Sex Tape

║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $38,543,473║Tržby Celosvetovo $126,069,509▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ povrchová výplachovka z vyprchanou Cameron Diaz /15%/ (20.11.2014)

,,TAK MĚ NAPADLO…NATOČÍME SE PŘI SEXU!" /// Film plnej šukání dvou lidí. (Dvou? Není to nuda?) C.Diaz a J.Segel píchají jako veverky (často), až jednoho dne zjistěj, že to prostě nejde. (ne fyzicky. Seš ženatej?.. No tak vidíš!) A tak to probíraj, vysvětlujou (těm co to ještě neznaj) a hledaj způsob, jak se přenýst přes ten smutnej vokamžik. A když ho najdou (ten způsob) – tak teď by to už mohlo začít bej (snad) zajímavý… Ne! Ta jejich zoufalá snaha o ftip je spíš trapná. Chvilku sice zapomenou nudně kecat (nastává okamžik, který mě bavil i rozesmál), ale pak si uvědomněj, že lidi chtěj koukat na ně – jako na ně dva, a zase žvatlaj a filozofujou a nuděj. Na svý si rozhodně přijde fanklub Cameron Diaz. Vy ostatní – nepřeceňoval bych to, ale spíš nuda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystáme se s tátou zfilmovat Kámasútru. (ne, to nejsou Leninovi zápisky.) 2.) Chci si vytvořit seznam pornoserverů. 3.) Miluju pohled do roztažených půlek J.Segela. (Cameron? Dej si ty servery…) /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.12.2014)

Nerad se povyšuji nad ostatní a tak své orgasmy nenatáčím ani neposílám do virtuálního prostoru. Možná až na sklonku života, kdy mé tělo trochu ztratí na síle a nebude potřebovat sedm výstřiků denně s nejméně devíti partnerkami, tak si najdu nějakou schopnou režisérku, kameramanku, osvětlovačku i klapku a společně vytvoříme porno verzi divokých snů maxipsa Fíka. Do té doby budu pouze konstatovat to, že honění záznamu tříhodinového sexu mělo být mnohem zábavnější, něco málo z toho sexu mohlo být vidět a ta reklama na iPad neměla tak třískat do očí. Jinak však samá pozitiva a sociální jistoty, jak už to u mne s Cameron v posteli prostě bývá. (26.12.2014)

Mezi námi, vkusnými a rozumnými lidmi, se bohužel pořád najde spousta kokotů, co jsou schopni vypružit pětadvacet litrů za mobil, který umí némlich to samé, ne-li míň, jako telefon za deset. Ten levnější k tomu bývá vesměs i rychlejší, daleko hezčí, kompatibilnější a dokonce si do něj člověk může sám nahrát i mnoho roztomile zcizených, pěkně drahých aplikací, aniž by jej výrobce přístroje někam naprášil a ten vergl mu bloknul. A proč se vlastně dobrovolně chovají tak „rentabilně“? Inu, je to v devadesáti procentech případů zejména proto, aby je komunita kokotů neprohlásila za ještě větší kokoty a nevyobcovala, protože nesdělují co hodinu své statusy do nevkusného, nahryznutého jabka. Ale svůj k svému, chce-li být někdo za každou cenu kokotem, proč mu to nedopřát, že? Navíc si díky jejich kokotismu může Štefan Práce klidně dovolit přistavět k hrobce krytý bazén se solárkem. Nevím proč, ale moc mu nezávidím. Těch patnáct litrů rozdílu však má jeden velmi nepříjemný marginální efekt! To nahnilé padanče bezdůvodně enormně bohatne a může si pak dovolit točit zhýrale nákladné dvouhodinové reklamy natolik pičoidní, že nad nimi musí nutně zaplakat i certifikovaný debil. Nic netušící soudný telefonista, který je aut, protože si spočítal, že když si koupí naprosto skvělý, rychlejší a krásnější mobil jiného výrobce, bude na něj sice komunita kokotů shlížet spatra, ale zato mu zbyde nějakých patnáct papírů na pořízení přízně žen, popřípadě mužů, si to pak bezelstně pustí s tím, že se jedná o nějakou sexy taškařici. Načež je mu do xichtu brutálně naservírována ultratrapná píár kokotmédie neomalených zkurvenců, u níž má co dělat, aby si nehodil kosu na své šestipalcové Hátecéčko. Ultimativní svinstvo, které vřele doporučuji výhradně majitelům iOS a jejich kokotímu klubíku. (06.11.2014)

Pastelově zelený lísteček právě prchavě opustil mohutnou korunu stromu a kymácivě se snesl na vysokou trávu posetou blyštivými kapkami večerní rosy. Zahalen v ponurém shluku cigaretového dýmu, hledím skrze poloprázdnou sklenici brandy nevalné kvality do své zahrady a každým smyslem vnímám kouzlo drahných pomíjivých večerů, přičemž pozvolna ujídám z talíře lasagní. Drobná černohlavá pěnice sveřepě se deroucí svým neostrým klofákem do útrob jabloně, ve mně v mžiku asociuje tu nekonečnou řadu horkých letních nocí, kdy jsem jako maličké, světa neznalé batolátko, posedával v dětské postýlce, ozdoben pěstěným plandajícím negližé s pestrobarevnými kostičkami, a bezcílně hleděl do hluboké temnoty naší zahrady plné pohádkových bytostí. Jenže dnešní večer nebude další z nich. Dnešní noc nebude další z těch dlouhých neposedných nocí ve spáru plytké fantazie zranitelného dítěte. Dnes ne! Dnešní noc bude tou výjimečnou nocí... Odhodlaně popadám svůj mobilní telefon z nočního stolku a bezhlavě vytáčím telefonní číslo své dlouholeté kamarádky (tak dneska si snad vrzneš, tak to hlavně zase nezkurvi Ištváne, soustřeď se a zkus ze sebe vyblít víc než "ééé, super kozy" jako posledně!). Jmenuje se Tereza, úžasně odvedená práce, kterou za nejpřísnějšího dozoru samotného Boha vytesali nebeští andělé v krvi a potu do toho nejdokonalejšího kusu klenotu, který jsem kdy měl tu čest uzřít (tyve, brutálně šukatelná kunda), s precizně tvarovaným dekoltem (kurva to sou dudy!), decentně zaobleným pozadím (prdel nic moc) a nekonečnou nadějí v sladce zářivých tyrkysových očích (...). Původně jsem ji chtěl pozvat na nenucenou romantickou večeři v zahradním posedu luxusní restaurace, s výhledem na malebně osvětlené dominanty města (po tý trávě bych sežral i mrtvýmu z nosu), bohužel však moji velkorysou nabídku odmítla, aby mi mohla záhy nabídnout tu svoji (kdybysme přeskočili všechny ty píčoviny a šli rovnou k tobě, byl bych ti fakt vděčnej, teda pokud nemáš doma fotra, z toho čerstvě propuštěnýho mukla se mi hrůzou roztahuje prdel). Prý je absolutně báječné, že volám zrovna v tuto chvíli, anžto má zarezervované dva lístky na lehkou letní komedii s předními herci současné kinematografie, její kamarádka, se kterou měla původně jít, bohužel změnila plány (na Kladenský ji srazilo auto, bylo to i v telce) a bylo by velmi příhodné, kdybych jí pro dnešní večer udělal doprovod já. Inu, proč ne, sledování nenáročné komedie ve společnosti okouzlující dámy je to nejlepší, co se mi dnes mohlo přihodit (nenávidím svý zpropadený péro, jen si tam tak visí, dělá, že se ho to netýká, přitom dokonale manipuluje s mým mozkem, chladnokrevně mu drží předkožku pod lalokem a vyděračsky se dožaduje šukání!) V následující hodině jsem provedl kompletní hygienu, společensky se oblékl a vypravil se na smluvené místo setkání. Jakmile jsem dorazil před vchod kina, uvolnil jsem se a trpělivě slečnu vyhlížel (když příště, ty krávo, řekneš, že dáme sraz v sedm, měla bys ses na tom domluvit i s tou svou línou prdelí, aby tě zbytečně nezdržovala). Nedaleký kostel odbil půl osmé a já ji spatřil. Svůdně kráčejíc po chodníku, v elegantním kompletu s vlasy zevrubně načesanými, mi již z dáli poslala sladký úsměv. Na přivítanou mi věnovala jemný pomíjívý polibek na tvář, prohodili jsme několik krátkých vět a šli rovnou dovnitř, neboť nebylo času nazbyt. U pokladny na lístky jsme stáli opravdu velmi blízko sebe, plnými doušky jsem hltal rozmarýnovou vůni její purpurové tuniky, načež mi zahlásila několik ukoktaných, smysl nedávajících polovět (do píči, ta je zas sjetá jak letní gumy mýho imaginárního auta, kurva práce!), což jsem přisoudil nevyspalosti a pracovnímu stresu. V interní restauraci jsme ještě narychlo nakoupili nějaké občerstvení (mám u sebe pětikilo, takže, mínus lístky, mínus pití, mínus brambůrky, mínus tady to sladký... to dělá dohromady... hm, super... nemáš na půjčení?). V kině se to hemžilo samými mladými, energetickými lidmi (jestli budou ty mrdky dělat bordel, oběsím se tkaničce), my se v poklidu posadili na místa a přestože přede mnou sedělo několik vyšších lidí, já si nemohl vynachválit výhled (ty vole, bomba, vidím jí na úplně celý kozy, ještě aby ne, když má výstřih u kotníků). Film začal a musím říct, že mě plně zaujal hned v prvních minutách (hejbni se, dělej, ještě se hejbni, no ták, zavrť s nima trochu...), neboť disponoval nenásilným, přirozeným humorem (...jóó, konečně, já to věděl, já věděl, že s nima hejbneš ty jedna mrcho...) a velmi sympatickými hlavními aktéry (...ty vole, asi vidím bradavku, hejbni se, dělej, ještě jednou, prosím...). Tereza mi během filmu občas pošeptala do ouška nějakou vtipnou poznámku (už drž hubu, ti lidi se chtěj dívat, řveš tu jak piča) a nakonec jsme odhodili stud a nesměle se chytili za ruce (tečou ti po bradě sliny ty prase). Cítil jsem se být konečně opravdu šťastný, moje osamocená duše byla po dlouhé době obalena hřejivou, nefalšovanou radostí (kurva, začíná mně bejt nějak zle) a velká míra nadšení byla vidět i na její spokojené tváři (ty debile, proč jsi žral ty lasagně, čpí ti to tam tejden a ty to stejně do tý tlamy nenažraný musíš cpát). Cameron Diaz předváděla na plátně vskutku mistrovské herecké výkony (já se snad poseru, sakra, už mi to tlačí na bránu) a jí směle sekundoval Jason Segel (no nic, musím jít na hajzl, to se nedá... ne, ty seď tady a hlavně drž hubu... co?... cože?... jaký kaštany?... víš co, radši pojď se mnou), ovšem i přesto všechno jsem se soustředil více na hebký dotek jejího palce, kterýmžto mazlivě přejížděla po hřbetu mé ruky (tak se pro tu kabelku vrať když sis ji tam zapomněla a přestaň brečet). Užíval jsem si těch chvílí, kdy se nespoutaně zahihňala, byla tak sladká (nemůžeš jít se mnou na pánský záchody, prostě tady počkej, prostě... kolik sis zas toho koksu vzala ty magore bláznivá... ano, vrátím se, fakt neuteču oknem jako posledně), byla tak nevinná a uklidňující (jo, už to leze ven, jóó, lez ty svině zákeřná, jako by mi z prdele vyjížděl chlupatej meloun, jen pojď) a já věděl, že dnešní noc bude tou výjimečnou nocí... (ty krávo, co sem lezeš... bacha, ježiši... kurva, poblilas mi klín... výborně... tak dneska to můžeme zabalit). (15.08.2014)