Libertarias

MOŽNÉ SPOILERY: O Španělské sociální revoluci bylo filmů natočeno hned několik a tenhle patří mezi ty známější, které dokonce prosvištěly českými art a klubovými filmy. Libertarias (česky známé jako "Anarchistky", nebo "Volné a svobodné") je (nejen) o Mujeres Libres (Svobodné ženy), organizaci španělských anarchistek bojujících jak za osvobození se zpod útlaku státu a kapitalismu, tak i za osvobození se a vymanění zpod diktátu patriarchátu (a to i v samotném anarchistickém hnutí). Revoluce a anarchistické povstání je v plném proudu. Začínají hořet první kostely (coby znak církve - odvěkého nepřítele svobody nejen tehdejší doby, kdo něco ví o tehdejší situaci - např. o kněžích, kteří z kostelních zvonic stříleli do lidí bojujících proti fašistickým frankistům - ve Španělsku a postavení tehdejší církve, zřejmě pochopí), jeptišky fasují obyčejné oblečení a rozutíkávají se domů. Jedna z nich, Maria, se, spolu s několika prostitutkami, náhodou dostává k Mujeres Libres. Takřka celý svůj život byla zvyklá učit se zpaměti různé části bible a dělat to, co se jí řekne, proto se tak chová i k anarchistkám, k jedné z nich přilne natolik, že bez ní neudělá ani krok a nazpaměť se učí dlouhé citace z anarchistických autorů P. A. Kropotkina a M. A. Bakunina. Spolu s nimi prožívá nepochopení některých mužů, platonickou lásku kněze, který se dobrovolně přidal k anarchistům a revoluci, první boje v ulicích a následný odchod na frontu. Tenhle film nemohl skončit dobře, to je jasné od samotného začátku. Anarchistky a jejich kolegové ze zákopů jsou přepadeni ze zálohy, znásilněny a podřezány. Přežívá akorát Maria, kterou může zachránit to, že přizná, že je/byla jeptiška. Po tom, co prožila a co ji v náručí umírá jedna z anarchistek, to však neudělá. Film má několik "sporných" momentů. Jeden z nich komentoval již v časopise Svobodná Mysl jeden z recenzentů filmu. Jde o moment, kdy je Maria přítomna popravě kněze a její soudružka jí to není schopna vysvětlit. Na to si recenzent v SM ztěžoval, já si naopak myslím, že je to přirozené, nikdo nikdy neví všechno, nebo neumí přesně vysvětlit, co si myslí, nebo chce. Nikdo není vševědoucí a mě by možná v tomto kontextu zase vadilo, kdyby to vysvětlit uměla, připadalo by mi to moc agitační a jako snaha omluvit to. Ač s tím nemusíme souhlasit, tyhle věci se prostě tehdy děly (viz. výše). Druhým momentem je, když Durruti ve filmu řekne, že nechce ženy na frontě. Podle Abela Paze (pamětníka a účastníka Španělské sociální revoluce) tohle niky neřekl a ženy začaly být z fronty stahovány až po Durrutiho smrti. Přesto všechno se mi film hodně líbil (už jen proto, že o zapojení anarchistů a anarchistek do Španělské občanské války se (ač bylo obrovské) takřka vůbec nemluví a neví), je docela dobře a realisticky natočený a vyvolal ve mě dost silné emoce. Nedělá totiž z anarchistek žádné hrdinky, ukazuje i jejich chyby (nechat se ztrhnout agitační propagandou, odříkávat naučené fráze atd.) (08.03.2009)

Vyděšená jeptiška Maria musí opustit klášter, který obsazují komunisti - anarchisti - levičáci, volající po smrti farářů. Roztřesená klepe na první dveře, jež zdobí zbožný obrázek. Ocitá se ovšem v bordelu, a než se naděje, leží pod vyžraným biskupem. Naštěstí do nevěstince včas vpadnou radikální feministky s puškami, aby odhodlaně přesvědčovaly prostitutky, že je nutné osvobodit se! ...Než se nadějeme, Maria umí na zpaměť pasáže z Bakunina a Kropotkina; zatímco dříve tiše drmolila verše evangelií, nyní křičí uprostřed španělské občanské války: "Vojáci armády, která povstala proti lidu, vy jste lid! Umíráte, abyste chránili zájmy generálů a milionářů. Váš nepřítel stojí za vámi, ne proti vám. Pozvědněte své pesti a zvolejte: Svobodu! Bratrství!" Kristus byl socialista, rebel a levičák. S Kristem nemají nic společného vypasení biskupové, prahnoucí po polnostech, nemovitostech a moci. Kristovo učení znamená solidaritu, všeobjímající svornost a rovnoprávnost. Společnost ale na tak nádherné ideály není ještě připravena. Revoluce zrazuje, a vlast nakonec požírá svoje nejlepší děti. Revoluce je nejdříve dojemně humorná. "Lidi z odborů nám dali dům, abychom se v něm usadily. Je to lepší než dřív, protože už nejsou pasáci. Staly jsme se družstvem a založily jsme výbor. Jsem pokladnice a Julie je sekretářka. Milicionáři nám tu vylepili plakát, který říká: Respektuj ženu, kterou si vybíráš. Mohla by být tvojí sestrou nebo matkou!" Potom pozorujeme první ideové deformace. "Dali nám čepici a brašnu a udělali z nás průvodčí v tramvaji. Hloupá práce, zvlášť když lidi jezdí tramvajema a neplatí, což je správné. Nepatří snad tramvaje všem?" A nakonec, nikoli poprvé v hostorii, čeká nejupřímnější levičáky brutální smrt. (31.12.2011)

Opravdu neznámí snímek, který jsem shlédnul ve „squatu“ Truhlářská. Takže inspirativním prostředí pro dané téma filmu. Snímek ukazuje nepříliš známou válku z ještě méně známého pohledu. Vesměs se všude zmiňuje o účasti republikánů a stalinistů, nebo komunistů, o to méně však o podstatné úloze anarchistického hnutí kolem CNT. A tento film tuto danou problematiku nastiňuje z ještě méně známého podhledu. Z pohledu bojovnic ženského pohlaví. Je pravda, že se ve snímku objevují občasné historické chyby a celkově člověku neznalému konfliktu tento film španělskou občanskou válku zrovna dvakrát nepřiblíží, ale i tak se jedná o velmi povedené dílo o činech jediné svobodné ideologie v této válce. (10.01.2010)

Drsný a syrový pohled na 60. a 70. léta v konfliktech zmítaném Španělsku.Výtečný vyprávěcí um vytváří ojedinělou podívanou na příběh dvou přítelkyň v čele osvobozenecké revoluce.Vincent Aranda,známý svými poněkud tvrdými a nekompromisními zásaha do ženské psychologie režijně zválá na jedničku a trochu nenápadně poukazuje na "Las cosas de mujeres" v minulosti,které jsou ale právě ty záležitosti tak spjeté s dnešní dobou.Mistrovská práce. (13.08.2008)