Příchozí

"Jsem člověk a co jste vy?" Jak co? Snad kdo. Vždyť je to živé, škaredé, sedm nožek to má a vypouští to kolečka. Já se tedy přiznám, že kdybych měl prověrku pro pokec s mimozemšťany, tak si ji v případě kontaktu nechám zrušit, půjdu si zahrát tenis a budu čekat na to, jestli mi Abbott s Costellem vylepší forhend nebo mě sežerou. Mě totiž tohle hledání komunikačního kanálu moc nebavilo a ty "velké myšlenky", které poletovaly potrubím vejce na stojáka, nebyly pro přízemního člověka mého typu příliš zajímavé. (17.05.2017)

Vždy so zatajeným dychom sledujem vo filmoch prvé kontakty rôznych civilizácií, a vždy s obavami čakám, kedy na scénu vbehnú blázni, ktorí zo strachu z neznámeho začnú všetko likvidovať, namiesto toho, aby spoznávali. To bola tá časť filmu, ktorá sa mi páčila. Akú rolu presne tam hrala Louisenina dcéra, Sapirova-Whorfova hypotéza, nelinearita času, a akú to všetko malo súvislosť s návštevou mimozemšťanov? Kde je tá senzačne extrémne emocionálne humanisticky nabitá pointa?? Bola tak hlboko skrytá, že ju vyčmuchá iba osvietenec a Eric Heisserer? Keď si zadáte do Googlu napríklad „Explaining the Arrival“, zistíte, že každý vidí v tomto filme niečo úplne iné. Je tam aspoň 30 rozličných vysvetlení. Nie, ja som imúnny voči filmom, ktorých pointou sú otázniky, alebo psychické vydieranie. (30.01.2017)

Dokonalost formální stránky, kdy je každý průlet, oblet nebo zkrátka jen pohled na ladnost čehokoli vizuální pohádkou, si mě získala po pár minutách. Že Amy Adams právě hraje svou životní roli, jsem pochopil už při prologu. Ale pořád jsem zůstával střízlivý, pořád jsem napjatě čekal, jak přesně že se mají ony dojemné rodinné výjevy propojit s archetypální sci-fi zápletkou a do poslední chvíle jsem nevěřil, že nebudou v klíčové chvíli působit jako náhodně sražené elementy. Nepůsobily. Místo toho Villeneuve dokazuje, že umí až nolanovsky křížit žánry, gradovat napětí a sdílet s námi vyčerpávající divácké zážitky, po kterých se z křesla zvedám tak vyždímaný, že nedokážu uvěřit, že Příchozí jsou vážně jen film. Osobní. (16.11.2016)

Arrival je nápaditý "mindfuck", aký tu už dávnejšie nebol, a presne typ filmu, kôli ktorému rád chodím do kina. Priznám sa, že pozitívne recenzie boli tak silné, že som dosť veľkú časť filmu čakal, kedy príde ta očarujúca gradácia, ktorú všetci popisovali. Ona prišla, ale v o dosť skromnejšej, a minimalistickejšej podobe, než som na základe predpoveďe očakával. Nič to ale nemení na tom, že je Arrival svetlým bodom v aktuálnej tvorbe kinematografie, nakoľko filmu a jeho tvorcom o dosť viac záležalo na forme, inteligencii a hodnotách, než na mainstreamovej konzumnosti a akčnosti. A trafili sa do čierneho, pretože toto je presne formát "mainstreamového zajtrajška". (ktorý začal Inceptionom, a verím, že bude pokračovať podobnými pokusmi, akým je Arrival) (02.12.2016)

Příchozí je zatím nejlepší a rozhodně nejpůsobivější Villeneuvova hollywoodská velkoprodukce. Jde sice o sci-fi s pořádně ambiciózním konceptem, který si s kruhy hraje nejen při komunikaci s emzáky... ta matematická propočítanost a klasicky villeneuvovská audiovizuální vypiplanost ale pracují ve prospěch velmi emotivního a místy až nesnesitelně dojemného sci-fi melodramatu o zásadních aspektech života na Zemi. Zatraceně silná, místy až vyčerpávající podívaná, jež suverénně pokračuje v tradici procítěných science-fiction z ranku Kontaktu nebo Interstellar. Zatím film roku. (08.11.2016)