Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent je ne zrovna extra poutavým a bombastickým životopisným počinem z francouzské filmografie, ale dokáže posloužit na odreagování a pokoukání na zajímavé kolekce z doby, kdy móda teprve začínala mít smysl. V čele jsou tu samí sympatičtí a krásní herci a příběh se uchyluje každou chvíli do jiného zákoutí Yvesova života, ukazuje nám jeho vrcholy a pády, jeho sexualitu, drogové úlety a nakonec i nešťastný osud. Film scénáristicky nejde vůbec do hloubky, jen zachycuje to a tamto, kuk sem, kuk tam a na srdceryvné vyprávění se tu nedostává. Škoda nevyužitého námětu. (08.07.2014)

Tak nějak vnitřně (a dílem i zevně) umělecky rozervané ... a maličko exhibicionistické, nicméně životopis by měl být v první řadě o ŽIVOTĚ, nikoli o díle - tudíž účel je splněn a drobné nedostatky tentokrát pomíjím, neboť forma je interesantní, obsah vypovídající, emoce přítomné, tah na branku zcela zřejmý ... a víceméně nezáludný. Slabší 4* (05.03.2018)

Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50% (26.03.2014)

Decentní, což se k životu Yves Saint Laurenta hodí paradoxně nejmíň. Když pominu nešikovný střih (pun totally intended), který by se s přivřením oka dal považovat za uměleckou licenci, ale outsidera jenom mate (jistě, kolik takových lidí bude zajímat životopis YSL), je brán zbytečný důraz na to méně podstatné v jeho životě a naopak to, co bylo zásadní, je zlehčeno, odbyto nebo, třebaže ne cíleně, zamlčeno. I přes relativně dlouhou stopáž je snímek podivně prázdný. Navíc biografie YSL by si zasloužila velkolepější pojetí, a to i za cenu patosu, kýče nebo naopak experimentu. Kdyby to natočil Kubrick ve stylu Eyes Wide Shut... nebo Sorrentino, ach! Tohle měla být filmařská haute couture, ne žádné konfekční prêt-à-porter. Nicméně Pierre Niney skvělý, hlavně v zákulisí přehlídek Saint Laurenta vystihl dokonale. (17.04.2014)

Mám představu, že YSL a jemu podobní žili přece jen trochu jinak - tohle byl šikovnej kluk od vedle a ne jeden z nejbohatších lidí na světě. Polidštění Boha je prima, nesmí se to ale přehánět. Ano, děkuji za připomenutí, byl to taky jen člověk, ale že by měl žít až takhle fádně..? Na každej pád si v hlavě ponechám i tu svoji laickou představu, která překračuje hranici dvou vážnějších vztahů a přátelství, že by se dala spočítat na prstech jedné ruky. (01.02.2017)