Učitelka

Au. Beznadějnej, krutej, děsivej příběh. Hřebejk ho svou režií dostává přímo až k nám, ničí nás situací i myšlenkami, co dělat, jak to vše změnit, co s tím. Divák trpí s hlavními hrdiny a fascinovaně zírá, co jsou lidi pro falešný klid schopni udělat. Baví mě to a Hřebejk mě po dlouhé době mile překvapil. Respekt k hlavní herečce za skvěle zvládnutou roli a nebýt toho typického titulku, kdy se teda zase kdo a jak setkal, dala bych možná hvězdiček pět. (25.01.2017)

Divadelní spolek Křeč Bratislava uvádí: didaktické divadlo z dějin. Struktura: Němý Bobeš (tak takové to tedy bylo!). Herecké výkony: Pozor, teď mám projev a zaujímám postoj. Metoda: zjednoduš, třikrát zopakuj, napiš na tabuli. S tímhle pokusem o drama svědomí se jděte svědomitě bodnout, pánové. Nové dno. #kviff2016 (05.07.2016)

Fantastická Zuzana Mauréry - díky ní jsem titulní postavu zcela nenáviděl a doufal, že dojde zaslouženého trestu. Že film po této stránce nesdělí absolutně nic a člověk se může jen domnívat, co dělala během těch dlouhých 7 let, které uplynuly od podání stížnosti do skoku v současnosti v r. 91, považuji v podstatě za zločin na divákovi, a velmi mě tím film nahněval. I další herci jsou skvělí a celkově je to určitě film, který člověka hodně rychle vtáhne do děje a nepustí až do konce. Dlouho jsem od Hřebejka nic neviděl (naposledy Zakázané uvolnění v r. 2014), a možná o to víc mě s tímto svým filmem dostal. Škoda jen toho nevysvětleného osudu očitelky po podání stížnosti, jakož i jistého dojmu nepravděpodobnosti, jímž celý děj působí (pokud ho tedy nechceme vyloženě chápat jako podobenství celé společnosti), plus samozřejmě trefná je i výtka stran nevhodně vysokého věku většiny herců v rolích rodičů. Mimochodem dlouho jsem u žádného filmu zasazeného do období 80. let nezažil tak intenzivní dojem, že si tvůrci skutečně vyhráli s tím, aby film působil autenticky dobově - kostýmy, účesy, nábytek, tapety, elektrické spotřebiče, školní lavice, skleničky na kafe... absolutně vše v tomto filmu tu iluzi přivádí k dokonalosti, a film díky tomu působí důvěrně povědomým dojmem na někoho, kdo alespoň něco z těch věcí zažil osobně. (25.03.2019)

Zdrcující portrét kardinální svině, které pomáhala nechutná doba... která pro jí podobné vlastně nikdy nekončí, pokud s tím něco neuděláme, respektive nebudeme dnes a denně něco dělat. Zuzanu Mauréry jsem měl až do Učitelky v paměti jako laskavého divadelního anděla z (jinak naprosto brutálního) Děvčátka Se Sirkami Studia Dva - o to víc mě fascinovala, jak se převtělila v onu soudružku, které se nehnusilo likvidovat nevinné dětské duše, tím méně životy jejich rodičů. Řekněme že to bylo asi jako sledovat veskrze sympatického Ondřeje Malého v roli poručíka Antonína Rusnáka v Poutech. Hřebejk navíc (s Jarchovským, samozřejmě) obratně šponuje koncovku tak, že několikrát překlopí celé vyznění filmu, a TO je teprve jízda. A samozřejmě je to precizně odvedená práce po stránce řemeslné od kamery po kostýmy. Takže ano, ode mě poctivě zhrozených 90 %. (21.08.2019)

Musíme si pomáhat po čechoslováčkovsku. Jakkoli se nemohu zbavit pocitu, že na divadelních prknech by to fungovalo lépe, tak nelituji investovaného času. A nelitoval bych ještě o poznání více, kdyby to duo Jarchovský/Hřebejk pro jednou zastřešilo nějakým jasným dějovým obloukem. Není to vedeno jako příběh od začátku po závěr, ale spíše po jednotlivých samostatných „bakalářských“ segmentech, kdy se to dvacet minut věnuje jedné rodině a pak se přejde k jiné, aniž by se to k těm předchozím kdy vrátilo. Také škoda, že děcka jsou po chvíli odkloněna na třetí kolej. To proč to tak dobře navzdory výše uvedenému funguje je, že ta situace a její řešení z pohledu jednotlivých rodin je rozehrána zajímavě, že co Jarchovský kazí po dějové stránce, to nahrazuje dialogy a že neokoukané obsazení předvádí bravurní výkony. Čili ve výsledku je největší škoda promrhaného finálního aktu. (15.12.2016)