Bílý Bůh

Rise of the Planet of the Dogs in Hungary. Žánrový mišmaš, ktorý nie je ani artom, ani mainstreamom, ale má rovnako blízko k obidvom a vo svojej podstate by prakticky ani nemal fungovať. Je totiž zlúčením rodinného dobrodružného filmu o zatúlanom psovi v štýle Lessie, sociálnej drámy o rebelujúcej teenagerke a v závere vynikajúcou prácou s davom psov až post-apokalyptickým filmom a atmosférou dokonca drsným animal hororom až slasherom. Z artu si berie neotrelý nápad, z mainstreamu zase divácky atraktívne podanie a teda svižnú kameru, pompéznu hudbu a energický strih, no v závere zároveň aj pár klišé s tým spojenými, ktoré sú príznačné skôr pre blockbusterovú produkciu (nedostatočná hĺbka, skratovitosť, diane na efekt a pod.) a ktorú sú v nej ľahšie ospravedlniteľné než v podobnom „arte“ alebo v prípade White God skôr „polo-arte“. Samotná myšlienka filmu o nadradenosti rasy sa tak stáva pomerne banálnou, využíva iba prvoplánovú symboliku, čo je v prípade podobného nezávislého filmu podstatný problém. Napriek tomu sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu, pretože podobný „artový blockbuster“ tu snáď ešte nebol a jeho jedinečné davové scény so psami sú jednoducho famózne. CELKOVO: 3,5* (7/10) (05.06.2015)

Dech vyrážející zvěrstvo, na které, prosím vás, nenechte koukat děti, i když je mi jasné, že dnes jsou otrlé a lecčemus zvyklé, ale stejně ne. Holčička a pejsek, kterého její otec nechce přes práh, tak jednoduše sociálně to začíná ... a jako Noc oživlých mrtvol, totiž psů, to končí. Nesmyslné jednání všech postav i zvířat doprovázené samoúčelným sadismem a brutalitou. Metafora? Na to prdim. Psy miluju a právě proto tenhle paskvil odsuzuju k odpadu! (01.02.2016)

Nemám moc rád filmy, které jsou především podobenstvím, a nemám ani moc rád filmy, které se snaží diváka citově vydírat, jako že se třeba ubližuje psům. Jenže tenhle snímek to všechno podává tak nějak smysluplně a dobře, že jsem tím byl zaujatý, stejně jako prezentováním finálního vyznění filmu. Tohle bylo dobré. (07.12.2016)

Tento žánrový experiment, jak jej sám režisér Kornél Mundruczó označil, fascinuje tím, jak bezchybně funguje i přes množství zdánlivě nespojitelného. Jen si to představte: v hlavních rolích ztracený pes á la Lassie a jeho trápící se majitelka – třináctiletá holčička. V alegorickém příběhu ze současné Budapešti Mundruczó přepíná mezi syrově realistickým zpodobněním, jímavou sentimentální pohádkou a šokujícím hororem s takovou nepředvídatelností, jaká je jen zvířeti vlastní. A celou dobu si lámete hlavu nad tím, čím to, že mu to drží pohromadě. Tomu se říká tvůrčí genialita. (30.06.2014)

No fuj, hnusné psiská! Tento čoklácky exodus mi prišiel fakt zvrátený, a z celého filmu pociťujem skôr znechutenie ako nejaký obdiv. Najmä posledná pol hodinka mi pripomínala skôr horor, a nie nejakú psychologickú drámu ako sa film až dovtedy snažil viacmenej pôsobiť. Jediné, čo ma na tomto filme bavilo, tak to bol vývoj vzťahu sympatickej Lili a jej otca, no a samozrejme orchestrálne vsuvky. Tie čokle mi išli po celú dobu neuveriteľne na nervy. A že "najlepší priateľ človeka"... (17.09.2015)