Mzda strachu

Tady neni co resit. I kdyz by pozorny divak nasel par nelogickych okamziku, jedna se o perfektni dilo. Krasne natoceno i zahrano, jen to chce vyhradit si dost casu a klid na sledovani. 100% (30.12.2013)

Díval jsem se na to s klukama (11 a 8 let) a ti ani nedutali. Jsem tím ovlivněnej, mně osobně se to až tak moc nelíbilo. Ten úvod se vlekl, celkově to bylo takový hodně teatrální. Všichni přehrávali, ty scény byly přehnaně vypjatý. Technicky to zastaralo, scéna, kdy nesměli snížit rychlost a dojeli auto před sebou, byla odbytá snad už v době svého vzniku. Bylo to ale silný, z neznámýho důvodu to ve mně už 3 dny rezonuje a ještě nějakou dobu bude. (23.11.2014)

„Taková poklidná roadmovie, ve které vlastně o nic nejde. Jen o pár tisíc dolarů, budoucnost a at least but not last o život.“ (20.05.2003)

Neskutečně napínavý film od začátku do konce. Poctivá filmařina na kterou se dnes moc už nesází a to je sakra škoda. (24.07.2007)

Tohle je vážně síla... Film z roku 1954 a já měl při něm sevřený půlky. Můj nejoblíbenější akční film pro pamětníky, který strčí do kapsy 99% současný produkce, včetně Bayových bolckbusterů s xxx mega trilionů doláčů rozpočtu... (21.07.2008)

Pomalejší začátek ale postupem času se dala atmoška krájet.Krásný příklad že peníze sou až na prvním místě. (24.02.2011)

Nejnapínavější film všech dob. Začátek se nese v seznamovacím duchu, divák pozná hlavní hrdiny, kteří žijí v jakémsi zapadákově v Jiží Americe, odkud se není lehké dostat, protože civilizace je strašně daleko. Jde to jedině letecky, ale na letenku nikdo z nich nemá. A tak, když je těmhle ztraceným existencím nabídnuta práce, která je královsky zaplacená, neváhaj a skočí po ní. Ale má to háček. Musejí převézt náklaďák plnej nitrogrycelínu pět set kilometrů daleko, po pěkně rozmlácenejch cestách. Jenže nitrogrycelín je pěkný svinstvo, je to nestálá kapalina, kterej stačí jen malej otřes a okamžitě vybuchuje. V podstatě kdybyste měli na stole jednu kapku a bouchli do ní kladivem, tak je po vás. A tohohle svinstva maj plnej náklaďák, navíc náklaďák nijak zvlášť upravenej pro takovouhle práci. Na cestu se vydaj dvě party a už od úvodních metrů je jasné, že tahle práce je pořádně poznamená a to tak, že kdyby věděli co je čeká, tak by do toho nikdy nešli. Od té doby je film neuvěřitelnej nervák, cestou narazí na několik překážek, které by byl problém překonat, i kdyby na korbě měli balíky se slámou. Divák dostává pořádnou porci napětí a se zatajeným dechem sleduje, jak si hrdinové poradí s hrbolatou silnicí nebo kymácejícími se mosty. Režisér odvedl skvělou práci, film i přes, na svojí dobu, dlouhou stopáž ani na chvíli nenudí a nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, navíc film doslova zabalil do hutné, až depresivní atmosféry. Výborně se se svými rolemi vypořádali i herci. Film byl natočen černobíle, posléze byl kolorován. (17.08.2011)

Byl by to skvělý "napínák", má však hned několik zásadních chyb : a) první hodina je extrémně zdlouhavá a šla by zkrátit na třetinu, b) film obsahuje spoustu fyzikálních nesmyslů (roleta, díra do kamene, rampa atd.), c) dost nelogické chování postav, ostříleného gangstera Jo popadne takový záchvat zbabělosti, že mu "kamarád" Mario mrští kamenem do obličeje, ujede mu nohu aniž by zabočil, aby ho pak na konci mohl oplakávat. Na druhou stranu pěkné, jak to druhé auto vybouchlo jen tak mimochodem, z ničeho nic a příčina zůstala na divákovi. Při hodnocení musím hodně přihlédnout k roku natočení, tehdá to musel být opravdu trhák. Americkou verzi jsem viděl dávno a tak nemůžu přímo srovnávat, tolik chyb tam ale tuším nebylo. Btw. Mario a Luigi hodně let před Nintendem. (02.10.2013)

Skoro padesát let před uvedením filmové modly fanoušků adrenalinového motorismu vnikl film, který by se mohl jmenovat Pomalu & Připosraně; a ovšem kam se hrabe diesel na nitro. Už ten titul - kdo z nás se s ním nemůže ještě v prostředí pozdního kapitalismu trochu identifikovat? První třetina filmu sestává z výjevů koloniální latinskoamerické (Honduras? Portoriko?) idyly, společenství dokonalých ztroskotanců, jež spojuje jediné - nemají prachy a chtějí z tohoto turistického ráje co nejrychleji pryč. Ostřejší, cyničtější, plebštější, lepší verze Casablanky: družné hovory přinejmenším ve čtyřech světových jazycích, prodchnuté sarkasmy, žertovným rasismem, šovinismem a různě filtrovaným zoufalstvím, představují hrdiny ve světle, které se má ve druhé polovině filmu rozplynout jako kanystr nitroglycerinu. Žádný div, že československá cenzura film nechala, na rozdíl od emerické, vstoupit do kin bez zásahů: Oni tu jsou Amíci? / Jistě. Kde je ropa, tam nemůžou chybět. Na misi, jíž po opulentní expozici čtveřice hrdinů nastupuje, je cosi neodolatelně mytického. Jde o quest, který svými přímočarými směrnicemi - dojít tam a zase zpátky - rezonuje s tím nejzákladnějším, primálním v každé divákovi. Ne-obyčejné putování společenstva s nákladem, který se může v mžiku proměnit v ohnivé oko; příběh extrémní zkušenosti, který z mužů (protože toto je ryze mužský film, jejíž jediná postava s tváří Véry Clouzot jen jaksi zhmotňuje sexuální fantazie manžela-režiséra) vymáčkne úplně všechno. Clouzota kromě zjevného režisérského mistrovství šlechtí, že navíc archetypální vyprávění skvěle zasadil do koloniálního kontextu nejen dobově autentickou výpravou, ale s jasnými sociálními, politickými a ekonomickými okolnostmi. Prostý, působivý silný příběh je jedna věc, druhou je zpracování. Jedním slovem: blaho. Režie a kamera Armanda Thirarda nesnímá, prostě se arogantně chvástá vlastní dokonalostí od úvodních záběrů do bohapusté nudy koloniálního městečka a vrcholí v několika okamžicích kinematografické extáze, mezi nimiž mým oblíbeným je Montandův zpomalený skok z dřevěné rampy. Yves Montand, Charles Vanel, Antonio Centa, Peter van Eyck, kamenitá silnice a (bolavé) nitro. Mario, Mario! (...) Mario se na tebe může vysrat. (16.11.2019)

Clouzotovi nejspíš někdo držel nad hlavou pytlík s nitroglycerínem s pohrůžkou, že film musí být perfektní. V jednoduchosti je síla a zvlášť, pokud se promyšlená psychologie postav a silný příběh nerozkašírují trikovými efekty. Také lze vidět, že když se umí, není ke strhující dynamice potřeba rychlý střih. Je smutné, že Clouzotovy filmy (až na výjimky) jsou u nás téměř neznámé. (20.05.2011)

"Wherever there's oil, there are Americans."     Dobrodružná dráma oplývajúca ohromnou dávkou napätia, oprávnene zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, s nie práve lichotivým pohľadom na Američanov (viď oba citáty). Táto pochmúrna dráma pojednáva predovšetkým o zhubnom vplyve bezohľadného kapitalizmu, o tom, kam až sú niektorí jedinci ochotní zájsť kvôli peniazom. Dokumentované to je na bezútešnom príbehu odpudivo bezohľadného hrdinu Maria (skvelý Yves Montand, trochu pripomínajúci Humphreyho Bogarta), zasadeného do jednej strašnej diery, kde končia všetky skrachované existencie. Všade len špina, chudoba, pracovné príležitosti takmer žiadne a tie, ktoré sú, sú väčšinou životu nebezpečné. To napínavé dobrodružstvo je už potom skôr taký bonusový, vonkajší kabátik, ale zato kabátik nesmierne podmanivý. Pri tvorbe mimoriadne intenzívneho napätia si tvorcovia vystačili s pomerne minimalistickými prostriedkami - dvoma kamiónmi s posádkou a smrteľne nebezpečným nákladom a jednou kľukatou cestou, ktorá nie je zrovna autostrádou. Film sa síce rozbieha veľmi pozvoľne (kvôli nutnému predstaveniu prostredia a postáv), ale od nastúpenia do kamiónov je až do svojho zdrvujúceho konca jednou parádnou, znepokojivou jazdou. Silné sú aj výkony hercov, medzi ktorými ma veľmi zaujala režisérova manželka Véra Clouzot, ktorá kvôli svojim zdravotným problémom hrala za svoj pomerne krátky život iba v troch filmoch (čo je veľká škoda).     "Good luck, boys." "That's right! Good luck! Coca cola! Some deal!" (08.11.2022)

„Kolik je Ti let?“ - „Sto.“ - „Sto? No tak.“ - „Zestárnout na sto zabere jen několik měsíců, pokud jsi ve správný čas na správném místě.“ __________ Originálně pojatý film-noir o čtyřech chlapech, kteří chtějí splnit nelehký úkol za každou cenu. Během jejich cesty odpalují nejen šutry, které jim brání v projetí, ale i životní moudra. ___ Jen škoda zbytečně na sílu protlačeného konce, nad kterým se divák může jen pousmát a mávnout rukou. (13.03.2023)

První část filmu ukazuje marnost přežívání několika evropských imigrantů v nějaké zapadlé středoamerické osadě (skvěle vykreslené). Hlavní postavou je Yves Montand, floutek bez peněz či sociálních vazeb. Společně se třemi dalšími spolupřežívajícími přijme nabídku na extrémně nebezpečnou přepravu nitroglycerinu. Cesta se smtí v zádech ukáže co v kom je. (01.02.2016)

Viděl jsem film po dlouhých letech znovu a musím říct, že je opravdu kouzelný. Kromě výborné režie a hereckých výkonů mi však vrtá hlavou několik nelogičností zaviněných patrně neznalostí chování nitroglycerinu nebo nedoslovným překladem. V každém případě zkuste to. (03.11.2007)

Film napínavý až k prasknutí. Jakási díra kdesi v Jižní Americe. Jediná pozitivní věc, alespoň na pohled, je rozverná Linda. Ostatek jsou zoufalci, kteří se chtějí za každou cenu z této díry dostat. Mezi nimi vede Mario. Do díry zapadne protřelý Jo a Mario se na něj hned nalepí. Poflakování nezná konce, všichni jen sedí, nadávají na americký ropný průmysl a čekají. Dočkají se... Kdesi daleko hoří ropný vrt a jediný způsob, jak jej uhasit, je explozí. Nitroglycerin je ovšem v díře. Zoufalci mají možnost "snadného" výdělku. To je teprve první polovina filmu. Ukazuje velmi brutální svět kdesi v pampě, vyprahlý a beznadějný. Druhá polovina je cesta s nitrákem. Těžko říci, která její část je "výživnější", u mně vede "zatáčka" a "ropné jezírko". Filmu dominují Montand a Vanel, ani jeden nepředvádí zrovna kladný charakter. Fascinující je sledovat Joovu proměnu z frajera na zbabělce, Mario se ovšem nijak nikam nevyvíjí. Jediná větší vada je nemožnost nějakého ztotožnění diváka s nějakou postavou, protože to jsou bez výjimky dosti divné typy. (17.12.2010)

Ohromné zklamání. NĚCO, alespoň trochu, jsem od filmu čekal. Ale toto? Dlouhá a nic neříkající zápletka. Pak změna rytmu a už jen náklaďák. Myšlenka a záměr možná dobrý, ale to provedení byla ostuda. Ani tak nejde o filmové možnosti roku 1953, ale celá jízda byla tak chladná, plochá, vyumělkovaná, že mě děj a tím pádem psychologické pochody a strach vůbec nevtáhl.Film mi nepřinesl vůbec nic, jen šedivý nicneříkající nekonečně dlouhý příběh. S hroznou a tak předvídavou pointou. Neuvěřil jsem nic filmu ani postavám.4/10 (06.10.2014)

První hodina mě trochu nudila, ale ten nářez, co následoval, si zaslouží alespoň deset hvězd. (18.01.2016)

Napínavý, anonymně univerzální a nekonformní náhled do absurdity kapitalistických poměrů. Poněkud naivní a zvláštně se vinoucí úvod nastiňující vztahy mezi místními, jako i bizarní obdiv k novému návštěvníkovi uzemnily má očekávání, ale rázem jsem dostal jeden z nejupřímnějších příběhů mentální bídy, v níž vězí ideologické univerzum poskytující tomuto modelu předlohu. Geniální je název, vystihující samotný princip otroctví ekonomickou nadvládou strachu. Nejbližší srovnání se nabízí s Pollackovým They Shoot Horses, Don't They? (1969). (12.05.2019)

Na tu dobu možná hezký příběh. Pro mě nuda. (10.02.2010)

Uvodní půl hodinovou nudu naštěstí rozehnal naprosto výborný a nervy napínající zbytek filmu. Výborná klasika s atmosférou, která by se dala krájet. (20.12.2010)