Fénix

Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze. (20.02.2015)

Zajímavé a poměrně originální téma, které má - narozdíl od nadhodnocených nesmyslů typu "John Wick" či "Kingsman" - alespoň nějakou myšlenku. Němčina filmu sluší, (pro většinu diváků) neokoukané tváře taktéž, s výsledným hodnocením nicméně zůstanu spíše při zemi. Peß a spol.: Nemyslím si, že by ji nepoznal, spíš si nehodlal / nechtěl / nemohl připustit, že by to mohla být skutečně ona. Z psychologického hlediska je Johnny jednou z nejzajímavějších postav, které letos prošly kinem (alespoň prozatím).;-) (21.02.2015)

Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. (15.03.2015)

Christian Petzold je výtečný režisér, o tom není pochyb, po formální stránce je Fénix mistrně zvládnutý, mně ovšem vůbec nesednul obsah. Je možné, že jsem film viděl v nesprávném rozpoložení, protože komorní drama není zrovna žánr, na nějž se dá dívat kdykoli a za jakýchkoli okolností. Souhlasím, že Nina Hoss je pod Petzoldovým vedením opět vynikající, některé záběry jsou vyšperkované, konec je prvotřídní, přesto jsem se drahnou chvíli nudil a posouval děj v duchu dál. Škoda, Barbara pro mě byla silnějším zážitkem. (27.02.2015)

Jak hodnotit Fénixe, toť věru zapeklitá otázka. Tedy, abychom si rozuměli, nemám nejmenším problém označit Fénixe za opravdu špatný film. Tedy fundamentálně špatný film. Na druhou stranu Fénix je špatný takovým sympatickým zvráceným způsobem a jeho řemeslná stránka v sobě obsahuje nesporně mnohé klady. Je to snímek, ze kterého doslova řve faleš. Je nedůvěryhodný lidskými emocemi, myšlenkovými pochody i činy jeho hrdinů. Tím, jak je snaživě vážný, se dostává na hranu směšnosti, a tím, jak se urputně snaží o katarzi, se dostává až za onu hranici. Můj pocit z filmu dokonale shrnuje poslední věta komentáře rikitiki. Niny Hoss mi bylo až líto za to, čím ji nechal režisér projít. Není podstatné, že Fénix je konstrukt. Takových je spousta filmů a přesto dokážou být plně funkční. Příkladem je ostatně Hitchcockovo Vertigo, na které mnozí komentátoři odkazují. Problém je v tom, že je to konstrukt naivní a křečovitý. Líbila se mi kamera, postava Johnyho velmi pěkně zahraná Ronaldem Zehrfeldem a líbila se mi i atmosféra, ale za víc jak 40 % celkového dojmu to nebude a Petzold může být rád, vzhledem k tomu, jak naložil s vážným tématem, i za tuhle skromnou nadílku. (05.02.2020)