Whiplash
Whiplash
Whiplash
Režie:
Damien ChazelleScénář:
Damien ChazelleKamera:
Sharone MeirHudba:
Justin HurwitzHrají:
Miles Teller, J.K. Simmons, Paul Reiser, Melissa Benoist, Austin Stowell, Nate Lang, Chris Mulkey, Damon Gupton, Max Kasch, Jayson Blair, April Grace, C.J. Vana (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok" a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát. Ačkoliv se tímto činem odcizí ostatním hudebníkům, kapela soutěž nicméně vyhraje a Andrew má šanci stát se Fletcherovým novým oblíbencem. (Falcon)
(více)Recenze (1 386)
Kdo by to byl čekal, že vás hudební drama dokáže "zvednout ze židle" víc, než mnoho na první pohled serióznějších filmů. Já tedy rozhodně ne, a to mám k muzikantění celkem blízko. Whiplash je skutečeně perfektně zrežírovaný, a co je důležitější ještě lépe zahraný komorní snímek, avšak s velmi nekomorním poselstvím. Dvě myšlenky se mi po jeho zhlédnutí vkradly do hlavy. Ta první: "Možná bych mohl po letech oprášit svůj trombon" A druhá: "Musím se podívat na další filmy J. K. Simmonse, protože očividně zvládne mnohem víc, než novináře vysmívajícího se Spidermanovi." :). 5* ()
Naprosto zasloužená ocenění (včetně Oscara) pro J.K. Simmonse za skvěle ztvárněného Fletchera. Ten tu vystupuje jako záporák, který chce ovšem jediné. Vymáčknout ze všech to nejlepší. Hereckým projevem a výsledným výkonem ani o moc nezaostává hlavní protagonista, takže film, který stojí hlavně na oněch dvou a skvělé hudbě, má vše, co potřebuje. Jeden z nejlepších hudebních filmů vůbec. Řemeslná kvalita. ()
Až na dřeň... :-) Další z nominovaných na Oscara. Nechci spoilerovat, takže komentář zkrátím na to, že pokud máte rádi hudbu, nejlépe jazz a bicí nástroje a netradiční techniky motivace k excelentnímu výkonu, pak si pusťte tento film. Představitel učitele hudby předvádí zapamatování hodný výkon... "Not quite my tempo..." Jasných 5 ;-) ()
Kde je hranice pozitivní, ale hlavně negativní motivace ? Kde to zavání šikanou. Tenhle film jde ještě dál. ()
Vyborny film a intenzivni zazitek. Do J.K. Simmonse vstoupil demon serzanta Hartmana z Full Metal Jacket. Jinak je to ale ujety, travit cely zivot treningem aby zahral na milisetinu presne song nekoho jineho, misto toho aby ten cas venoval kreativne sve vlastni hudebni tvorbe. Jeste, ze jsem nikdy nesel na hudebni skolu. 8/10 ()
Démonický J.K. Simmons vs "já-tě-kurva-zabiju" Miles Teller v extrémně vydařeném hudebním dramatu, o němž se bude ještě dlouho mluvit. Lahůdka. 10/10! ()
Podobně jako Kleopatra, ani já jsem Fletcherovi ty jeho alibistický plky nežral a u filmu jsem si několikrát řekl, jestli toho kluka ještě vůbec baví hrát. Na druhou stranu to, co postavy říkaly, se krásně prolnulo s tím, co nakonec dělaly, takže to celé v rámci svého světa dávalo smysl. Snad možná až moc fuckově-pohádkový smysl, ale dávalo. Plus famózní Simmons. ()
Delikátna púť za dosahovaním maximalistickej výkonnosti a zžitím sa s jednou činnosťou, akoby bola iba ona samotná stelesnením vesmírneho a fyzického snaženia. Výborná chémia medzi ústrednou dvojkou, nie náhodou Fletcher pripomína kouča Cartera, avšak Whiplash je lepšie napísaným filmom. Množstvo objektivovej detailizácie ako prvok zhutnenej mizanscény dosahuje vysokého účinku a málokedy svojim účelným zámerom vyslovene odrádza, priam naopak. Dopĺňa políčko za políčkom ako obohacujúci spôsob kapacity širšej vnímavosti podobne ako zdanlivo nepredstaviteľná cesta úsilím za dosahovanou magickou kúzelnosťou tejto vznešenej činnosti - hraním jazzu. Whiplash je dôkazom, že i komerčne menej pokryté projekty môžu medzi nezávislosťou a plnokrvnou zážitkovosťou zohrávať vzácne rovnocennú rolu. Predstavuje vzťahový i umelecký temporytmus zložitosti, ktorého viažu ústrania a nejednotný postup pri hľadaní finálnych ciest. Ladne sa ním prevetrajú banálne poučenia životom, ale i hlbšie prieniky bez lacnejšej tézovitosti, hoci záver ho trošinku zrádza z týchto chodníčkov. ()
Jsou filmy, který v divákovi nezanechají nic a pak jsou filmy, který toho zanechají tolik. Whiplash je jedním z nich. Při sledování jsem zapomněla na všechno kolem, chvilkama i na to dejchat. Tenhle film má v sobě tolik napětí, každá scéna je promyšlená do puntíku, každej záběr má smysl, perfektní herecký výkony, obyčejnej a přesto oslnivej příběh, do toho ta hudba a doslova krev a pot.... celý to spolu perfektně hraje. ()
Yess! To prostě nemá chybu, Miles Teller bubnuje jako o život, což vlastně není ani tak daleko od pravdy, protože pod vedením despotického (čti démonického) mistra Simmonse mu o život vlastně tak nějak jde. A někdy i doslova. Je to pohled do cesty za snem tak tvrdé a na dřeň, že by se i Jágr zastyděl jak moc málo hokeji věnoval... Natočeno je to perfektně, Jazz je geniální a OST si pouštím v podstatě non-stop. Lehce zamrzí otevřený konec, který vnucuje vlastně dost kontroverzní otázku, ale odpovědi se divák nedočká. Většinou nemám rád takhle otevřené konce, málokdy to tvůrci sežeru jako "natolik geniální, že konec si musíš domyslet sám podle různých náznaků". Většinou spíš tvůrce netuší jak to má vlastně zakončit, tak to ani neuzavře a konec zabalí do papíru tajemna a ještě převáže mašlí umělečna. Já nevím, ale ty otevřený konce jsou fakt zlo, nekoukám na to abych si vymýšlel svůj příběh, to se přece nemusím koukat na nic a můžu si vymýšlet jen tak pro sebe... Každopádně Whiplash je asi nejlepší "hudební" film a i když mám v těle rytmus asi jako Rytmus a udržet ho dokáži hůř než devadesátník moč, neustále jsem si poťukával prstama do rytmu Tellerova neskutečného bubnování. Yes!! 5* ()
J.K. Simmons jako hlavní psychopat v depresivním bubenickém thrilleru se závěrem, který by ani John Doe v 7edmičce nevymyslel. ()
Závěrečných ovací vestoje se sice boží Andrew v samotném filmu nedočkal, ale jeho bubenické orgie je sklidily alespoň ode mě. Jakkoli totiž film otevřel zápletku pomalu, přesně v duchu ponoukání k rychlejší a rychlejší hře Simmonsovy postavy mě postupně rostoucí tempo Whiplash (a Caravan) vtahovalo víc a víc a jak samotný průběh filmu, tak i brilantní závěr nedaly jedinou minutu na vydechnutí a zamyšleí se nad dějem. Jenže právě kvůli některým jeho částem můj potlesk, potažmo nadšení, neměly příliš dlouhého trvání. Zpětně totiž vzpomínka na neúměrná kvanta dramaturgických berliček, jejichž jediným účelem je ještě o kousek víc vyhrotit už tak napjatou situaci, dost zásadně kazí zážitek. Nejspíš jen kvůli nim se nakonec jako nadšenec do (nejen) jazzových bicích musím zdržet absolutního hodnocení. Nicméně co se týče okamžitého efektu filmu, těžko najít jiný, kterým bych se za rytmu vynikajícího soundtracku nechal tak ladně unášet. ()
Whiplash strhne, pohltí, nadchne, vytvorí krásnu bublinu... PRÁÁÁSK!!! Splasne, vyšumí, zamrzí. Scenárske barličky emočnými výbuchmi do prázdna na zbytočno, umelé vyhrocovanie vypätých situácií... výsledok je žiaľ kontraproduktívny. Mrzí ma to, rozbeh bol dokonalý (priam famózny), výskok nepodarený, dopad uspokojivý, výsledok mierne nadpriemerný. Hodnotenie výrazne ovplyvňujú famózne výkony dua Teller a Simmons. ()
Neskutečný film, od kterého jsem vůbec nic nečekal, snad jen dobrý výkon J. K. Simmonse. To jsem dostal, ale navíc jsem dostal možná nejlepší film roku 2014. Takhle strhující tempo už jsem dlouho neviděl. Na konci filmu jsem doslova křičel, proč to sakra končí? Tady bych klidně snesl ještě o něco delší stopáž. Výborné herecky i režisérsky. ()
4,5* Jde to až na dřeň, že temer nedychate. Film, ktery se dostane pod kuzi. Videt to podruhy nechci a Miles by si minimalne nominaci na Oskara zaslouzil. ()
Zas tak moc se toho na plátně nestane, ale ono to bohatě stačí. Stačí dva výteční herci (zvlášť ten starší), výborný scénář a skvělá režie s kamerou. No a je o dokonalost postaráno. ()
Ambiciózní jazzový film? No, těžko uvěřitelné, ale proč ne. Whiplash sice trpí absencí sympatických postav, ale je plný výborné hudby a vygradovaný je potom přímo do absolutní hudební extáze. Muzikanti ocení, hudebilové budou nevěřícně čučet s otevřenou hubou. Fantasticky podané hudební drama, jaké tu nebylo už léta. ()
Strhujúca audiovizuálna predohra, ktorá vyvrcholí do dokonalého HUDOBNÉHO ORGAZMU! ()
Neskutečný film - naprostá slast!!!100% ()
Související novinky
J. K. Simmons si zahraje komisaře Gordona
"Sežeňte mi fotky Batmana!" Tuhle větu si v příštích dnech přečtete na kupě memů, nový komisař Gordon totiž bude mít stejnou tvář jako J. Jonah Jameson. Přesně tak, Batmanova spojence, který se… (více)
TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)
Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)
Takového učitele bych chtěl mít. Takovým učitelem bych chtěl být. 1) Spoiler. Nedejte se zmýlit některými komentátory. Učitel není bezskrupulózní zmrd (Marigold), ani sociopat (Matty), ani uřvaný buranský sprostý trenér (Radek99). Fletcher dokázal přimět studenty k maximálnímu výkonu. There are no two words in the English language more harmful than "good job". Co na tom, že jeho postupy jsou neortodoxní a mnozí lidé je nejsou schopni skousnout? Fletcher vytvořil špičkový orchestr s vynikajícími hudebníky a toho nedocílíte, když budete se všemi kamarád. Hádat se o tom, jak moc jsou Fletcherovy metody omluvitelné a přípustné, lze právě jen s přihlédnutím k jejich (nesporné) efektivitě. Ti průměrní budou řvát, jistě. Ať si řvou, Fletchere, jsem tvůj člověk._____ 2) Charismatický ďábel 59letý Jonathan Kimble Simmons (dirigent) a posedlý 27letý Miles Alexander Teller (bubeník) pod vedením zřejmě neméně posedlého 29letého absolventa Harvardu, bubeníka Damiena Sayre Chazelle (scénář a režie) mi poskytli silný herecký, hudební i lidský zážitek._____ 3) Režisér o vlastních zkušenostech s hudbou: By the end of high school, I had this fork-in-the-road moment where part of me considered going to vocational music school to really pursue it. And certainly a lot of my friends in the band did and are professional musicians to this day... But movies came first for me. That was my original passion... But it’s a testament to how influential and intimidating my conductor was that something that beforehand had been a kind of side hobby for me became, for four years, absolutely my life and an obsession. There was nothing I thought about other than drums and tempo and studying Buddy Rich and Joe Jones. That was my entire life. It was a pretty narrowly focused life._____ 4) Miles Teller již na střední škole hrál i na kytaru, klavír, saxofon a, to bych do něj neřekl, uvažoval i o profesionální dráze hráče baseballu. K tomu režisér: He had been drumming since his teens, but purely rock drumming and never with any formal training. Jazz is its own thing. So he had to learn a different way of holding the sticks. He had to learn a different way of approaching the drum set, just physically. And then the charts. They’re a different level of complexity than anything he was used to - weird time signatures, weird patterns. We were picking some of the most complicated charts for drummers. It was important to me that we not tone down the difficulty of the music to accommodate a less-than-pro drummer. So he trained a lot... Almost everything you see on-screen is Miles himself. We could just throw the camera on him and have him play._____ 5) Hudba Justina Hurwitze, režisérova spolubydlícího na koleji v Harvardu, výrazně přispěla k úspěchu filmu. K tomu skladatel: Our scoring session was really tedious because I recorded the score cues one note at a time. Literally, one note at a time. What this allowed me to do was layer and manipulate the notes in a way that musicians can’t. The resulting textures are reminiscent of an electronic score, except every note was either a sax, trumpet, trombone, piano, vibe, or upright bass. The majority of the notes in this score are slowed down to about 1/3 time, creating a hellish version of a big band sound. Damien and I joked that it’s like Andrew is being tortured by the very instruments he makes music with._____ 6) Budoucnost svých postav nevidí režisér příliš růžově: I think there’s a certain amount of damage that will always have been done. Fletcher will always think he won and Andrew will be a sad, empty shell of a person and will die in his 30s of a drug overdose. I have a very dark view of where it goes._____ 7) Výstižný koment: Gilmour93****, Dinsberg*****, Seti****. () (méně) (více)