Master & Commander: Odvrácená strana světa

Určitě jeden z nejkrásnějších snímků, jaké jsem kdy viděl, to pravím bez jakékoli nadsázky, zcela při smyslech, aniž by ze mne mluvil milovník O'Brianových a Foresterových knih. Viděl jsem jej asi 100x, ba možná i vícekrát, a dodnes jsem v jeho výstavbě i řemeslném zpracování nenalezl jediné slabé místo, jediné zaškobrtnutí v režii, jedinou přebytečnou scénu, jediný bezprizorní záběr. Dokonalá je kamera Russella Boyda (za kterou byl po právu oceněn zlatou soškou), dokonale je zvolená nepůvodní dobová hudba, dokonalá je i hudba původní, fantastická je zvuková kulisa (po právu oceněná zlatým plešounem), fascinující je historická věrnost a smysl pro detail, nezapomenutelně jsou vykreslené vztahy mezi postavami i jejich jednotlivé charaktery (netýká se pouze lidí), bezchybné jsou herecké výkony a to nejen ústředního dua doktor (Bettany) x kapitán (Crowe), tedy dvou názorově protichůdných směrů, jejichž složitá konfrontace je ústředním bodem vyprávění (stejně jako pronásledování přízračného Acheronu z rozkazu Admirality), ale i ostatku skvěle vytypované posádky, úchvatné jsou námořní bitvy, atmosféra, přírodní lokace a mohl bych pokračovat do nekonečna. Málokdo v dnešní rychlokvašné době věnuje přípravě a výrobě snímku takovou láskyplnou a pedantskou péči jako Peter Weir a je to zatraceně znát. (06.04.2007)

Souboj dvou lodí a dvou postav. Přes veškerou snahu zůstává ostatní v rovině emocionálního křoví. Aby ne, určitá neuzavřenost vyplívá i z 15. dílné předlohy, film působí spíš jako prostřední epizoda nějakého seriálu. Co předcházelo a jak budou bude vše pokračovat se bohužel nedozvíme. Bohužel, protože po vizuální, zvukové, dramatické, herecké a dokonce i historické stránce je to v rámci žánru snad maximum možného. Mimochodem, žen je v tomto filmu tak polovina než v 'Lawrenci z Arábie', po zhruba polovinu času. Čili jedna, asi na tři vteřiny. (13.04.2005)

Už si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem se před vyvrcholením filmu přistihl, že napětím skoro nedýchám. Muselo to být dávno a muselo to být u podobného filmu, jakým je Master & Commander. Tohle je nádherné volání starých časů, robustní filmařiny s jasnou vizí, precizním vedením a skvěle poskládanými dramatickými vrstvami. Peter Weir má velitelské schopnosti a nezlomnost kapitána Jacka, zároveň ale zůstává analytickým pozorovatelem jako doktor Stephen. Způsob, jakým jsou vybudovány jednotlivé postavy, jakým způsobem je udržována chemie posádkou, by měl být v nějaklé učebnici filmové taktiky. Během pár minut je člověk na palubě a účastní se plavby, která je zároveň poučná, napínavá i emotivní. Navíc tu vysvítají Weirovy typické duality malých a velkých vesmírů, když se válka, politika a věda ústrojně zrcadlí ve vztazích a rozhovorech postav, aniž by film sklouzával k nějakému přehnanému mudrování. Všeho je tam tak akorát a prach tomu nezvlhne ani navzdory hromské stopáži. Tohle mi ustřelilo hlavní stěžeň. Huzzah! (a ten druhý díl, prosím, dle toho, co nám Peter Weir říkal, to není utopie). (03.04.2011)

Jeden z nejlépe natočených námořních filmů, jehož děj se odehrává výhradně na moři, na dávných fregatách. Doporučil bych všem mužům do období, kdy je serou už jen pouhé myšlenky na ženy. Jelikož Master & Commander je patrně jediný film, který znám, v němž se neobjeví ani jediná žena. V Hlavní roli výborný Rusell Crowe. (11.07.2008)

Pokaždé, když se na film dívám, mám chuť přidat mu jednu hvězdičku navíc, jenže to bych už dnes byla asi na sedmadvaceti. V mých očích je tohle příklad dokonalého filmu, nedovedu si představit jakýkoliv aspekt jinak než tak, jak je teď. Příběh velmi konkrétní a realistický, ale celek je zároveň povznášející a esejistický, doufám, že se tahle slova dají takhle spolu použít v jedné větě. Fascinující mi přijde zejména to, že většinou mi takový ten extrémně vyleštěný neviditelný režisérský styl není příliš po srsti: Třeba ve Společnosti mrtvých básníků už je pro mě Weir na hraně - je to o poezii, takže je nakonec v suchu, ale hodně, hodně - a hlavně v závěru - zkouší, co ještě vydržím. V MaC tenhle dojem emocionální manipulace vůbec nemám, vše se mi zdá pravé, civilní, kruté a morálně platné, ach, zkrátka jsem v lásce. Plus vždycky brečím, když slyším ten Mozartovo třetí akt třetího koncertu pro housle nebo jak se ta skladba správně pojmenuje v hudební terminologii. A Španělské dámy už navždy jen čistým hlasem Lee Inglebyho, děkuji. (18.11.2016)