Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jaro a léto roku 1968 bylo živnou půdou pro léta skrytou kontrarevoluci, které se během nestřežené chvilky podařilo zcela rozbourat zavedené, téměř po dvacet let v Československu nadšeně budované pořádky. Mladá žena (Zdena Burdová) je na konci srpna hnána rozlíceným davem chuligánů pod okna autobusu, poněvadž se rozhodne strhnout plakát hrubě urážející jejího manžela, neochvějného komunistu a náměstka v jedné osobě Balcara (Karel Vochoč). Zastání se jí dostane pouze od prokurátorky Ronešové (Jiřina Petrovická), která se rozhodne usvědčit a zažalovat pachatele i přihlížející oné neblahé události. Zásadová Ronešová nedbá osobních problémů (opouští ji slabošský manžel Karel) a vyráží do boje proti reliktům šťastně zažehnaného společenského hnutí, přičemž pravičácký obhájce Kahan (Martin Růžek) jí nemůže být soupeřem. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (63)

Marigold odpad!

všechny recenze uživatele

Peklo na zemi, aneb mechanismy normalizace obnažené až samu hranici trapnosti, neumělosti a ideologického balastu, jehož křečovitost si díky absenci esenciálního nadšeni nezadá s kinematografií 50. let. Trapl zřejmě zapomněl, že nerežíruje rozhlasovou hru, herci jsou bohužel po většinu času vidět. Naprosto bizarně působí lyrické vsuvky, které matlají detailní záběry na kaluže, hroby rudoarmějců, růže a pekelný švorckovský přednes Jiřiny Petrovické. To, co se děje na rovině ideové, bych bez váhání označil za kolotoč pro mentálně zaostálé. Legitimizace srpna 1968 na obrazu socilogického vzorku spodiny, která zneužije tzv. "svobodu" k lynčování uvědomělých soudruhů a zamazávání vlastních hříchů z let 50., probíhá na tak kreténské úrovni, že uražen se musel cítit i dobový divák. Smutná skutečnost, že normalizační idelogie zcela postrádala svůdný utopický moment a byla založena na bohapustém falšování, tu vystupuje na povrch se vší obludností. Nicméně pokud odhlédneme od dnešních předsudků a sledujeme film jako dílo insitního pitomce, který chtěl vytvořit cosi jako satiru a společenské drama, jedná se o jeden z nejzábavnějších snímků v dějinách filmu. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Dávám jednu hvězdičku: proč? Protože jsem viděl Steklého film Za volantem nepřítel, který dokázal, že existuje ještě větší dno než toto. Traplovi, jakkoli mu filmová kamera a nůžky nesedí do ruky, jde alespoň přičíst to, že alespoň má trochu ponětí o tom, jak se dělá propaganda. Zatímco Steklý natočil k uzoufání nudný, obskurní a rozpadlý film, který se nerozpakuje pětkrát zopakovat stejný sáhodlouhý záběr, který nemá v naraci žádné logické místo, Trapl ve svém "autorském snímku" sází na konstrukci, která nahlíží na dobový problém komplexněji a v zákeřnější formě citového vydírání a vyšší morálky, za kterou se zde neuměle schovává tuhá stranická politika. Film tak docela drží pohromadě, i když poetické vložky jsou opravdu mimo mísu, recitující Petrovická je na zabití a muž se slabostí pro "hospůdky" působí stejně protivně jako taxikář s čoklem ve Steklého opusu. Docela se mu daří velkou část děje působit i jaksi méně okatě a pro někoho ve své době možná i přesvědčivě, dokud nezačne všechno do sebe zapadat a lidské slabosti nepřerostou ve velkolepé kontrarevoluční spiknutí, jež je triumfem maminkovské obhájkyně, která by nejraději viděla všechny nesouhlasící za mřížemi, ale všelijak toto své přesvědčení obchází, aby hned nevypadala jako zákeřná svině. Její konečné usmíření s "kulakem" už je jen tečkou za pamfletem, který uškodil sám sobě, že neodhadl míru, kdy má propaganda ještě nějaké šance nějak zapůsobit či alespoň vyvolat otázku. A myslím, že je jen dobře, že u nás v období normalizace nebyl nikdo tak "schopný", aby dal dohromadu něco vyargumentovaného a neplakátového pro nový režim. Protože žádný inteligentní člověk, který to má v hlavě srovnaný, naštěstí mezi zaslepené příznivce strany už v této době nepatřil. ()

Reklama

Marthos odpad!

všechny recenze uživatele

Bez Sovětského svazu nejsme nic. Traplova divadelní hra, v tomto případě její filmová podoba, je pokroucený, zhovadilý zmetek, jehož obsahová difamace nemá v kontextu znormalizované kinematografie obdoby. Hrozné. Plakát. Zkreslování osmašedesátého roku. Samá slova. Prázdná a směšná a všechno dohromady je vymyšlené. Stranický herecký kádr v pohotovosti – afektovaná Petrovická, která si zapaluje jednu cigaretu za druhou a tváří se odhodlaně, Mixa, Vochoč, Davidová, Zounar, Švorc, o němž Miroslav Macháček prohlásil, že i kdyby hrál každý den, tak se to stejně nikdy nenaučí... Vstup na vlastní nebezpečí. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Další agitační nádhera z let sedmdesátých, která je k historii parodická a neuvěřitelně vykonstruovaná. Musí se nechat, že svého film asi dosáhl a dá se u něj vydržet, protože zvědavost nad "humánním a oduševnělým" vyústěním je postupně silnější než averze vůči němu, ale ve finále stejně rezonuje jenom ta averze. Režijní neschopnost Trapla je navíc docela vtipná, když už nic.. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Tohle byl zvlastni, kontroverzni zazitek... Obdivuju vzdycky, kdyz se nekdo dokaze postavit proti presile, a Petrovicka to zvladla na jednicku. Prokuratorka se snazi vypatrat a obvinit konkretni lidi z davu, ktery lyncoval mladou zenskou s ditetem. O tom ten film je. Jednu hvezdu pridavam navic na truc tem, kteri tomuhle filmu dali odpad. P.S.: Je fakt, ze natoceno to moc dobre neni, a chvilema (v tech retrospektivach) mi to pripominalo Nemeho Bobse..."vite, to bylo tak..." ()

Galerie (1)

Zajímavosti (3)

  • Filmovanie prebiehalo v Prahe a Hradci Králové. (dyfur)
  • „Komu zvoní hrana“ je obrat, který bychom mohli parafrázovat také jako „komu zvoní umíráček”, „kdo to má nahnuté” nebo „kdo to má spočítané”. (sator)

Související novinky

Reklama

Reklama