Bílý Bůh

Vzestup Planety psů natočený s důraznou artovou energií a bohužel i všemi klišé, logickými oslími můstky, banalitami a hrou na efekt, které se hodí spíš k hollywoodským katastrofickým schématům. Zamýšlené podobenství o xenofobii a dominanci "bílých bohů" nad "méněcennými rasami" se smrsklo na pár okatých symbolů, plochých postav a nepřesvědčivých replik. Práce s psími herci, energické vedení kamery a práce se zvukem v některých momentech vybočí, ale navzdory dynamickému pohybu postav po mizanscéně působí Bílý bůh spíš jako táhlé psí vytí. Zklamání, osobně bych od vítěze sekce Un certain regard očekával víc než jen průhledné psí oči. (21.01.2015)

Tento žánrový experiment, jak jej sám režisér Kornél Mundruczó označil, fascinuje tím, jak bezchybně funguje i přes množství zdánlivě nespojitelného. Jen si to představte: v hlavních rolích ztracený pes á la Lassie a jeho trápící se majitelka – třináctiletá holčička. V alegorickém příběhu ze současné Budapešti Mundruczó přepíná mezi syrově realistickým zpodobněním, jímavou sentimentální pohádkou a šokujícím hororem s takovou nepředvídatelností, jaká je jen zvířeti vlastní. A celou dobu si lámete hlavu nad tím, čím to, že mu to drží pohromadě. Tomu se říká tvůrčí genialita. (30.06.2014)

Jako deklarovaná metafora mocenských vztahů a vykořisťování napříč etniky v rámci společnosti je Mundruczóův "Bílý Bůh" příliš těžkopádný a naivní. Dokonce by se dalo říci, že stejně jako psi ve filmu se projekt vymkl kontrole a režisér se nechal strhnout realizačními výzvami a potenciálem ke spektáklu na úkor sdělení. Jenže co když to, co někteří Mundruczóovi vyčítají, představuje právě jeho podstatu, ke které se čím dál tím více propracovává? Co když je to vskutku evropský ekvivalent Cuaróna, který se nezpronevěřuje svým skromným kořenům, ale naopak se postupně propracovává ke stále ambicióznějším a opulentnějším projektům? Již jeho dřívější snímky nesly zárodky high-concept artu, k čemuž ve svých posledních projektech přidává ještě vyloženě blockbusterový produkční rozměr. A tak zatímco jako východoevropská festivalovka vzbuzuje "Bílý Bůh" rozpaky, jako euro-artová variace hollywoodského psího melodramatu je dostatečně podvratná a myšlenkově podnětná. Ale především zůstává naprostým úkazem a produkčním mega počinem, který fascinuje sveřepostí v analogové realizaci sekvencí, které by kdokoli jiný okamžitě zavrhl, nebo by je vyřešil digitálními efekty. I takto může vypadat solitérní dílo. (12.04.2020)

„NEJDĚSIVĚJŠÍ JE, ŽE TI PSI SE NECHOVALI JAKO ZVÍŘATA…“ /// O psech a lidech. Nic pro zvířecí humanitární pracovníky. Vlastně ani pro lidský milovníky zvířat. Spíš pro psy jako takový. Asi to není nejjednodušeji vodvyprávěný, ale já si to přebral, páč to každou minutou nabývalo na síle a vygradovalo to psí cestou za pomstou. Snímek vystřídal spoustu filmovejch nálad. A když přešel v horor, donutil k zamyšlení. Zřejmě se Maďaři chovaj k psům jako hovada. Naštěstí u nás je svět ještě v pořádku! Nebo ne? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nesnáším psy. 2.) Líbil se mi komentář uživatele Madsbender… 3.) Thx za titule „panacik80“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (10.10.2015)

Dech vyrážející zvěrstvo, na které, prosím vás, nenechte koukat děti, i když je mi jasné, že dnes jsou otrlé a lecčemus zvyklé, ale stejně ne. Holčička a pejsek, kterého její otec nechce přes práh, tak jednoduše sociálně to začíná ... a jako Noc oživlých mrtvol, totiž psů, to končí. Nesmyslné jednání všech postav i zvířat doprovázené samoúčelným sadismem a brutalitou. Metafora? Na to prdim. Psy miluju a právě proto tenhle paskvil odsuzuju k odpadu! (01.02.2016)