Stepující stonožka

"Být pozván do vlastního domu je zajímavý paradox, nerad bych o toto pozvání přišel." Dobrá hláška Michela Galabru, když mu jeho sídlo obsadí Němčouři. Režisér Jean Girault, známý především filmy s Četníky, natočil svižnou komedii z válečného prostředí, která svým způsobem může být přirovnávána k Velkému flámu, který je ale o dvě třídy lepší. Stepující stonožka znamená heslo odbojářů, které v rádiu zaslechne trojice kamarádů a heslo si přivlastní. Před okupanty se snaží zachránit vzácnou sochu Venuše, má na ni totiž zálusk samotný Hermann Göring. A tak začíná bláznivé dobrodružství, kde chtějí Venuši v dřevěné bedně převézt z Louvru na bezpečné místo a uchránit ji tak před hamižnými nacisty. V pidi rolích policistů se mihnou "četníci" Guy Grosso a Michel Modo. Přeci jen ale humor občas kolísá, myslím si, že některé scény mohly být vypilovány lépe. Ale i tak je to pohodová francouzská prča a podařený je i původní český dabing. (28.08.2021)

Tři francoužští mladíci se rozhodli učinit neviditelný odbojný krok proti Hitlerovu impériu a zabránit, aby se socha Venuše Milóské nedostala do nenechavých nacistických praciček. V Louvru zůstat nemůže, světovou sbírku umění nakradenou pro Třetí říši doplnit nesmí a ke strejdovi na venkov vede strasiplná, ale dostatečně zábavná cesta. (29.12.2008)

Poměrně povedená komedie z Francie s oblíbeným tématem německé okupace. V porovnání se Sedmou rotou sice silně zaostává, protože pořádná zábava se rozjede až někdy po polovině. I přesto, že film není prorostlý zábavou úplně v celé své délce, je zde několik opravdu skvostných scén, které se vryjí do paměti hluboko. Poprvé jsem film viděl jako menší a mladší divák, do paměti se vryly právě tyto scény, ať už to byl německý generál Ludvík, který dovádí se svou sekretářkou jako v Libii, Vive de Gaulle, Hitler kaput, nebo krásné polonahé francouzky. Jo a Venuše, Milétská Venuše tam taky byla. (13.08.2011)

Když tuto nenápadnou a zapomenutou komedii srovnám s těmi ostatními francouzskými, které se odehrávají za 2. světové (Sedmá rota, Velký flám, Eso es), vychází mi bohužel Stepující stonožka jako ta nejslabší. Po dějové stránce je všechno v pořádku, problémem je trošku horší herecké obsazení (kromě Michela Galabru) a určitá nedotaženost všech vtipů. Jsou zde zábavné momenty, ale většina komických situací mohla být ještě o třídu vtipnější, kdyby si s nimi scénáristé trochu vyhráli. Všechny ty útěky a převleky prostě nejsou tak vtipné, jako byly třeba v Sedmé rotě. Kdybyste po mně teď, pár minut po zhlédnutí, chtěli napsat nějakou vtipnou hlášku z filmu, tak já si za boha na žádnou nevzpomenu. Zítra si možná ani nevzpomenu, o čem tato komedie byla. Je to škoda, potenciál tento film rozhodně měl. Giraultovy komedie mám rád, ale věřím, že takový Gérard Oury by tento snímek natočil lépe... Mimochodem, v roli četníků se zde mihne nerozlučná dvojice Michel Modo a Guy Grosso - četníci Berlicot a Tricard z četnických komedií s Louisem de Funèsem. (16.07.2009)

Výskyt humoru není zaručen a divák bude dost stepovat, aby se ho vůbec dočkal. Je-li divák stonožkou, čekání unaví jeho končetiny. Vlastně jsou zde jen dvě humorné scény. První přijde asi po hodině, když dva odbojáři v převleku za gestapáky vysekají z maléru svého třetího kamaráda, který byl v převlečení za ženu dopaden při razii v nevěstinci. Mimochodem, na tu dobu pěkné kněžky lásky. Od této povedené scény se tempo filmu výrazně zvýšilo a bylo doplněno groteskním finále, v němž se nalézala druhá humorem načichlá scéna. Německý generál divoce souloží se svojí podřízenou a jeden z odbojářů jim při tom "asistuje" schovaný pod velkou postelí. Pelest pod přírazy naráží do jeho hlavy. Poměrně vděčný a nikterak nápaditý humor v chaotickém rozložení zápletky se jako stonožka vine celým filmem. Na zápletce se dalo zapracovat. Tahat se celý film o jednu sochu, mně přišlo poměrně stereotypní. Posléze už napětí kolem osudu sochy opadávalo. Herecké obsazení hodně neokoukané. Určitě existuje spousta diváků, kteří si herecký trojlístek Perrin-Mirremont-Moreau vybaví v souvislosti snad jen s tímto filmem. U mě tomu tak rozhodně je. Dabing ok, patřil k těm kvalitním. Kudrnáče Francise Perrina daboval Mirek Středa, ale k němu by se hodil Pavel Trávníček, který daboval Rogera Miramonta. Jean-Jaques Moreau mně typově připomínal německého komika Mike Krugera (maník z komedií o nosáčích). Neznámějším v hereckém ansámblu byl vždy skvělý Michel Galabru geniálně nadabovaný jeho dvorním dabérem Soběslavem Sejkem, který se i ve vedlejší roli nikterak neztratil. Z německých oficírů číšil respekt, ale samozřejmě jejich postavy musely být ty méně prozřetelné, aby svojí chytrostí nepřevyšovaly mazané francouzské odbojáře. Film nevyužil potenciál jejich postav naplno. I u komedie, která si dělá legraci z války, by se měl divák strachovat o svoje hrdiny. Tady, až na pár nevýrazných náznaků, k ničemu takovému nedochází. Vlivem řídkého děje se po půl hodině filmu stalo, že mně to připadalo, že mám za sebou nejméně o hodinu delší projekci. Bohužel, ještě víc jak hodina filmu byla přede mnou. Zpočátku pořád to samé omílání jednoho, do toho se přidal zrychlený pohyb postav v rámci groteskního rázu. Film spasila závěrečná půlhodina v dynamičtějším ražení. Ale ani ta nebyla nic tak extra. Ve výsledku je tahle letitá a proslulá komedie chaotickou kravinkou, která je zbytečně přechválená. O nic nepřijdete, když ji nikdy neuvidíte. Tenhle galský kohout by potřeboval víc zrní. Málo ho odbojáři krmili stonožkami. 40% (28.06.2015)