Sibiriada
Siberiade
Sibiriáda
Obsahy(1)
Filmová poéma. Príbeh malej dedinky uprostred Sibíri zachytáva dejiny Ruska od začiatku 20. storočia do osemdesiatych rokov. Tri generácie ľudí sa tu snažia žiť v pokoji a šťastí: prvá postavila cestu vedúcu k hviezde na horizonte, druhá vybudovala komunizmus, a tretia konštruuje ropovod. Hoci na "čierne zlato" nakoniec narazia, musia kvôli nemu obetovať starobylý cintorín a s ním aj všetky tradície ctené obyvateľmi dedinky po dlhé roky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Sibiřská ves Jelaň v průběhu dvacátého století a životní osudy příslušníků rodů Usťužaninů a Solominovců na pozadí historických událostí. Film, jehož síla je nejen v líčení osady coby svébytného exotického místa, ale především v jednotlivostech, v zachycení milostných vztahů hrdinů, jejich osobní statečnosti, v záběrech války, v retro epizodách i pracovních pasážích z ropného vrtu.... Občas mám silný pocit, že tento epos by fungoval lépe ve formátu tv seriálu, ale přes veškeré výhrady mám Sibiriádu z mnoha důvodů velmi ráda, stále ho považuji za Končalovského nejlepší film. Aljoša Usťjužanin je pak jednou z nejživotnějších postav Nikity Michalkova z přelomu 70. a 80.-tých let : na rozdíl od většiny ničemně přežívajících, zbytečných mužů, které často ztvárňoval, tento fanfarónský naftař miluje, bojuje, chybuje i sní…tedy žije. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Nepopsatelný skvost. Dojemné svědectví o osudech jedné vesnice a jejích rodáků. Emocionální nůž do srdce vnímavého diváka. Jeden z nejsilnějších filmů, co znám. I napodruhý. ()
Bezpochyby velký film své doby, který nicméně poznamenala snaha režiséra o zobrazení "ruské duše" a letitý neduh sovětské kinematografie, to jest přetažená stopáž a obecně pomalé tempo. Je to baladické, s podmanivě krásnými záběry přírody. Řekl bych, že na téhle historické sáze se projevuje ovlivnění Tarkovského tvorbou. Celkový dojem: 75 %. ()
Táto filmová poéma mi pripomína inú "fresku" či "epopeju" - Tisícročnú včelu. Formou rozsiahlej rodinnej ságy, podmanivým poetickým rozprávaním, baladickosťou, motívom príroda versus človek a prítomnosťou mýtickej, mystickej či alegorickej bytosti. No zatiaľčo Jakubiskov film sa odvíja lineárne v naratívnom rámci, Končalovského poéma - hoci rozdelená na časové kapitoly - rozpráva predovšetkým obrazom a obraznosťou, takže by som si ju cenil o čosi viac, nebyť schizofrenickej dramaturgie neorganicky miešajúcej atmosféru hororu Deathwatch s esenciou ospalého Viscontiho a živelného Felliniho. Trochu kultivovanosti v "menej poetických" pasážach by nezaškodilo. Každopádne ide o ten druh filmov, na ktoré sa nezabúda ani po transplantácii mozgu. Strašidelná chalupa v močiari. Zemný plyn nepretržite bublajúci v nekonečných močiaroch. Starec odjakživa vykonávajúci a priori nezmyselnú mravčiu prácu, symbolicky končiaci na obrovskom mravenisku. Medveď prechádzajúci cez cestičku v tajge, na konci ktorej žiari jasná hviezda (nie, nie červená). Črevá valiace sa z perforovaného brucha (ach áno, poetické)... Jedna hviezdička sa mi niekam stratila. Asi je to tá, ktorá žiari vo filme. ()
SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA (odvysielané ako 2-dielny film): 9. a 16.12.2005, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava 1980) = ALŽBETA DOMASTOVÁ (25.1.2012) ()
Hobluj Eduarde, hobluj! Dokonalá epopej o tom jak vzniká a zaniká jedna vesnička a rodinka, která dojme na konci skoro každého. Po několika generací tam žíti a pak to dopadne takhle, opravdu dojemné.. Navíc když vám k tomu dělá Eduard Nikolajevič Artěmjev hudbu, nemůžete si přát prostě víc. Od filmu jsem dostal naprosto vše, co jsem očekával a za to jsem velmi rád! Geniální.. (Abych se přiznal, tak jsem se na to podíval, jen kvůli tomu, že hudbu skládal Eduard Nikolajevič Artěmjev, který zase dokázal, že je naprostý hudební bůh a půjde za své soundtracky do NEBE! :) ()
4 a 1/2*. Můj první Končalovskij, jsem moc zvědav na ty jeho "kýče" z Amériky. Tohle trochu Mrazík a trochu eastern. Nalézám tam podobnou řemeslnou dokonalost i poplatnost době jako u děl rodiny Michalkovů (Katajevů) obecně - ten humor tady plně připomíná Родню (scény odvodu na vojnu!) i Ургу. Srovnání s Jakubiskovou Tisícročnou včelou v komentu MIMIC je dobré, tady ale dělá tu postmodernu víceméně Artěmjevův synťák. A je to proti Slovači velké (nás mnógo). Zrovna tak kvituju výtku nedostatku kultivovanosti občas... ...je to... ...lidové. Představuju si Tarkovského s Končalovským nad scénářem Rubleva - ten trochu drastický humor je tam znát ve scénách s šílenou, případně i v postavě skoromocha. Na druhou stranu kýč ke kterému tyhle grotesky mohou vést je plně srovnatelný s kýčem, ke kterému vedou Tarkovského pozdější symbolistně dokonalé bezkrevné Ženy v Nostalgii a Oběti - dám přednost sprostotě co se vzpíná k výšinám oproti du(c)hovnu za každou cenu. Naopak se vůbec neztotožňuju s gudaulin s jeho výtkou roztahanosti - Sibiriáda je velmi svižná, není tam ani trocha vaty, naopak až moc zřetelně tenduje k americkému tahu na bránu - v rámování částí, v jasnosti zápletek. Gudauline, mrkni na nějakou Durasovou nebo Tarra - to je rozvláčnost. Co mě tady prudí víc je v poslední třetině ten Okres na severu, co se z toho vyvine. K vlivům Sibiriády - té lepší části - bych jinak přidal Bílého ptáka s černým znamením a řekl bych klidně i naše Všechny dobré rodáky - to je taky morytát. Úplný závěr musel mít před očima Kusturica, když dělal finále Undergroundu. ()
Konečně jsem dokoukala tohle poněkud rozsáhlejší dílo Končalovského, mapující osudy několika rodin jedné zapadlé vsi na Sibiři. Převalí se přes ní několik desítek let, válka, nástup socialismu. Tvrdý život v lese, kde jeden z chlapů kácí stromy až k obzoru, tam, kde snad pro svého syna najde vysněné, báječné Sluneční město... Ale to je jen střípek jednoho z osudů. Titulky mi pořád nějak neseděly, tak jsem je odbourala a dala ruský originál a šlo to velmi dobře. Musím přiznat, že některé scény mám stále před očima. A vynikající hudba Artěmjeva tenhle epos úžasně korunovala. ()
ocenenia : MFF Cannes 1979 - Špeciálna veľká cena poroty ()
Vyborne vlozene dekady dvacateho stoleti do jedne zapadle vesnice na konci sveta. Krome skvele vypravy, Sibiriada zaujme predevsim vybornou kamerou a hudbou. Urcite je zazitek to videt. Jen uz nemam potrebu film asi v budoucnu reprizovat, a proto jen za ctyri. ()
Tenhle kousek jsem videl jako malej kluk,ale pamatuji si,ze v pulce filmu se Serjozka utopi v bazine a za dvacet minut tancil s vodkou v ruce....ale vim,ze uz tenkrat, ze jsem si rikal a to my bylo 13 -14 let ze je to velkej rizek. ()
ale kamera za ***** ()
Zvláštní film se silným koncem. Nadčasová hudba. ()
Jeden z nejkrásnějších ruských filmů, rozmáchlá freska lidských osudů, originální a nabitá výtvarnou neotřelostí i psychologicky bohatým herectvím. Škoda, že režisér odešel do USA a tam začal točit nedůstojné a trapné hollywoodské kýče. ()
nadčasové, vizuální, dokonalé... ()
Silný príbeh Sibírskej dediny ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu ALFA Sokolov s sezoně 1980/81. Dodatečně z nostalgie 4 hvězdy a touha okamžitě tento poklad vidět znova.. ()
Nádhera.... ()
V mládí jsem byl unešen; když se teď po letech dívám na zkrácenou, tříačtvrthodinovou verzi, mám o svém tehdejším hodnocení pochybnosti. Ale co: četné klady v čele s epickým rozmachem, dvojznačností nejednoho z hrdinů a tajgou nakonec přece jen převažují nad autorskou vypočítavostí a snahou dát císaři i lidu, co by rádi. A také se tu odzpívá kus balady "Čornyj voron", jejíž začátek si dodnes občas s chutí zakrákám se vzpomínkou na antidiskotéky Jiřího Černého, kde jsem asi nejen já tu nádhernou věc v podání nezapomenutelné Žanny Bičevské slyšel poprvé. Takže zůstávám u čtyř hvězdiček. ()