Bílý Bůh

Škoda, že se Mundruczó nevyhnul replikám jako z Hitchcockových ptáků, které v důsledku působily spíše směšně. Škoda je také to, že Budapešť zredukoval na maloměsto v důsledku snahy zaklínit do sebe jednotlivé úseky děje. Jinak jde ale o pěkné podobenství o tom, jak touha po čistotě a kontrole zatemňuje mozek. (13.08.2017)

Mám dilemu, ako pristupovať k filmom ako Biely Boh. A nezľaknite sa, ďalej ako napr. Avatar, alebo rôzne zombie filmy. Kód je jasný, psy tu zastupujú niekoho iného (ale nie je to pre diváka nutnosť), mimozemšťania sú indiáni z dôb kolonizácie a zombíci sú obrazom tupého konzumného stádá. Napríklad. Baví ma potom sledovať film a v jeho priebehu si predstavovať namiesto psov práve menšiny a ako sa to bude metaforicky presne prekrývať s práve prebiehajúcim dejom. Biely Boh toho ponúkne však aj viac, vzťahy v rodine a ich porovnávanie so vzťahmi psov, vedľajších postáv a upozornením na motív dospievania a iné motívy, ktoré sa vyskytnú v pravý čas, mu pridávajú na intelektuálnosti. Stále však proste neviem, či je možné takýto film brať ako art, alebo či je Biely Boh vďačným diváckym sústom. Bez toho násilia by tento scenár super fungoval aj ako vážnejšia animovaná disneyovka. 70%. (28.07.2015)

Film sice obsahuje hodnotnu myslienku o xenofobii, ale prezentuje ju takym primitivnym spôsobom, ze ma to neskutocne sralo. Vsetky postavy su jednorozmerne. Vsetci dospeli su zmrdi, ktori sa spravaju hnusne jak ku psom tak aj ku svojim detom a psi su chudaci, ktori sa nakoniec naseru a vydaju sa na svoju cestu pomsty. V tomto ciernobielom prevedeni ma nebavili jak hnusne sceny v ktorych ludia týrajú psov, tak ani sceny v ktorych psi svojich tryznitelov pozabijaju. Film vo mne vzbudil pocit hnusu voci vsetkym a vsetkemu. Jednu hviezdicku davam len za kvalitnu technicku stranku, ale tento divny film mi vôbec nesadol. Rozhodne to nie je nejaky psickarsky film. Namiesto psov by tam mohli byt kludne opice, slony, alebo utecenci zo Sýrie a nic by sa na vyzneni filmu nezmenilo. 1/10. (19.09.2015)

Dech vyrážející zvěrstvo, na které, prosím vás, nenechte koukat děti, i když je mi jasné, že dnes jsou otrlé a lecčemus zvyklé, ale stejně ne. Holčička a pejsek, kterého její otec nechce přes práh, tak jednoduše sociálně to začíná ... a jako Noc oživlých mrtvol, totiž psů, to končí. Nesmyslné jednání všech postav i zvířat doprovázené samoúčelným sadismem a brutalitou. Metafora? Na to prdim. Psy miluju a právě proto tenhle paskvil odsuzuju k odpadu! (01.02.2016)

Příběh jedné nadějné trumpetistky s nádhernýma očima a velkým srdcem, ve kterém chová hlavně svého čtyřnohého přítele, někde v pozadí možná i matku a otce, je rozdělen do několika rovin, z nichž jedna, žel přírodo, lehce zabředává až do nešvarů holywoodských. Nicméně evropský nádech a přece jen jiný styl vyprávění je hodně znát, a proto si lze užít výborně rozložený děj, jenž v závěru fantasticky graduje a i přes zbytečně rozpitvaný psí revenge, mající za úkol působit přesně tak, jak to popsala Khalesi, i když celá podstata tohoto podobenství či metafory byla jasná už při započetí této krvavé akce, jsem se u filmu skutečně bavil, k čemuž dopomohla i vynikající režie, završená úžasně nasnímaným mírumilovným závěrem a hlavně samotná Lili, jejíž představitelka má pro českého diváka velice trefné příjmení. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (02.11.2016)