Michael Kohlhaas

Na tenhle film jsem se podíval jedné noci, kdy jsem nemohl usnout. Stává se mi to, když se nemohu zbavit myšlenek na něco, co mě rozčiluje. Tentokrát šlo o to, že moje žena - cizinka cosi nemohla vyřídit na úřadě, protože úřednice jí do cesty postavila zcela nezákonnou a nesmyslnou závoru. Mám bohatou právní praxi s těmito případy, a u soudu jsem proti státu POKAŽDÉ vyhrál. Ale až u soudu, často až na odvolání, a jen málo klientů bylo ochotno čekat na spravedlnost tak dlouho. --- A hleďme, nic netuše jsem sáhl po filmu, který řeší totéž, jenže v kulisách 16. století. A ukazuje se, že tenkrát byla vrchnost stejně arogantní, tupá a necitelná, jako je dnes. Něco je však přece jiné. Kdybych dnes vzal spravedlnost do svých rukou a té blbé babě rozbil hubu, vrchnost by se mnou zametla bez dlouhých cavyků. V tomto příběhu ze starých časů se spravedlnost nakonec přece dala do pohybu a odměřila všem s příkladnou precizností. --- Dějiny jsou moje vášeň a hrozně nesnáším rozšířený pohled, že lidé dávných časů byli zabednění hrubiáni a my jsme vrchol osvícenosti. Tenhle film takto nehřeší, jeho postavy a příběh, ač fiktivní, jsou historicky velmi věrohodné. Navíc je to po všech stránkách provedeno na úrovni bez nadsázky umělecké. --- Pro mě fantastický zážitek. (11.05.2015)

Kdo čeká Statečného kardiaka či snad Roba Madse, bude zklamán. Kdo čeká televizní inscenaci o tom, jak jede Kolhás s koňmi na trh, u celnice se to kapku zvrhne, až se z toho Michal musí projet asi tak s šesti tlustými strejci na koni tam a zase zpátky, prolnutou důkladnými, dvacetiminutovými studiemi korun stromů, běžících holčiček a sáhodlouze hloubajících sedláků, bude tu zmateně drmolit cosi o syrové realitě středověku. Ovšem to, co proběhlo v závěru čumícímu Mikkelsenovi xichtem, to byla pětiminutová óda na dokonalou emoční mimiku, až jsem z toho padl na prdel a s hlubokým smeknutím z toho nádherné dvě vytlačím! (31.01.2014)

Nejednoznačné, realistické, vyprávěné spíše skrz samostatně stojící obrazy než propojený příběh, ve kterém každá následující scéna navazuje na tu předchozí. Očekávala jsem větší emocionální rezonanci, nicméně za Lavantova výborného Martina Luthera a Mikkelsenův pohled v závěru musím přihodit hvězdičku navíc. (15.01.2014)

Tenhle film jsem viděla asi na pět kusů. Ničemu to nevadilo, nikam mi nic neuteklo, neboť se to pěkně vleklo. Nemám ten středověkej časoproud v krvi a tak jsem to v jenom kuse nedala. Ale nemůžu říct, že by film byl špatný. Mads byl naprosto výborný, úžasný a zásadní. Na něm stál celej film a jenom na něm. Pomalej minimalismus naprosto odpovídal své době, bylo to hodně věrný. Tíživý, dusivý, bezvýchodný, bezmocný, těžkopádný, depresivní středověk. Nakonec jsem se tedy dokoukala do konce a konec mě smetl na zem. Ale přesto nemůžu dát čtyři, chci-li hodnotit subjektivně. Lepší tři. (06.12.2014)

Pomalé, minimalistické, realistické a hodně syrové historické drama které buď diváka dokonale uspí nebo naopak nadchne. Já jsem naštěstí ten druhý případ. Celá audiovizuální stránka je úžasná a nemohl jsem si nevzpomenout na prostředí Velenu v třetím Zaklínači. Celý film se odehrává na jakési chladné, mlhavé a větrné vysočině, v naprosto minimalistických kulisách a s několika málo herci, kterým vévodí bravurní Mad Mikkelsen, jehož všeříkající mimika v závěrečné scéně mě skoro přinutila přihodit pátou hvězdu. Jenže to nemůžu. K plné spokojenosti mi především chybělo trochu doslovnější podání. Místy nejednoznačný styl vyprávění mě přeci jen trochu mátl. (16.10.2015)