěchem udělal atestaci, ve složení jeblý Mexičan, vypatlaný a agresivní bruklynský vrah, transka jménem Šejla a hnusná, iritující neherecká mrdka Percy „JaxekurvamohdostatdofilmusPittem“ Džeksn. A tak jedinou sympatickou postavou je opět jen ten dvounohý miláček žen, dětí a mnohých mužů, za všech okolností rozkošný, přesličný a zářící Bret v roli Šaryka. Je to v podstatě úplně o ničem a s koncem, u kterého má jeden neodolatelnou chuť kopat se do koulí za zvuků Emejzink grejs, avšak tankisté naprosto splňují požadavky na ně kladené, tedy ovládat tank a kosit Wehrmacht, a natočeno je to až úděsně sugestivně a realisticky. No, realisticky… Na vojně ani ve válce jsem nikdy nebyl, rovnou od lučištníků jsem byl převelen do zázemí a jsem ten hodný strýček, co se v případě mobilizace důkladně postará o zabezpečení týlu a bude vám s nasazením šukat manželky a přítelkyně, aby nebyly mrzké, kdybyste se náhodou ze zákopů nevrátili v pytlích. Takže co já můžu vědět, že? Nicméně bylo to působivé jaxviňa a vůbec celkově úžasné. (29.11.2014)

Díky CSFD, která zpunktovala promítání v městě měst jménem Hradec Králové, můžu říct následující: Nekompromisní druhoválečný nátěr a - alespoň pro mě, který neokusil nic ze sovětské kinematografie - nejvíc pohlcující a tudíž fascinující "tankový" film v historii. Ale... ani jedno z toho není tak úplně pravda, protože za a) těch 129 minut čistého dějového času obsahuje všeho všudy jeden útok pěchoty ze zálohy na tankovou kolonu (za pár sekund vyřízeno, ale nezapomenete na to...), jednu komplexní scénu útoku tanků a pěchoty na zakopanou pěchotu a protitanková děla v poli, jednu takovou poloscénu obsazení menšího města pěchotou a tanky (snipeři na věžích, mašinkvéry ve sklepních oknech a protitanková děla ve výlohách obchodů included... tedy, všechno zmíněné po jednom kusu;)), celou jednu scénu skutečného tankového boje (4 ks Shermanů proti 1 ks PzKpfw VI aka Tiger s momentem překvapení na straně Waffen SS) a Call Of Duty střílečkovitě naivní finále v podobě útoku pěchoty na nepojízdný tank. No a za b) ta nekompromisnost spočívá v tom JAK Fury ukazuje to co ukazuje (co se týká krve, orgánů, končetin resp. jejich absence se nikdo opravdu nežinýruje) - jenže TO, co Fury ukazuje, už je podstatně méně nekompromisní, protože díky snaze zobrazit dopad šílenství války na jednotlivé vojáky, a v případě Brada Pitta i jeho boje s tím, působí souhrn jednotlivých scén docela nesourodě a některé jsou poněkud WTF. A když je řeč o WTF, Shia LaNěco by měl opravdu pohnout s tou svojí terapií, protože celý film evidentně jede na spoustě matroše pochybné kvality - jak jinak si chcete vysvětlit, že hraje pravověrného křesťana a vzhledově silně připomíná Groucha Marxe bez brýlí?:) Ale abych nebyl špatně pochopen - po Johnu Wickovi je to letos moje druhá nejspokojenější návštěva kina. Bojové scény jsou dokonalost sama, viděl jsem válečných filmů dost a zíral jsem s otevřenou - jak by neřekl pan prezident, neb je to na něj příliš slušné - hubou. A tím nemyslím zírání na to, že to díky barevnému odlišení trasovaček (červené pro US Army, zelená pro Wehrmacht/SS... zrovna jako ve Star Wars, mrk mrk) vypadá místy trochu jako Star Wars;) František Fuka vytýká hudbě její nesoulad s obrazem resp. zasazením děje, ale mně její spojení s děním na plátně přišlo vynikající. A pokud jde o zvuk, ten je nepopsatelný. Atmosféru má i díky němu Fury perfektní - čert vem kecací scény, kde si posádka tanku léčí své pochopitelné psychické problémy z toho, co viděla, nebo si v nich vyznává chlapácké přátelství a radost z toho, že dneska to ještě přežila - jakmile zaduní motory nebo zarachotí střelba, jedete v tom zas. Bohužel ten závěr to zase nepřehlédnutelně shazuje (pokud to nebyla parodie na Vojína Ryana). Můj závěr zní: že jsou tu klišé? Ano, pár jich tu je. Že je to nevyrovnané? Ano, je. Ale vrcholy ční hodně výš než kam se propadají slabší místa. 80% a nikdy jinak. Jen si nedovedu představit, že bych to měl někdy vidět jinde než v kině. PS: Fakt by mě zajímalo, kde Pitt pořád bral náboje do toho Sturmgewehru... který ovšem díky němu aspiruje na nejvíc cool útočnou pušku (nebo dědečka útočných pušek), která se v téhle dekádě objevila na plátně:) (14.11.2014)

Ještě půl hodiny před koncem jsem byl přesvědčen o pětihvězdičkovém hodnocení, protože tak realisticky špinavý, neučesaný válečný snímek tady dlouho chyběl. S přidanou produkční hodnotou v podobě fantastické výpravy, Pittem, který je chodícím ztělesněním charismatu a scénou „oběd u Němky a její dcery“, kterou považuji za jednu z nejlepších filmových scén minulého roku. Jenže pak přišel těžko akceptovatelný výjev, který by si co do přepálenosti a heroismu nelajsli ani svého času Sověti se svými arcidíly typu ´Osvobození´ a jim podobných. Prostě Ayer se nechal unést a celový skvělý dojem šel do kopru, nebo do bahna stopy po tankovém pásu, kterého je ve filmu plno. (24.04.2015)

V žánru válečných filmů z posledních let se Železná srdce pokoušejí obracet se k některým postupům, jež nepatří ke standardní výbavě filmařských voleb. Snaha nahrazovat potlačení některých možná atraktivních prvků však v důsledku směřuje převážně k volbám jiných možná atraktivních prvků. Z žánrového experimentu tak vznikl spíš žánrový mutant potlačující jedněmi svými vlastnostmi účinek jiných svých vlastností... více si můžete přečíst zde. (15.11.2014)