Rocketman

Film je formálně zvládnutý, je vidět, že u jeho psaní někdo přemýšlel a dokonce zapojil i kritické myšlení. (A tady vidím nejzásadnější rozdíl oproti Bohemian Rhapsody, kde člověk doslova cítil, jak filmařům May a Taylor dýchají na záda a dbají na to, aby jim film nepoškodil pověst ani současnou, a aby i kdykoliv v minulosti působili jako ti největší světci. V Rocketmanovi jsem tenhle pocit neměla.) Má to pěkný rámeček, postupné sundávání kostýmu/odmaskovávání je fajn (a dokonce bych byla radši, kdyby těžiště bylo víc tady, tedy v tom, jak je to vyprávěno, a nikoliv v tom, co je vyprávěno) a občasné prolínání snů a reality vždycky potěší. Jenomže víc už toho k dobru asi neřeknu. Příběh/děj je extrémně nudný. Filmu se podaří přesáhnout víc než polovinu své celkové stopáže bez jakékoliv překážky postavené hrdinovi do cesty. Ačkoliv tam náznak depresu a dráma je, tak je to pořád taková divně bezpohlavní limonáda, kde se hrdinovi podaří všechno, na co sáhne, a trpí jen tak trošku po straně, aby šlo poznat, že je to umělec. A zhruba v téhle chvíli se přidává taky to, že film je plný možná sympatických, ale ne příliš herecky zajímavých aktérů. Takže ačkoliv byl počátek slibný a některé pasáže zajímavé, tak jsem prakticky celou druhou půlku film proklínala a fyzicky bojovala sama se sebou, abych udržela pozornost a vydržela až do konce tu neobyčejnou průměrnost všeho snažení. Nicméně jsem díky filmu přišla na hlavní důvod toho, proč mi hudba Eltona Johna leze na nervy: je to tím piánem, před kterým se nedá uniknout, a z jehož manické falešné emocionálnosti se mi chce při delším poslechu škubat si vlasy z hlavy. Občas to tak s hudbou mám, že se mi zdá, jako by se mi psychicky nemocný hudebník snažil svojí tvorbou tu nemoc předat, místo aby sebe i mne svou hudbou léčil, a tohle je přesně jeden z těch případů. (Z českého rybníčku například Hentai Corporation, kluci jsou to sympatičtí, ale jejich poslech na mě působí jak česnek na vampýra.) (25.08.2019)

Ano, výsledek bude samozřejmě každý srovnávat s nápaditým, živelným a Malekem skvěle zahraným loňským veleúspěchem v podobě Bohemian Rhapsody. Energie, výtečná kamera a střih jsou pochopitelně i tady, Taron Egerton je zrovna tak skvostný. Oba projekty navíc spojuje jméno režiséra Dextera Fletchera. Ač je u snímku o Freddiem Mercurym všude uváděný Bryan Singer, právě Fletcher po něm film dokončoval a asi mnohé doladil. Nyní přichází s britským klenotem Eltonem Herculesem Johnem. Nemám rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. Tenhle mezi takové nechce zapadnout. Celé je to pojaté jako jakási terapie, do které jsou citlivě zapracovaná ryze muzikálová čísla i momenty jako „klasické“ vystoupení. A pochopitelně životní mezníky včetně nejbolestivějších proher sebedestruktivního umělce. Začalo to nezájmem rodičů, pokračovalo setkáním s dvěma důležitými muži: textařem Berniem (skvělý Jamie „Billy Elliot“ Bell) a manažerem, milencem a slušným zmetkem Johnem Reidem, který spolupracoval právě i s kapelou Queen. A vystoupením v americkém klubu Troubadour, kdy měl pocit, že létá a které leccos odstartovalo. Přechody mezi jednotlivými životními etapami jsou přitom přirozené a hladké. Přesto bych si přál větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. Ano, víme o tom, že chlapec toužil po objetí, že bylo jeho extravagantní pestrobarevné odívání cestou obrany proti světu, že se zásadně podílí na boji proti AIDS, přesto bych byl místy temnější, kontroverznější, chcete-li. Každopádně natočené a Egertonem zahrané a zazpívané je to skvěle. (26.06.2019)

Marně u Rocketmana hledám nějakou velkou chybu, do které bych se mohla navážet. Egerton je snaživý a ostatní mu snažně sekundují, film je natočený hravě a vlastně s určitou láskou. JENŽE... nemůžeme tvrdit, že Elton John měl kdovíjak originální život celebrity a ve výsledku se od mnoha jiných liší tím, že na rozdíl od mnoha jiných celebrit nakonec tu odvykačku od drog i od slávy ustál. (29.06.2020)

V loňském roce jsme nahlédli pod pokličku do života Freddieho Mercuryho, letos jsme měli možnost zavítat do říše Eltona Johna. A že to byla vskutku pestrobarevná jízda plná chytlavých songů, drog, alkoholu, vzestupů, pádů a hledání lásky k bližním i sobě samému. Rocketman je místy spíš muzikál než hudební film - tvůrcům se skvěle podařilo zasadit Eltonovy songy do průběhu děje. Nevím, do jaké míry odpovídají zobrazované události skutečnosti, nicméně jsem se rád nechal poučit o Eltonově životě, který to neměl opravdu jednoduché - zejména co se týká vztahu s rodiči a všudypřítomného pocitu osamělosti. Film má sice pomalejší rozjezd a divák si musí trochu zvyknout na pojetí filmu, nicméně pak se to vše začíná hezky rozjíždět a celé se to zastaví až při závěrečných titulcích. (10.06.2019)

Nesmírně chytře a chytlavě stylizovaný skoro-muzikál, který představuje extravagantní osobnost Eltona Johna právě skrze svou pestrobarevnost a dějotvorné muzikálové vsuvky. Retrospektivní vyprávění z protialkoholní léčebny sice není kdovíjak originální rámec, ale vše je tentokrát dobře uchopené a skrze čím dál otevřenější Eltonovu zpověď si o něm divák skládá komplexní obrázek, který je samozřejmě v úplném finále oslavný, ale na rozdíl od Mercuryho portrétu v Bohemian Rhapsody se mu dá stoprocentně věřit - Rocketman totiž možná není kdovíjak nadstandardní a úžasný v řemeslu, avšak daří se mu citlivě a uvěřitelně vybalancovat mezi složitými motivy homosexuality, rodičovské nedůvěry či nelehkého údělu hvězdného statutu a nevyvolává v divákovi podezření, že ho jen vodí vesele za nos. Je to filmařina osobitá, a to je dobře. A Egerton je fakt dobrej. 80% (04.04.2020)