Edith a Marcel

Ach, ty příšerně dlouhé filmy Claude Lelouche, ve kterých je kamera pořád v pohybu a minimálně hodinu ze tří není nutné vůbec vnímat. Pro někoho požitek, pro jiného utrpení. Je to sice romantické, věnovat celý film tomu krátkému románku mezi Edith Piaf a ženatým boxerem Marcelem Cerdanem (mistrem světa ve střední váze v letech 1948-9), ale ty paralely! Piaf a Cerdana v náručí sledujeme sotva dvě hodinky a je to vcelku živelné. Ona se učí, kdo je to Joe Louis a přemýšlí o pravidlech toho krutého sportu podle markýze z Queensberry, aby si měli o čem spolu povídat a on boxuje pouze tam, kde ona má domluvené koncerty. Je to jedna životní kapitola ze života obou a pro ctitele sportu i umění není nezajímavá. Ale to by to nebyl Lelouch, aby si nevytvořil doprovodný imaginární příběh lásky v dopisech, který té živočišnosti mezi Piaf a Cerdanem snad měl dodat vážnosti. (01.12.2020)

Jedním slovem zklamání, dvěma slovy velké zklamání. Netušila jsem, že Lelouche je schopen natočit povrchní červenou knihovnu a ještě se tvářit, že tím chtěl vzdát hold Piaf. Ještě štěstí, že krom zamilované slípky v podání Bouix se před kamerou Bouix objevila i v roli Margot coby nejdůležitější osoby paralelního příběhu. A ten druhý pár byl alespoň zajímavý, typicky Lelouchovsky se prazvláštně seznámil a podivně probíhal jejich vztah. (12.07.2013)

Vzhledem k tomu, že se do osudu Edith Piaf a Marcela Cerdana promítá příběh i jiné dvojice tak mě toto zpracování jejich příběhu zvlášť nenadchlo a jejich paralelní děj mě prostě nesedl. Ale co mohu s jistotou napsat, že dobové šansony Edith, (hlavně texty) které zde zazněly, na kterých se podílel částečně i Charles Aznavour, tak ty jsou opravdu nezapomenutelné. Režisér Claude Lelouch připravoval tuto roli pro svého oblíbeného herce Patricka Dewaera, který se na tuto roli velmi těšil, ale bohužel těsně před začátkem natáčení filmu si vzal život. (11.07.2009)

I kdybych našla ,a já je našla, nějaké ty pihy na kráse tohoto filmu, musím dát stejně plný počet- už jenom za samotné texty písní a Edity nenapodobitelný zpěv. Docela dlouho jsem moc nechápala proč se film věnuje ještě druhé dvojici a upřímně mi to celé ,,secvaklo" až na úplném konci. Láska má mnoho podob a ne vždy jsou tyto podoby jen pozitivní, tak o ní taky spontánní Piaf zpívá. (29.05.2016)

Určitě pozoruhodný pohled na velkou lásku i její kulhavé partnerské nohy byl míněn - a také tak vyzněl - jako hold velké francouzské zpěvačce (v době natáčení a uvádění filmu do kin by Edith nebylo ještě 70 let), jejíž památka byla stále živá a pro režiséra, který Edith zažil jako chlapec, jinoch a posléze mladý muž to byla výzva, jak mrtvou co nejlépe vyvolat z jejího hrobu. Jen tak lze vysvětlit angažmá Cerdanova již postaršího syna, jen tak je možné užít originální Piafiny nahrávky. Určité rozpaky vzbuzuje druhý paralelní příběh válečné lásky. Jako celek je však film scelen a jeho hlavní poslání - co nejvíce obnovit kouzla nenapodobitelného zpěvaččina hlasu - vyšel beze zbytku. Evelyne Boixová zvládá svou dvouroli s mimořádnou virtuozitou a až překvapivědobře si vede neherec Cerdan. Ani Aznavourovy vstupy nejsou hluchými místy, naopak přesvědčivě dokreslují Piafnin umělecký styl a metodu. Precizní zvádnutí výpravy v evropském i americkém prostředí je dalším tmelem filmu. V obsáhlé Lelouchově filmografii se jedná o nadprůměrné a dnes zřejmě i nadčasové dílo, které se nám vybaví, pokud jsme jeho diváky, kdykoliv zaslechneme hlas, jemuž i dnes tleskají obě strany severního Atlantiku. (15.08.2010)