Lucy

„Četla jsem vaši teorii o využití mozkové kapacity. Je trochu nedopracovaná, ale jdete na to správně.“ Od Lucy jsem čekal hodně rozporuplný filmový zážitek a toho se mi také dostalo. Některé věci mě nadchly, jiné zas zklamaly. Základem všeho samozřejmě je, zda divák dokáže přijmout Bessonův proměnlivý sci-fi svět. Já osobně byl chvílemi fascinovaný, jindy se zas velmi těžko a s nechutí srovnával s pravidly daného fikčního světa. Režisérův přístup bych označil za (na můj vkus) až zbytečně megalomanský. Film nabízí spoustu extrémů, ostatně jak se má člověk vyrovnávat se snímkem, který se dle libosti přepíná z a) béčkového krimi akčňáku přes b) cool „buddy“ komedii na c) filosofickou „scifárnu“ toho nejtěžšího kalibru a zpět. Nejlépe jsem se cítil u „b)“ typu scén, kdy sexy Scarlettina postava za sebou nechává spoušť a trousí u toho jednu suchou hlášku za druhou (s čímž lehce začne ještě před „absorpcí“) a francouzský „parťák“ to umocňuje svými vytřeštěnými výrazy a neschopností být něčím víc než plyšákem pro štěstí. Ne že bych si však některé akční scény (efektní honička v ulicích Paříže) či vizuální orgie též neužil (i když mottem: „Fantazii se meze nekladou,“ se režisér řídil podle mě až příliš). Celkový dojem z filmu se mi těžko popisuje, nicméně s určením hodnocení v tomto případě nemám kupodivu nakonec větší problémy, ode mě to budou 3*. „To vždy řídíte takhle?“ – „Ještě nikdy jsem neřídila.“ (13.12.2014)

Kategória "zábavná blbosť" povýšená na nový level. Keby existoval film podľa známeho webu I fucking love science: The Movie, toto by bol druhý diel - Lucy: I love fucking science. Besson zobral doslova, že Scarlett je bohyňa a natočil besný haluzný guláš, v ktorom je všetko od perfektných akčných scén až po Freemanovo vysvetľovanie, dinosaurov a vybuchujúce planéty. No a nechýba bessonovská bazuka - bez nej by to proste nebol Besson. Chujovina? Obrovská! Ale natočená s takou chuťou, tak nespútane a s takou očividnou zábavou na pľaci, že mám okamžite chuť pozrieť si to znovu. Navyše: Scarlett je v tom celkom presvedčivá. Mne sa páčilo už vlaňajšie The Family, ale až toto je návrat šialeného Bessona z čias Piateho elementu. (28.08.2014)

Grandiózní horská dráha mozkem jurodivého fantasty, ve kterém je cokoli možné. Besson vždy byl famózní vypravěč, ale je na čase si uvědomit, že vážnost, racionalita a realita jsou ve výsledku pro každého barda svazující. Pro Bessona přišel zlom s "Pátým elementem", kde se odpoutal od okov a vyšel vstříc příběhům ležícím za hranicemi všeho omezujícího. I když se posledních dvacet let zdánlivě vracel na Zem, ono osvobozující prozření, že dokud je výsledek ve své logice koherentní, není se třeba omezovat racionalitou, v něm navždy přetrvalo. Projekty jako "96 hodin" nejsou chvilková probuzení z deliria, ale pouze důkazy, že když chce, dokáže vyprávět i "uvěřitelné" báchorky. Jenže to on povětšinou prostě nechce a je jen na každém divákovi, jestli na hru tohoto "nespolehlivého" vypravěče přistoupí (příznačně jediný, s kým můžeme ve světové kinematografii Bessona poměřovat, je Tsui Hark). Pozastavovat se u "Lucy" nad absurdní sci-fi new age premisou je to samé, jako koukat se na horskou dráhu, namísto toho, aby se člověk nechal přikšírovat do sedačky a užil si jízdu. Fakt, že Besson tuto fantasmagorii ani na chvíli neshodí, ale naopak své vyprávění předkládá s vážnou tváří a dovádí ho do vnitřně logického konce, není znakem šílenství, ale právě vypravěčské bravury. Nutno dodat, že vážná tvář vypravěče, v žádném případě neznamená, že vypráví vážný příběh. Naopak "Lucy" se pohybuje přesně na hraně strhující zábavy a campu, do něhož ale nikdy nesklouzne, a právě v tom spočívá její osobitost. Besson na diváky nikdy nepomrkával, pouze hleděl s otevřenýma očima, ve kterých bylo tak snadné a slastné se utopit. V kontextu jeho tvorby pak "Lucy" představuje něco jako "Pátý element" 2.0 s tím, že se od první verze liší převrácením výchozích prvků a poladěním vyprávěcích prostředků. Namísto osudu veškerého života se zde hraje o existenci jedné bytosti, která ale je sama o sobě universem. Namísto Willisova cynického reka, za nímž klopýtá personifikace dobra, je zde schematický policajt v pozici přívěsku všehomíra. A jestliže "Pátý element" část své zábavnosti stavěl na tom, že prolamoval prostor, když pomocí střihu proměňoval monology vzdálených postav v dialogy, "Lucy" baví tím, že moc nad prostorem, časem i lidmi a matérií, kterou doposud měli jen filmaři, dává do rukou své hrdince, ale také provázáním diegeze a externích vypravěcích elementů i hypertextových referencí. (21.05.2015)

Dúfam, že nejako nevyzradím z deja, keď na záverečnú výzvu filmu: "Tak. A teraz už viete, čo máte robiť." dám odpoveď vlastnú kontextu a obsahu filmu: "Áno, samozrejme. Užívať tú správnu drogu.". Avšak táto priama a jednoznačná odpoveď je len reakciou na všetko, čo bolo vo filme predvedené. Pretože všetky tie úvahy vizionárov LSD a psychológov či biológov posthalucinogénneho veku ako Timothy Leary, Terence Mc Kenna, Robert Anton Wilson, James Lovelock boli poňaté ako obrovský zábavný park, kde má svoje miesto Jurský park, vedecké sympózium, zlostní šikmookí gangstri, Eifelovka aj transmutačné kreácie v gigerovskom vizuálnom strihu. Jazda strašidelným zámkom tak strieda planetárium aby vzápätí po jeho absolvovaní divák vstúpil do Veľkého autodrómu ponaháňať sa ulicami Paríža. Končí to v Alchymistickom dóme, kde sa odohrá premena, po ktorej väčšina tak baží: omámiť sa vydizajnovanou syntetikou, za pomoci ktorej sa premenia na chladne racionálne automaty každodennosti. Plné informácií, no bez akýchkoľvek emócií. Esteticko - etická krása prázdneho obalu. Pred vizualizáciou nie som ľahostajný a napriek primitívnosti mnohých atrakcií, ani moje srdce neostane chladné pri návšteve tak dvoch-troch z množstva ponúknutých zábav Prátra či Tivoli. Neostalo chladné pri tomto emočne inak studenom filme. 55,55%. (03.09.2014)

Skloubit evoluční, filozofické, informačně technologické, kvantově mechanické a standardně kosmologické úvahy do hraného anime byl vskutku výtečný nápad! A to přesto (nebo možná právě proto?), že je základní premisa - tedy že člověk využívá mozkovou kapacitu jen velmi omezeně - mýtus, neřku-li pitomost! (03.10.2014)