Reklama

Reklama

Než se stal Eltonem Johnem, jmenoval se Reginald a byl to malý brýlatý oplácaný kluk, který si příliš nerozuměl s rodiči, zato s klavírem mu to šlo náramně. Zpočátku jen dělal křoví úspěšnějším muzikantům, jenže pak potkal svou nejspřízněnější duši, textaře Bernieho Taupina. Od tohoto setkání vedla strmá cesta na absolutní vrchol, možná až příliš rychlá na to, aby se dala zvládnout bez chlastu a drog. Ty pomáhaly zejména ve chvílích, kdy se Elton cítil sám, opuštěný a nemilovaný, což se mu stávalo prakticky pořád. Jenže když jste duší rocker i showman, tak se z každého srabu prostě vyzpíváte. (CinemArt)

(více)

Videa (15)

Trailer 1

Recenze (425)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Jelikož je producent tohoto filmu samotný Elton John, tak můžeme předpokládat, že Rocketman je i podle jeho představy. Mně tam ale ty muzikální vsuvky prostě neseděly. Raději bych byl, kdyby byl film běžnější, klasičtější, prostě regulérní životopis se vším všudy. Navíc se střídaly momenty, kde jsem jeho skladby jasně znal a nebo naopak vůbec nevěděl, což není problém filmu, jako spíš problém můj. Kdyby ale nebylo těch muzikálních momentů, které se rozjedou hned z kraje filmu, byl by to docela vzorový životopisný film. Tarona Egertona třeba nepoznáte, z něj se Elton prostě stal. A jak zpívá? Nechce se mi věřit, že si všechno nazpíval sám. Už proto si Rocketman zaslouží pozornost, ale jak říkám, kdyby v žánru nebyla kolonka muzikální, bylo by to lepší. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Svět těm pánským kolonoskoperům prostě nerozumí! A tak tu máme v podstatě obvyklé, stokrát obehrané homolkaní dalšího slavného hormonálně dysbalancovaného bukanýra, který se topí v prachách, může si dovolit prakticky cokoliv a nikdo ho nijak nehomofobuje, nicméně zlý svět nechápe jeho citlivé a tolik osamělé homonitro, ostatní řiťopichové jsou jen prospěchářské a zlomyslné homoklády, tudíž mu zoufale chybí homoláska, což je skvělý regresní mechanismus k tomu, aby jeden začal chlastat, fetovat a chovat se jako promiskuitní homohovado. Ovšem na straně druhé Elton Ližkules Džon, Sýr a Řiťíř britského degenerátoria, ukázal, že je docela kůl buzna, a na rozdíl od nedávné Květnové cenzury Bulsary to na sebe vybalil pěkně naprudko, a to včetně péra, zde mimořádně oslizlého, Bobo Stárka v prdeli. Buzikálová čísla jsou poměrně vkusně a netrapně vkomponována do děje a ten Vejn Rúny se homorole zhostil skutečně se ctí. Počítám, že v rámci Stanislavského metody trávil půl roku před natáčením večery v baru U modré ústřice, dokud si neuhnal hemoroidy, a je skutečně vynikající. Takže poměrně zábavný, příliš neretušující, skvěle odehraný a slušně odsejpající homoživotopis autora homopopových kolotočářských cajdáků, u nichž nepochybně vzal pod nátlakem roztoužených Rocketmenů za své nejeden řitní věnec, jakož i věneček mnoha romanticky rozněžnělých nevkusných otylých starých panen při útocích zoufalých zoofilů. ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Hned na úvod předesílám, že o Elton John vím akrát to, že je to slavnej zpěvák a tím to hasne a říkám to ne proto., abych demonstroval jak jsem blbej, ale aby jsi to vzal(a) v potaz v kontextu s mým hodnocením. Řekl bych že se jedná spíše u muzikálový film než o hudební, paradoxní je to, že je normálně písničky a tancování během filmu moc nemusím, ale tady mě to přišla jako jedna z těch vydařenějších složek. Problém je ve vyprávění příběhu, je to naprosto tuctový příběh o tom jak se někdo drápe na vrchol, je na vrcholu chlastá, festuje, zpívá, vztahy, podrazák, no budiž, ale ve filmu bylo víc brýlí než emocí. Dokonce a to mě hodně mrzí i věci kolem hudby , skládání písní, nahrávání, koncetování tam bylo minoritně. Takže nejsilnější byl film především v dramatických dialozích mezi hlavním hridnou a jeho rodinou díky kvalitnímu hereckýmu projevu Targon Ergotona. Vlastně když vemu všechny ty filmy o rockerech a jiných hudebních hovadech co jsem viděl, tak mě tohle přišlo jako tuctový hudební životopis. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Možná jsem jen dlouho neviděl dobrý muzikál. Možná je Rocketman, rekapitulující život Eltona Johna formou extravagantní hudební terapie, zatím opravdu nejlepší americký hraný film tohoto roku. Retrospektivní ohlížení se za klíčovými okamžiky něčího života je sice u biografických dramat běžné, ale zde funguje skvěle právě díky explicitnosti terapeutického rámce. Zatímco jiné životopisné filmy jsou pojaté jako terapie pouze implicitně, Rocketman svou „léčebnou“ strukturu s přijetím vnitřního dítěte staví na odiv, podobně jako hlavní hrdina svými třpytivými kostýmy nijak neskrývá, že je „queer“. Elton se během skupinového terapeutického sezení, které pojímá trochu jako další ze svých vystoupení, postupně stále víc obnažuje (v doslovném i přeneseném významu) nikoliv proto, aby nakonec sundal všechny masky, ale aby obě složky své osobnosti, introvertní a extrovertní, citlivou a klaunskou, Reggieho a Eltona, skloubil a dokázal konečně přijmout sám sebe. Dospívá k tomu skrze sérii odmítnutí blízkými lidmi (otec, matka, Sheila, John), kteří jej naopak přijmout nedokázali. Životopisem natočeným jako podle příručky Rocketman není také zásluhou spektakulárních hudebních čísel, a) oživujících vyprávění při každé možné příležitosti glamrockovou estetickou a vtipnými a nečekanými nápady (vznášení Eltona i diváků během Crocodile Rock, nápodoba videoklipu z osmdesátých let u Still Standing), b) vyjadřujících, co se hrdinovi honí hlavou a c) přispívajících k hladkým přechodům mezi jednotlivými etapami Eltonova života. Muzikálová čísla, rušící hranici mezi realitou a fantazií, filmu zároveň i během vážnějších momentů dodávají dost lehkosti na to, aby se zvrhl v další příběh o tragickém osudu jednoho trpícího homosexuála. Rocketman by sám o sobě byl v rámci žánru skoro bezchybně zvládnutým filmem, při srovnání s nedávnou, vůči protagonistovi krajně neupřímnou a homofobní snůškou klišé a stereotypů Bohemian Rhapsody je mistrovským dílem. Zatím to paradoxně vypadá, že film se fanouškům Mercuryho filmového životopisu nelíbí kvůli tomu, o co se Singerův film ani nepokusil - je stylizován v souladu s projevem ústřední postavy. 85% ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Rocketman toho nemá moc co říct. Že propadne citilý umělec alkoholu a drogám kvůli těžkému dětství bez lásky rodičů je slabý motor filmu, i když se týká reálné popové hvězdy. Nejspíš je to totiž příběh podobný každé druhé jako ona. A jelikož ve mně žádný z Eltonovych songů nevyvolává žádnou emoci nebo líbivost, a i jeho kostýmy jsou pro mě přepáleně maškarádní, až sebezesměšňující, můžu na Rocketmanovi docenit pouze skvělou filmařskou formu a snaživé herce. ()

Galerie (57)

Zajímavosti (23)

  • Rob Delaney mal natočenú cameo rolu Elvisa Presleyho, ale scéna bola vystrihnutá z filmu. (WalterIK7)

Reklama

Reklama