Julieta

Po stránce filmařského řemesla se tomuto snímku dá stěží co vytknout - dokonalá kamera, někdy až snové obrazy, nechybí momenty překvapení, divák se nemusí nudit. Almodóvar je zkrátka profík. Přesto ale film působí jaksi chladně, odtažitě od života svých postav, jako by byly za jakýmsi sklem, takže diváku s nimi chybí opravdový kontakt, hlubší vcítění se do nich. Příběh působí až příliš vykonstruovaně a komplikovaně a přestože téma je dostatečně silné, je podáno bez náležitého emočního prožitku. Jako by se Almodóvar už vyčerpal a víc než skutečné umělecké zaujetí z něj promlouvala hlavně osvědčená rutina. To se ale stává i jiným slavným režisérům. (13.09.2020)

51st KVIFF (17.07.2016)

Přiměřené k Almodóvarovým schpnostem. Taková jeho klasika, ale jelikož je to dost podobné s jeho jinými díly. Jelikož ho považuji za extra třídu, tak jsem čekal u trichu víc. (15.01.2017)

Přiznám se, že mě snímek zase tolik nezaujal. Retrospektivní pohled je vcelku kvalitní. Snímek se chvílemi tvářil tajemně a mám pocit, že víc než by si vskutku zasloužil. Celý příběh je vlastně vyprávění o zničené matce, která přišla o dceru. Když ji píše dopis, vypadá to, že na vině je právě ona. Na druhé straně právě dcera se zapletla s nějakou sektou. Jistě, matka svým psychickým rozpoložením dceru do této náruče vehnala, ale já pořád čekal na nějaký fakt, zvrat v celém příběhu a on nepřichází. Matka se do dopisu rozepisuje, jako by se stala celá desítka událostí, která by dceřin odchod způsobila, ale tak tomu není. Takže bych začal tím, že snímku chybí propracovanější pointa. Navíc se mi nezdál ani moc zajímavý scénář. Zkrátka, čekal jsem víc, ale nedočkal jsem se. A to je přesně problém celého filmu. Pořád jen čekáte a čekáte a nedočkáte se. A to ani šťastného konce. I když, jaký konec je v dnešním světě vlastně možno považovat za šťastný? (09.05.2017)

Almodovar sa vdaka Juliete vratil do svôjho režiserskeho štandardu.Aj herečky ktore hraju Julietu su vyborne,či už je to mladčia Adriana Ugarte alebo vyzretejšia Emma Suarez.Medzi slabšie stranky filmu patri romanticka zapletka medzi Julietov a rybarom Xoanom za ktoreho sa vyda a maju spolu dceru Antiu.Pohnutky a motivacie samotnej Antii ktora v osemnastich opusti matku su nejasne a to aj preto že Antia dostala malo priestoru.Skoda niektorych dier v pribehu,vysledok mohol byt lepši ale aj tak Julieta rozhodne patri medzi tie lepšie Almodovarove filmy 7/10. (09.10.2017)

Julieta je typický Almódovar, výrazné barvy a emoce, dobře napsané ženské postavy. Jenže je to jeho slabší kousek, příběh o odcizení matky s dcerou je poněkud fádní, a zapomenutelný. Adriana Ugarte nicméně prvotřídní kočka. 55% (02.09.2020)

50 % – Možná z toho důvodu, že jsem očekával příliš, jsem zažil zklamání z filmu mého oblíbeného tvůrce. (31.05.2016)

Vcelku průměrná podívaná,která sice neztrácí režisérský glanc,ale je natočen až moc suše.Příběh je prostý,který nikam nevybočuje,což byl nejspíš režisérský záměr,ale přeci bych čekal nějakou šokující pointu či překvapení.Je to vlastně příběh,který prožije tolik ženských,že koukáte spíš na to,že z reálného života to hodíte na filmové plátno a tím to vadlo,protože ztrátu svojí dcery v docela nataženým snímku jak špagát není zrovna terno.Popravdě začátek je spíše zívací a jakmile přijde konečně příběh který píše sama Juliet s příběhem o její lásce,kde potkala ve vlaku svého muže,tak konečně se jemně šlápne na plyn.Pak vcelku příběh se rozhazuje jak koš plných ponožek,kdy si Almodóvar pomůže časovým střihem,protože neumí zakončit či spíše napsat emotivní scenář,který vcelku tuhne jak starej chleba.Konec mě vyloženě přišel jak když došla páska na kameře a opět díky napůl uzavřenýmu příběhu,který si někdo domyslí jak by to mohlo být,kdyby...Na kdyby se nehraje,milostná story bezva,momenty které potěší,ale vzápětí ho bourá už scenář a v jádru pudla naprosto normální náměť,který byl jen dobře natočen.Samozřejmě v tom je asi ta největší síla,že je ze života,ale to neznamená,že když mi bude třeba umírat děda,tak jen o tom natočím film,kdy budu mít jen neustálou depku,kdy.Jinak Adriena Ugarte zahrála přesvědčivě a přišla mi v obličeji jak Rachel McAdams,což bylo hezké koukání :) (20.11.2016)

Takto má vyzerať pravá sonda do ľudskej duše a do ozajstných pocitov matky, keď stratí svoje dieťa. Almodóvar namiešal slušný koktejl rôznych citov a nechal ho Emmu Suárez vypiť až do úplného dna. Keby to nebolo tak rozvláčne a miestami nudne natočené, jednalo by sa nielen u mňa o európsky film roka. Veľmi slušná práca. 70 % (10.12.2017)

Almodóvar nám v minulosti naservíroval už aj atraktívnejšie filmové kúsky, to však neznamená, že nestojí za to sa pri Juliete prizastaviť. Naopak, som vlastne aj vďačná, že od jeho obľuby skoro až bulvárne šokovať pri tomto príbehu upustil. Julieta je ako román magického realizmu, popretkaný rôznymi symbolmi, ktoré, keď si aj nevšimnete, nič sa nestane, kde začiatok cesty je koniec jednej cesty, asi tak ako aj v skutočnom živote, príbeh vyrozprávaný s ľahkosťou, s akou som sa už dlho nestretla. Jednoznačne príjemný kino-zážitok. (28.07.2016)

Takhle. Neměl jsem moc vysoké očekávání, nasáknul jsem lehce negativismem po letmém prolétnutí různých recenzí a ne-doporučení nejlepšího českého pseudorežiséra v námořnickém triku. Jenže ono naopak, bylo to dobré. Dalo se to natočit jako Danielle Steel k nedělnímu odpoledni na Primě, prostě ten příběh byl z kategorie těch banálnějších. Jenže Almodóvar umí vařit i z prostých surovin a výsledek pak stojí za to – a stál za to i v tomhle případě. Jak mi byl tento lidský příběh milejší, než artistní exhibice Xaviera Dolana, kde emoce jsou jen (pře)hrané a ve skutečnosti tak moc chybí. Tady byla láska, vášeň, osud, ztráta, nalezení... tady bylo vše. A ta scéna ve vlaku, zmítání se těl – to jsem chápal, ta cesta tenkrát do Budína, to jsou prostě ty momenty, které se nezapomínají, které nikdy nezmizí... [80%; 2016-11-18 Kino 35 Francouzský institut] (18.11.2016)

(51. Kviff) Telenovela zhuštěná do hodiny a půl, nicméně se stejnou absencí děje i logiky. Julietta je celý život neustále překvapována bolestnými momenty, které ale tušíte desítky minut dopředu a jen se chytáte za hlavu, jak jí to mohlo uniknout. Dvě herečky pro dvě období života alespoň trochu usnadňují orientaci ve zmateném dějí s flashbacky a flashforwardy, přesto obě hrají stejně otravnou a nesymtickou postavu. (05.12.2016)

Typický Almodovar, tentoraz bez výraznějších silných momentov, chýba tomu totiž silnejšie vysvetlenie konaní jednotlivých postáv. (28.07.2017)

Osobná dráma ženy a jej vzťahu s dcérou. Výborný scenár a herecké výkony. (13.10.2023)

Příběh ženy, která se po mnoha letech snaží znovu získaz srdce své dcery, která ji kdysi opustila... Zajímavý příběh, který se nadějně rozběhne, pak si tak nějak plyne, aniž by se ponořil více do hloubky a intenzivněji zabředl do vztahu matky a dcery a najednou přijde konec - bez pointy, bez nějakého vyvrcholení. Největší potěšení během sledování filmu mi připravila výborná a velice krásná Adriana Ugarte. Další z filmů Pedra Almodóvara, který jsem si docela užil, ale nevtáhl mne tolik, abych šel s hodnocením výše. 65 %. (23.01.2024)

Bohužel velké zklamání... Zpočátku umně vystavený příběh, za kterým probublává tajemno, ale poté postupně nedotažené vztahy a prakticky žádné almodóvarovské překvapení. Velká nakousnutjedna velká bublina, která praskne, když zjistíte, že celou dobu jde jen o jeden jediný pocit, o kterém víte už od počátku (otázka sebeobviňování se), a který vede akorát k tomu, že vás film začne postupně nudit. Celý film vlastně působí jako jeden velký pokus režiséra dosadit dvě různé herečky (mladší/starší) do jedné role. Kdyby nešlo o Almodóvara, tak bych ani necekla, ale takhle to byl jen jeho vyčerpaný stín. (10.07.2016)

Pedro Almodóvar vaří svoje melodramata pořád z těch samých ingrediencí (odpoutání se od traumat minulosti, snaha najít vlastní cestu a nový začátek atd.), ale pořád to chutná svěže a originálně - konkurencí jsou mu jenom jeho minulé filmy. Málokdo umí natočit tak sugestivní scény (jelen u vlaku, nehoda, tuna emocí vyždímaná ze čtení dopisu) a vést herečky proměnami života a stárnutí s takovou uvěřitelností (i když výměna Adriany Ugarte za Emmu Suárez na mě působila trochu rušivě, jakkoli originálně se s tím režisér vypořádal). Pro Almodóvarovy fanoušky žádné překvapení, jen povznášející zjištění, že je pořád ve formě. (25.07.2016)

Bezprostředně po projekci jsem měl dojem, že mám za sebou nejslabšího Almodóvara, kterého jsem dosud viděl. Nebylo by to ale úplně spravedlivé, od tvůrce s takto bohatou filmografií přece jen nejde čekat, že všechna díla budou mít stejnou sílu jako třeba Mluv s ní. Julieta určitě není špatným filmem, spíš průměrným a snadno zapomenutelným. Navíc jsem měl pocit, že tragicko-romantická poloha režisérovi úplně nesedla, myslím, že třeba Medem by ze stejného scénáře dokázal vykouzlit o dost zajímavější film. (16.08.2016)

Film plný silných emocí, který diváka fascinuje od první do poslední minuty. (20.09.2016)

V klně jsem byl já a 36 žen. Na konci některé plakaly. (08.10.2016)