Idioti

Dogma #2: Druhý příspěvek k projektu dogma 95 má na svědomí sám Lars von Trier. Originální film především svým příběhem a navíc se slušným scénářem. Larsem opět brilantně zrežírovano a to bez porušení základních pravidel dogmy. Navíc se opět ukázal jako mistr v obsazování rolí (herci půsbí tak přirozeně jako by ani nehráli) a sníměk je opět zakončem perfektním záběrem. Možná trošinku delší než by bylo nutné, ale jinak další výborné dílo, a ačkoliv Vinterbergovu "Rodinnou oslavu" Lars svými "Idioty" nepřekonal rozhodně se nemá za co stydět. Jakožto druhá část trilogie "golden heart" je v této trilogii nejslabším filmem (předchozí Tanec v temnotách je zcela jistě lepší o následujícím excelentním Tanci v temnotách ani nemluvě). (18.01.2010)

Vůči divákovi v podstatě arogantní, kdybych v sobě probudil svého idiota, asi by mě to i nasralo. Trier a jeho samolibost se, žel přírodo, odráží i v jeho rané tvorbě, v což jsem nedoufal...já blázen. Pro mě po všech stránkách zcela prázdné, na jedno použití, jako film vlastně k ničemu, nic ve mně nezůstalo. Tři snad jen za herectví krásných Dánek. (29.04.2017)

Idioti jsou jeden z mnoha Trierových snímků, o kterém budete přemýšlet ještě dlouhou dobu a jehož obrazy vás nutí si je přehrávat pořád dokola. Co ale napsat, abych se neopakovala po jiných tady? Musím souhlasit s tím, že ani já nevidím v tomhle počinu komedii. Bohužel, celý snímek je o tom, jak naprostá svoboda změní váš pohled na svět, ale přesto jste svázáni určitými normami ve společnosti, ze kterých se stejně nevymaníte. Skoro bych mohla tvrdit, že je o ne-hrdinství srovnat se s vlastním životem a tak přestoupit k alternativě, která vypadá lákavě. To, že se, klasicky pro Triera, nevyplatí, je samozřejmé. Samozřejmé ale není, jaký je přístup okolí k k něčemu takovému a mám dojem, že i tady bylo zabodováno, neb děj přesně vystihne, jak se k takové problematice stavíme. Pět hvězdiček je ale moc velkej odvaz v podobě jiných Trierových kousků, takže tady o něco méně. (30.06.2011)

Několik velmi silných až mrazivých scén vyčnívajících z mírně rozmělňovaného, leč provokativně přitažlivého a rozhodně ne povrchně efektivního tématu. Trier zde dokazuje sílu dogmatického filmu a ve zničujícím závěru, který geniálně osciluje mezi happy endem a depresivní tragickou tečkou, divákovi teprve nabízí zadostiučinění a velmi osobitý druh katarze. (16.04.2011)

Rebelující způsob života je intenzivnější než konformní a společensky přijatelný život avšak vede k destrukci, takhle nějak bych to shrnul. Lidé, kteří se rozplývají nad Trierem, jeho genialitou a zachycenou krásou v tomto snímku (a podobné bláboly) jsou mi celkem k smíchu protože to není žádná úžasná filmařina, je to na úrovni podprůměrného dokumentárního snímku a dvakrát jsem si všiml mikrofonu v záběru (to je dosti amatérské). Proč tedy tak vysoko hodnotím? Protože to potěšilo voyaera uvnitř mě stejně jako každého z Vás, prostě ta píchačka tam byla vynikající a myslím, že to bylo jediné skvělé co svět v takovéto komunitě může nabídnout. Hledat v tomhle hloubku nemá smysl, ale bavil jsem se dobře. (09.07.2011)