Osm hrozných

Máte nějakou filmovou tradici? Film, který si pokaždé jednou do roka, v tom samém období pustíte? Teď si odmyslete Pelíšky, Sám doma atd., prostě filmy, které jsou k určitému období spjaté a tak nějak k tomuto období patří. Máte nějakou takovou to tradici? Já ano, a jak jste asi tak pochopily, že se nesnažím o nějakou zpověď, tak tou filmovou tradicí myslím Osm hrozných. Pokaždé, když na Vánoce skončí Pelíšky, tak si dám kávu a pustím se ještě do jednoho kousku, kterým je Osm hrozných. Navzdory tomu, že je tento film považován za slabší film z Tarantinovy tvorby či film, který si Tarantino natočil sám pro sebe, tak já jej z celého srdce zbožňuju. Pojďme si nejdříve shrnou děj, který se lze popsat ve dvou větách, nebo také ve slohovém cvičení, což asi bude můj problém. POZOR! Začíná velká spoilerová jízda! V úvodu vidíme dostavník za doprovodu špičkové hudby, který ujíždí před blizardem. Dostavník zastaví muž, Major Marquiz Warren, kterému kůň zemřel, a tak by potřeboval svézt do města Red Rock. Ve voze je John Ruth, alias The Hangman, který veze Daisy Domergue na popravu, také do Red Rocku. Právě tady je první případ, kde vidíme, jak Tarantino roztahuje scény. Jiný by udělal krátký dialog a jelo by se. To by ale nebyl Tarantino, aby rozhovor trošku neokořenil. Z počátku jednoduchého dialogu tu Tarantino udělal dlouhé (v tom dobrém smyslu) vyjednávání, které si zabíhá do všech možných skulinek konverzace, tak aby divák byl pořádně nasycen mluveného slova. To je taky nápověda k tomu, jaký bude celý film - upovídaný. Nevidíme tu nic zkratkovitě a o nic tu nejsme ochuzeni. Teď ale zpátky k ději. Nakonec se pánové domluví, dodám, že Warren sebou vláčí mrtvoly, za které ho čeká v Red Rocku odměna. Zatímco John Ruth, protože to je The Hangman, drží Daisy při životě, aby jí dostavil ke katovi. Dostavník pokračuje, potkává další tvář, šerifa Chrise Mannixe, který shodou okolností jede také do Red Rocku. Tam se opět konverzace trošku roztáhne. Všichni se domluví a s nedůvěrou v očích se pokračuje dál. Podél cesty je hostinec, ve kterém hodlají přečkat blizard. V hostinci je čeká Mexičan Bob, tajemný Joe Gae, údajný popravčí Oswaldo Mobray a generál Smithers. Jakmile ustájí koně a všichni jsou v hostinci, tak začíná ta pravá zábava. Během ní John Ruth paranoidně a podezíravě sebere všem zbraně, aby neriskoval, že se ho někdo kvůli Daisy pokusí zabít. Dále si tu Ruth všechny vyslýchá, aby věděl na koho si dát pozor. Čas a slova ubývají a my jsme u večeře, kde se proflákne, že Warrenův dopis od Lincolna je podvrh, dopis, který dokázal „odzbrojit bílý“, jak sám Warren řekl. Opět tu je konverzace naplněná a já jen hltal každé slůvku. Poté se film zaměří na Warrena, který se dá do řeči s generálem Smithersem, jenž s ním sdílel bitvu, na které stáli proti sobě. Atmosféra se zhušťuje, když se dovídáme, že Smithersova syna zabil právě Warren. Ten jeho smrt detailně líčí, zabíhá do nejintimnějších detailů, což vyústí v střelbu, ve které je však Warren ten, co má smrtelnou kulku. Zapomněl jsem dodat, že je film rozdělen do kapitol, což u Tarantina není novinka. Mezitím, co probíhala střelba, tak někdo otrávil kafe a jediný člověk, který to viděl, byla Daisy. Kafe se napijí O.B. (kočí) a John Ruth. Během chvíle oba umírají a začíná úžasná westernovská komorní vyšetřovačka, které se ujme Warren společně s Mannixem. Během tohoto vyšetřování Warren zastřelí Boba, kterého usvědčil ze lží. Warren se tak po hostinci prochází a sdílí své domněnky a odůvodnění, kdežto ho někdo trefí. Ten, kdo střílel, se schovával pod podlahou, Jody. Film se retrospektivně přesouvá na to, co se dělo před příjezdem dostavníku, ve kterém byl Ruth, Warren, Mannix, Daisey a O.B.. Dovídáme se, že před nimi přijel ještě jeden dostavník. V něm byl Bob, Jody, Gage a Mombrey. Ti pak vystřílí celý hostinec a připraví se na příjezd dostavníku, ve kterém je Daisy, což je Jodyho sestra, kterou se pokusí zachránit. Netuší však, že se v dostavníku nachází ještě dva pánové, kteří celou situaci zkomplikují. Přesouváme se zpět do přítomnosti, kde začíná přestřelka, ve které se prolije mnoho krve. Mannix je střelen, Mombrey je zabit a nakonec i Jody s Gagem. Film končí, jak raněný a umírající Warren a Mannix věší Daisy tak, jak by si to John Ruth, The Hangman, přál. Konec spoileru, tedy spíše vyzrazení celé zápletky, ale už to mazat nebudu, nechal jsem se lehce unést. Teď už ale k snímku. Osm hrozných s tempem nikam nespěchá, což první dějová scéna jasně dokazuje. Každá scéna je natáhnutá víc než je potřeba. Ale právě v tom tkví to kouzlo, že není film zkratkovitý a snaží se nás nasytit každou vteřinou, i tou nepotřebnou. Film klidně film mohl mít hodinu a půl a děj by se nezměnil, ale už by z toho nešla cítit ta správná atmosféra a hravost s dialogy. Právě ty dialogy obsahují vše, na čem film z drtivé většiny stojí. Jsou temné, bizarní, humorné, jednoduše Tarantinovské a opět mě Quentin dokázal na sedačku přibít a hltat každičkou vteřinu a slovo. Je to lahůdka pro milovníky komorních filmů, protože se film v drtivé většině odehrává na jednom místě. Klíč ke komorním filmům je ten, aby se po celou dobu držely své skromnosti, kterou budují, i navzdory tomu, že by chtěly ukázat i něco víc. Ale tady ten konec není nijak přemrštěný, protože k němu příběh směřoval. Dokázat vystavět film jenom na dialozích je těžké, ale kdo umí, ten umí a Tarantino je ten, který v této disciplíně kraluje a nikdo v současnosti nedělá lepší dialogy než právě on. To s jakou hravostí a nenuceností dokáže prohlubovat postavy a tvořit poutavé a lidské dialogy nemá v současném Hollywoodu konkurenci. Jak říkám, Osm hrozných mohlo být v klidu hodinu a půl dlouhý film, jenže by mu chyběla ta správná atmosféra, detailnost a propracovanost, kterou ta téměř tříhodinová verze nabízí. Přesunu s k herců navzdory tomu, že bych pokračoval s chválou příběhu až do aleluja. Jedná se o dobře provedené herecké výkony, ale místy jsem viděl, že, aby to bylo dokonalé, tak by to chtělo víc. Občas mi zabliklo červené světélko u Kurta Russella, Gogginse či Madsena. To však bylo jen výjimečně. Neznamená to, že bych je nějak silně kritizoval, to vůbec. Všichni tito tři pánové hrát umí, akorát by k dokonalosti potřebovali flexibilnější charakter rolí, což se tu ne vždy nabízí. Z hereckých výkonů by si tak polovina tu nominaci na Oscarech zasloužila, té druhé chybí větší flexibilita role a více emocí, které však ta postava nemá. Od herců se přesunu rovnou na jejich role. Každá postava tu je něčím charakteristická, zapamatovatelná či jedinečná a rozhodně stylová. Buď si tu najdete nějakou oblíbenou postavu, nebo budete s nadhledem sledovat příběhy trefného názvu osmi hrozných, kde ani jedna z postav není ta hodná. Tím je taky Tarantinova tvorba charakteristická, že nemá čistě kladné postavy. Může mít postavy, které jsou vámi preferované a ve filmu jim přejete trošku štěstí. Tady tomu je Ruth, Warren, Mannix, O.B., (Smithers), ale rozhodně nejsou hodné, ba naopak to jsou krutí, nespravedlivé, nechutné a surové prasata, kteří nejsou žádným ideálem, ale krutou pravdou. Jinými slovy to jsou lidi. K těm je film nakloněn, takže jsou jakoby ti hodní. Každá postava je, jak po herecké či papírové stránce jedinečná, baví a diváka si získat dokážou. Přesunu se k technické stránce, kde se opět bude chválit. To je nuda, co? Nekonečně dlouhá recenze. No, kde jsem to byl. Už vím, začnu s kamerou. Dlouhé táhlé záběry bez střihu nám opět říkají, že se tady nespěchá a každičký detail tu s absencí problém nemá. Ať už dlouhý a nekončící záběr, kde si Joe Gage zavazuje šátek, či jakýkoliv jiný záběr, tak pokaždé to není nijak uspěchané a vyčkává se na ten správný střih. To je právě jeden z mnoha důvodů, proč film může působit nudně. Díky těmto krásně vypadajícím záběrům, které však nikam neposouvají děj, tudíž můžou vypadat zbytečně. Já však v nich vidím to kouzlo a jednu z předností filmu. Dále tu máme lokace, ve kterých se film nachází, tedy spíše jednu lokaci. Zbožňuju komorní filmy, které se odehrávají v minimu prostředí. No, a tady to pro mne je úder hřebíčku na hlavičku. Celý hostinec, ale také exteriér, vypadají nádherně jednoduše a domácky. Samotný hostinec je útulné místo, které diváka hřeje. Výprava ve filmu je prostě dokonalá. Chválím jednotlivé rekvizity, kde si každá sehraje svou vlastní roli, tak například kytara, konev, dopis od Lincolna. Chápete, co tím myslím? Jsou to prosté předměty, které však ve filmu hrají důležitou roli, zprostředkovávají posun děje a jsou svým způsobem nepostradatelné. Zmíním ještě hudbu, která je jednoduše mistrovská. Jednou tu máme temný hluboký podkres. Jindy zase lehký šimravý. Ale jako celek je perfektní a toho Oscara si s přehledem zasloužila, protože jednoduše nemá chybu. Abych film jenom nechválil, tak zmíním pár nedostatků, které jako milovník tohoto filmu odpouštím. Někdo může filmu vytýkat přílišnou náhodu a přílišné propojení jednotlivých postav. Většina se mezi sebou pasivně zná nebo časem zjišťují, že toho mají více společného než si mysleli. Abych uvedl příklad, tak zmíním část s vyšetřováním, kde Warren ze sebe spustí vše, co ví. Vypráví tu o zvyklostech majitelů, tak jakoby tam žil. Nebo také část, kde náhoda udeří znovu a zjišťujeme, že Warren zabil syna Smitherse. Právě tato až přílišná propojenost se může brát jako menší nedostatek, ale jak říkám, film miluju a tohle beru jen jako informaci. Obdivuji každého, kdo to dočetl až sem, ale ještě se to pokusím uzavřít. Celkově se jedná o zvrácenou lahůdku pro milovníky westernů a komorních filmů. Je to krvavý film, to opravdu je, zvlášť na konci, kde se s červenou nešetří. Tento film není pro každého a možná i některé Tarantinovy příznivce odradí svojí zdánlivou prázdnotou a délkou. Mne však film očaroval a jedná se tak o mojí nejoblíbenější tarantinovku, která ano, je dlouhá, ale ona potřebuje být dlouhá, aby fungovala a dokázala si vytvořit s divákem to správné pouto. Známka: 9/10 (01.01.2024) (méně) (více)