Reklama

Reklama

Červen 1945. Domů do Berlína se vrací zraněná a zjizvená Nelly, která přežila Osvětim. Společnost jí dělá Lene, zaměstnankyně Židovské agentury a Nellyina kamarádka z předválečných dob. Nelly se ještě zcela nezotavila po operaci tváře a navzdory Leniným varováním se vydává hledat svého manžela Johnnyho, životní lásku, který ji odmítl opustit a dlouho ji chránil před nacistickým pronásledováním. Nellyina rodina zahynula během holokaustu. Johnny je přesvědčen, že nepřežila ani jeho manželka. Když ho Nelly konečně najde, Johnny vidí jen ženu, která ho znepokojuje svou podobou s Nelly a odmítá uvěřit, že jde skutečně o jeho ženu. V naději, že tak získá dědictví její rodiny, navrhuje Nelly, aby na sebe vzala identitu jeho zesnulé ženy. Nelly souhlasí a ujímá se role sebe sama. Chce zjistit, jestli ji Johnny miloval i to, jestli ji zradil. Nelly chce svůj někdejší život zpět. (AČFK)

(více)

Videa (5)

Trailer 3

Recenze (110)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Zatímco filmu Barbara jsem vyčítal až extremní dějovou a postavovou nedoslovnost, tady mě na Christiana přišla až přílišná doslovnost a to jak v dialozích, tak záběrech. Film však disponuje ještě jedním záporem a to naprosto nevěrohodným chováním hlavních postav vůči v sobě v kontextu s danou situací. Ještě mně pobavilo jak Johnny v okamžiku nemusel chodit do práce dělat číšnika a měl čas na vše ostatní. Navic Ronald Zehrfeld pro mě není žádný herec, fakt sorry jako, tady byl sice lepší než v Braboře, ale to proto, že v ní byl naprosto katasrofální, alespon, že Nina odehrála kvalitku. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. ()

Reklama

Marigold 

všechny recenze uživatele

Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Šestá spolupráce Christiana Petzolda a Niny Hoss oživuje odkaz tzv. „troskových filmů“ (Trümmmerfilmen) jako Vrahové mezi námi nebo Německo v roce nula a zároveň jej obohacuje o prvky hitchcockovského thrilleru. Snahu překonat hrůzy války, aniž by bylo vymazáno šest let dějin, se Petzold rozhodl konkretizovat osudem židovské zpěvačky Nelly. První proměna, která ji po návratu čeká, má zatím pouze estetický charakter. Díky plastické operaci by měla získat zpět svou původní tvář. Její manžel ji ovšem nepoznává. Z důvodů, jež nám budou důmyslným dávkováním informací osvětleny později, si odmítá připustit, že by mohla přežít. Stejně jako Scottie v Hitchcockově Vertigu, začíná i hlavní mužský hrdina Fénixe „vytvářet“ svou osudovou ženu. Netuší přitom, že ji má celou dobu před sebou. Nelly poslušně plní přání svého manžela, znovu se učí být sama sebou a doufá, že nakonec, se správnými šaty, účesem a chůzí, bude akceptována v roli, která jí náleží. ___ Zápletka filmu má lehce brakový nádech. Petzold ale žánrovým svodům odolává a za pozvolného dokreslování komplexního psychologického portrétu ústřední hrdinky si připravuje půdu pro emocionálně devastující finále. Nezajímají ho šokující dějové zvraty a svým striktně lineárním vyprávěním nás nechce držet v očekávání, kdy Johnny svou ženu konečně pozná. Napětí snímku je subtilnější povahy a vychází z otázek týkajících se spoluzodpovědnosti za národní dějiny. ___ Diváky znalé německé kinematografie potěší, že Petzold svou mnohovrstevnatou studii lidské (ne)schopnosti akceptovat minulost prokládá odkazy k výmarské kultuře, zatímco stylizací mizanscény upomíná ke stylu filmů noir. Vedle identity jedné ženy a jednoho národa tak před námi jako fénix z popela povstává také filmový styl, který byl stvořen poválečnými traumaty. ___ Petzoldův navenek tichý a nenápadný snímek je mistrně strukturovaným dramatem, které tematicky bohatou síť metafor vyvažuje napínavým vyprávěním, aniž by si vypomáhal formálními či obsahovými klišé. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, MessiáŠ, Madsbender ()

Galerie (59)

Zajímavosti (1)

  • Natáčení filmu probíhalo od 16. srpna do 4. října 2013 v Německu (Braniborsko) a Polsku (Lehnice, Vratislav). (GASTON73)

Související novinky

Kdo vyhrál první filmové ceny za rok 2015?

Kdo vyhrál první filmové ceny za rok 2015?

02.12.2015

Oscarová sezóna pomalu začíná a jako tradičně se o první důležitá ocenění postarali pánové z National Board of Review. Tohle recenzentské sdružení potvrdilo, že nový Šílený Max nezasáhne jen do…

Reklama

Reklama