Idioti

Partia slušne zabezpečených dánskych yupíkov opustí na pár týždňov zabehané stereotypy svojich zamestaní, rodín a vzťahov. Nasťahujú sa do vily patriacej strýkovi jedného znich, kde cez deň prebývajú squatovým spôsobom (spánok pod dekou, či spacákom na holej zemi, beznábytkové zariadenie). Cieľom ich zgrupovania je hra na toálnych idiotov- predstierajú debilov, downov, imbecilov, pričom jednému z nich (vždy inému) pripadne úloha sprievodcu. Humorné polohy, sa striedajú s vážnejšími. Anarchistická zábavka dobre zabezpečených intelektuálov, odôvodňujúca sama seba hľadaním "idiota v sebe" odvaha plkajúcich rozumbradov končí na prahu ich rodiny, či práce. Jediný, kto je schopný správanie postihnutého preniesť domov, je niekto, kto sa do komunity nedostal na základe presvedčenia o potrebe prejavenia debilizmu v nás ale v dôsledku silnej psychickej traumy. Veľmi presvedčivé a silné dielo prestriedavané komentármi jednotlivých aktérov z časového odstupu. Film nenudí a zároveň vyvoláva rôzne otázky pri rozvíjaní tých základných - je normálnosť idiociou?, nie je prejavenie idiocie vyjavením slobody v jej nescenzurovanej a od konvencií nezviazanej podobe?,a hlavne: ako ďaleko sme schopní zájsť pri uplatňovaní vlastného názoru? (21.02.2005)

Na Idioty nahlížím ve dvou rovinách. Ona hra na objevení vnitřního idiota v každém z nás je krokem ze světa dospělých, kteří musí nést zodpovědnost a chovat se v souladu se svou sociální rolí, do světa o poznání bezstarostnějšího. Pobyt v něm je vnímáním společnosti vyhrazen dvěma skupinám: mentálně postiženým a dětem. Řada z „idiotů“ o období stráveném v jejich zvláštní komunitě, mimo svůj civilní život, prohlašuje, že je to jedno z nejšťastnějších období jejich života. Hrají si jako děti, dělají co je napadne a chovají se tak, jak by si to jako dospělí lidé dovolit nemohli – čehož dokladem je závěrečná část filmu. Nu a – což je hlavní – tuhle hru Trier využívá k provokování jednoho z velkých společenských tabu, přístupu k mentálně postiženým. Všichni vědí, že žijí kolem nás, mnoho lidí rádo občas dá 20 Kč na nějakou sbírku, aby se tito "měli líp" a dárci sami se zbavili svého dílu „společenské odpovědnosti“ za jejich osud, spravedlivě se rozohní, když ve zprávách uslyší, že někdo přepadl postiženého, etc. etc. Ale jak se zachovají při bezprostředním setkání s nimi? A jak při setkání s tímto filmem? Vždyť hlavní protagonisté otevřeně zneužívají tohoto (falešného) lidského soucitu a ještě se přitom královsky baví; může být vůbec amorálnější jednání? U scén, v nichž dochází k interakci mezi těmito dvěma skupinami, bych beze všeho věřil, že jsou točeny skrytou kamerou, tak přesvědčivé jsou. Manželský pár přijede na prohlídku domu, o jehož koupi má eminentní zájem, načež se dozvídá, že je hned v sousedství ústav pro psychicky handicapované. „Nemáte proti nim nic, že ne?“ Jak by mohli... Při následném osobním setkání se však ukazuje jejich bezradnost v jednání s nimi, skrývaný odpor, ale i neschopnost něco z toho přiznat, a tak párek prchá s tím, že musí nejprve vyřídit nějaké formality. Nebo podomní prodej vánočníh „ozdob“, a mnoho dalších geniálních podniků... Idioti jsou velmi potřebným, přitom však filmařsky originálním filmem, a jen smekám před Larsem von Trierem, že a JAK dokázal něco takového natočit. (26.04.2008)

Rebelující způsob života je intenzivnější než konformní a společensky přijatelný život avšak vede k destrukci, takhle nějak bych to shrnul. Lidé, kteří se rozplývají nad Trierem, jeho genialitou a zachycenou krásou v tomto snímku (a podobné bláboly) jsou mi celkem k smíchu protože to není žádná úžasná filmařina, je to na úrovni podprůměrného dokumentárního snímku a dvakrát jsem si všiml mikrofonu v záběru (to je dosti amatérské). Proč tedy tak vysoko hodnotím? Protože to potěšilo voyaera uvnitř mě stejně jako každého z Vás, prostě ta píchačka tam byla vynikající a myslím, že to bylo jediné skvělé co svět v takovéto komunitě může nabídnout. Hledat v tomhle hloubku nemá smysl, ale bavil jsem se dobře. (09.07.2011)

Zářný příklad toho, že film co celé čsfd vychvaluje do nebes a rozhazuje hvězdičkama jakoby se nechumelilo já odsoudím k tvrdému odpadu. Nejsem milovníkem filmů o dementech a tady je to PŘESNĚ PODLE POPISKU - Idioti s podtitulem idiotský film o idiotech pro idioty... Zjevně to také vypovídá o hodnocení člověka,který dá plný počet bodů nebo by mě alespoň zajímalo proč je to takhle červeně hodnocené. Já vím, že jsou to lidi co se za idioty zjevně vydávají ale já nejsem natolik soudná nebo mírumilovná, že jim tuto snahu o perfektně dementní film sežeru. Nelíbí se mi vůbec kamera a to je pro mě jedno z rozhodujících proč dát odpad. Záběr kdy jde vidět i zařízení pana zvukaře, který je tam absolutně zbytečně jelikož parta lidí jenom kviká a křičí dokola jedno slovo....Situace v restauraci mi stačila k tomu abych si zase svou filmovou chuť zlepšila něčím normálním..... (16.10.2012)

Po přečtení námětu jsem tak nějak tušil, že Idioti se mi přesně strefí do mého gusta. Při některých scénách jsem se neskutečně styděl za samotné představitele. Styděl natolik, že jsem radši zavíral oči a po chvíli snahy i uši. Ale i při těch, při kterých mi bylo trapně, jsem se neuvěřitelně bavil. Naturalismus, reálnost, zábavnost, poučení, to vše zde najdete. Námět je geniální a sám mám neuvěřitelné choutky podobné blbosti a bizarnosti provádět a vyzkoušet si, jestli je v ČR vůbec možné zažít takový pocit svobody. Sice bych to asi nechtěl dovést až do takového stádia sekty, ale jako občasnou srandu, proč ne. Je neuvěřitelná škoda, že film není více "nabušenější", nebo alespoň kratší, jelikož závěrečná dvacetiminutovka postrádá patřičnou šťávu. (01.03.2006)