Fénix

Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. (15.03.2015)

Realita, uzavřená do osobitého dramatického světa s pravidly, na něž je možné přistoupit. Hezká práce s předlohou i s filmovým časem, úsporné hudební přízvuky, vyvážená vizuální stránka. Celkově veledůstojný výsledek s rysy výjimečného zážitku, který dobovému standardu utíká o třídu, i když více symbolické práce bych ocenil. To nejlepší, čemu (zatím?) dávám jen 4*. Kurt Weill a nádherně evropská verze Speak low. (20.02.2015)

Dobrá zpráva: Už dlouho jsem se u německého filmu tak nezasmála. Špatná zpráva: A, sakra, ono je to jakože drama?! Zajímavé, že Hitchcock podal stejné téma návratu zdánlivě mrtvé ženy věrohodněji, přestože příběh Vertiga je mnohem mysterióznější, než německá varianta o koncentráku. ___ Představitelka hlavní role hraje výhradně tím, že třeští oči. Ve stručnosti se to dá vyjádřit úslovím: Poulí oči jako kocour, když se.e do řezanky. A takhle to jde celý film. Vedlejší postavy příběhu jsou absolutně nerozehrané. Jejich odchody z filmu násilné a nepřesvědčivé. Snímek má problém i s filmovým časem, když hrdinové odcházejí na procházku za soumraku a vracejí se za denního světla, přičemž má jít jen o malé podvečerní protáhnutí, nikoliv o noční přechod přes Alpy. ____ Hrdinova lest je uboze vymyšlená a to, že mu nedochází, kdo ta žena před ním ve skutečnosti je, může zdůvodnit leda hluboké válečné trauma, které mu způsobilo měknutí mozku. ____ Ač se to tváří tajemně a sofistikovaně, je to smích vzbuzující paskvil. (11.03.2015)

S hodnocením na mě ještě nechoďte. Snažím se tu absolutní vykonstruovanost příběhu, jemuž ani s přimhouřením obou očí nejde uvěřit, přejít jako uměleckou licenci, ostatně v to jistě tvůrci doufají. A pak je celý film skutečně velmi působivý, protože onen námět má něco do sebe. Stejně jako režie a herci. Vlastně všechno, co jsem viděl, mě nutí k tomu ten film mít rád, a já se tomu rád odevzdám, jenom prostě ta premisa na hraně směšnosti mi brzdí v tom se s filmem propojit. Ale třeba holt všem Němcům připadají Židi stejní, nebo co já vím... Vidím to přesto na čtyři hvězdy. (27.02.2015)

Kdo nezná každý milimetr těla své ženy, ten si ji nezaslouží.. Petzold nechá diváka celou dobu svádět boj mezi pocitem vykonstruovanosti a myšlenkou na podobenství o vytěsňování hříchů minulosti z myslí jednotlivců i celých národů (jakési anestetikum duše, jakkoliv nemožné). Cole Porter v němčině to začne, Billie Holiday ránou přímo do srdce ukončí. „Love is pure gold and time a thief, we´re late, darling, we´re late. The curtain descends, everything ends too soon, too soon…“ (01.06.2017)